Archa 21 pořádala během čtvrtečního večera (27. března) třetí ze série skupinových diskuzí „Kde jsme a kudy dál“, tentokrát zaměřenou na oblast práva a svobody slova.
Večerní diskuze nesla název „Labyrint práva a ráj svobody slova“. I tentokrát se debata řídila pravidlem dvou diskuzních kol, kde v prvním kole spolu u kulatých stolů diskutovali odborníci i laici, a jejich nejdůležitější myšlenky a závěry poté ve druhém kole přednesli „předáci“, kteří následně spolu dále diskutovali.
Než se ale zástupci jednotlivých skupin chopili slova, iniciátor Archy Karel Janeček přečetl část přelomového nálezu Ústavního soudu ke svobodě slova a sdělil: „Mně to dodalo obrovskou naději, víru v to, že to naše demokratické uspořádání je na tom přece jen o něco lépe, než jsem si myslel.“
„Jsme teď v opravdu unikátní době. Jednak díky tomu rozhodnutí [Ústavního soudu], ale celkově společensky unikátní době… My se teď musíme rozhodnout ohledně toho, jestli chceme jít cestou přirozenosti, cestou větší důvěry, vzájemného respektu, jestli už dokážeme udělat tento, řekl bych, až evoluční skok a změnu… anebo na té druhé straně – můžeme to možná charakterizovat jako kultura kontroly, omezování – taková technicistní, úzce racionální, spíše bych to nazval jako špatná alternativa ztráty svobody… že by nás AI a technologie totálně svázaly. A to není pouze teorie, to je něco, co vidíme v realitě, třeba v Číně,“ uvedl Janeček.
Co lidi trápí? Aneb hlavní myšlenky prvního kola
Advokátka Alena Malachová, která zastřešovala diskuzi o „efektivitě právního systému“, sdělila, že v její skupince vykrystalizovaly dvě myšlenky. Prví myšlenkou bylo, že by se měl vyvážit systém práv a povinností, v rámci kterého by měl být např. kladen větší důraz na lhůty, které budou garantovat rychlost a transparentnost soudního řízení. Druhá myšlenka se týkala větší občanské iniciativy a angažovanosti ke zlepšení systému.
Právní a finanční gramotnost byly tématem stolu advokáta Dalibora Černého. Došli k tmu, že v současném právním systému je velmi obtížné se orientovat: „To právo je v dnešní době nesrozumitelné, komplikované a pro běžného člověka vlastně nedosažitelné.“ V tomto směru se snažili najít řešení a padaly myšlenky, jako např. jestli by měli advokáti „zlidšťovat právo pro ostatní“, že právo by se mělo zjednodušovat, či zda je možná angažovanost občanů na vytváření práva. Cílem by dle nich mělo být to, aby bylo právo prostředkem k vytváření dobrých vztahů.
Stůl advokáta Igora Večeře se zabýval porušováním práva za covidu. Došli k tomu, že téma není optimální vnímat jen teritoriálně, ale v celosvětovém kontextu. Zmínil otázku měkké cenzury, kterou více rozvinul v další diskuzi (viz níže).
Kristýna Benešová, právnička specializující se na lidská práva, předsedala tématu „Základní práva a svobody mezi individualismem a společenskou soudržností“. Diskutovali rovnováhu mezi individuálními svobodami a zájmy ochraňující společnost. Vnímali koncentraci moci a podrytou důvěru ve stát a nadnárodní struktury a v tomto smyslu mají obavy o efektivní kontrolu AI a digitalizaci v budoucnosti. Za důležitý považovali společensky jednotící prvek.
Svobodou slova se zabývala skupinka Jana Hořenovského, ředitele Institutu H21. Hodně lidí dle nich svobodu slova vnímá ani ne tak ve vztahu k právu, ale ke vztahu ke společnosti. „Nejde vždycky o to, že by ten právní rámec říkal ‚tohle smíte a nesmíte říkat‘, ale mnohdy jde mnohem víc o to, že někdo reálně pociťuje, že když něco řekne na pracovišti, tak ho vyhodí z práce. Že když něco řekne v kolektivu, tak ten kolektiv na něj bude vyvíjet velký tlak. A to vede k velké míře k apatii vůbec mluvit o nějakých důležitých společenských otázkách.“
„Odolnost práva proti zneužití, ústava, zákonodárství, právo v politické praxi“ bylo téma poslední skupinky, kterou vedl Petr Pithart, jeden z „otců zakladatelů“ porevoluční české politiky a ústavnosti. Dle něj bylo základní chybou umožnění politickým hnutím, která mají jiné podmínky než politické strany, vstoupit na politickou scénu. Vášnivou diskuzi pak vedli ohledně kontroly ze strany EU.
Zajímavé myšlenky z diskuze druhého kola
Následnou diskuzi odborníků, kteří odpovídání na otázky přítomných, odstartovala úvaha, zda se k soudům opravdu chodí pro spravedlnost, anebo jen pro rozsudek.
Dle Černého sice spravedlnost v soudní síni nemusí být jistá, ale můžeme se 100% spolehnout na to, co je vyšší, a někde jinde se ta spravedlnost napraví, čímž naznačil duchovní přístup.
Zatímco Benešová zmínila, že ke spravedlnosti by mělo napomoci povinné odůvodnění soudu, Malachová se zamýšlela, z jakého pohledu je rozsudek spravedlivý – zda ze subjektivního, nebo objektivního pohledu. Pithart přitom nadnesl, že napětí mezi právem a spravedlností je věčné, a nadneseně dodal, že spravedlnost si snad ani nelze přát, „jinak by tady byla nuda“.
Odborníci dále v diskuzi ocenili zmiňovaný nález Ústavního soudu, který de facto konstatoval, že svoboda slova je nade vším.
Nicméně dle Karla Janečka je obrovským problémem autocenzura coby důsledek ostrakizace. Poukázal na tento jev v „době covidové“ a řekl, že ochranu svobody slova je potřeba zajistit nejenom po právní stránce, ale i po té dosahové.
Na to navázal účastník z pléna a diskutujícím nastolil otázku vytváření tzv. mediálního kartelu vůči lidem, kdy se „útočí“ na člověka namísto jevu, a které s sebou nese i očerňování přátel.
Večeř, který je členem Unie mediálních advokátů popsal, že k tomuto jevu „mediálního lynče“ dochází v rámci vytváření informačních bublin, formy měkké cenzury, která je neoficiální.
„Nejedná se direktivní příkazy, nicméně všechny dotčené subjekty vědí, jakým způsobem mají informovat o určitých záležitostech. V rámci tohoto systému dochází k marginalizaci odlišných názorů takovým způsobem, že každý, kdo by si dovolil odchýlit se od toho hlavního proudu, získává tzv. chilling efekt, to znamená, že není zkrátka v kurzu,“ popsal.
V pokračující diskuzi došlo i na širší pohled na právo coby odraz společenského konsenzu či společnosti.
„Právo a právní systém je vždycky zrcadlem té společnosti. Čím víc bude společnost nespravedlivá, čím víc se bude krást, čím víc se bude lhát, tím víc potřebujeme právních norem, tím víc nepotřebujeme práva. A máme takové právo, jaké si zasloužíme,“ sdělil Dalibor Černý a zároveň naznačil východisko.
„Takže čím víc my jako jednotlivci budeme pracovat na naší vnitřní integritě, na naší vnitřní morálce, na našich vnitřní hodnotách, a ty hodnoty budeme propisovat do společnosti, tak to právo na to bude reagovat, právo bude jednodušší, právo bude spravedlivější a nakonec možná to právo ani nebudeme potřebovat.“
