„Doba covidová“ zvýraznila obrysy některých problémů ve společnosti a reagovat na ně posílením jednotlivců a komunit namísto spoléhání se na stát či jiné externí řešení je jedním z cílů projektu Archa 21, který v uplynulém týdnu pořádal první ze série veřejných diskuzí s titulem „Duševní zdraví – kde jsme a kudy dál“.
Ještě před samotným zahájením si vzal slovo „kapitán“ projektu Karel Janeček: „Vnímám že je extrémně důležité nebát se otevřít ta témata, která jsou na první pohled nepříjemná, témata, kdy jsme selhali jako celá společnost.“
„Vystraš, rozděl a panuj“, popsal Janeček současnou celospolečenskou manipulaci se strachem, která dle něj začala za covidu a zdůraznil, že „to není chyba rodičů, kteří podlehli celospolečenskému tlaku“.
Poukázal na snahu „schovat to, jakoby se nic nestalo“ a dodal, že politikům se nevyplatí téma otevírat, protože je „marketingově nevýhodné“.
„My ale musíme proti tomu aktivně vystoupit, a je zásadním klíčem udělat sebereflexi… abychom získali odolnost… aby se covid stal ne ničitelem našich hodnot a našich dětí, ale aby stal vakcínou – sice s těžkými důsledky – ale vakcínou proti lidskému strachu a malosti,“ dodal.
Součástí večera byl dokument vypracovaný skupinou odborníků, který mapuje současný stav duševního zdraví a vliv covidové doby, a nabízí cestu z krize a příklady dobré praxe. Byl vypracovaný klinickým psychologem Martinem Halířem, psychology Kamilou Hronovou a Filipem Jadlovcem, neurologem Martinem Janem Stránským a Zdeňkem Weberem, ředitelem Institutu léčení a prevence traumatu.
5 témat
Akce byla dle pořadatelů tak trochu experimentální. Hosté si nejdříve vyslechli pět řečníků, z nichž každý zastřešil jedno téma týkající se duševního zdraví. Poté se hosté posadili ke stolům do menších „kruhových skupinek“ dle tématu, které jim bylo nejbližší, přičemž k tématu mohlo být více stolů. V nich diskutovali dle zásad respektování se, sdíleli své pohledy i problémy, aby se následně spojili do větších kruhů, kde pohled na téma a různá řešení diskutovali s řečníkem. Nakonec řečníci prezentovali závěry hostů.
Klinický psycholog Martin Halíř zastřešil „Úzkost a strach jako naši každodenní průvodci“, téma, které jej provází v každodenní praxi. Vyzdvihl kreativní potenciál lidí objevovat a nalézat řešení a „po skupinkách“ se mu to zřejmě potvrdilo.
„Mám pocit, že každý ten stoleček, každá ta minirodinka, došla k nějakému opravdu zajímavému, a pro mě i expertně zajímavému zjištění,“ sdělil Halíř, který následně přečetl několik myšlenek včetně pohledu na strach coby průvodce a příležitosti k osobnímu růstu namísto negativního vnímání, či zařazení emoční výchovy do vzdělávacího procesu dětí.
Petr Řezníček, který propojuje lidi skrze duchovno, zaštítil téma „Ztráta kořenů a smysluplnosti“. Poukázal na to, že problémy v současných rodinách vznikají hlavně kvůli přetížení rodičů, kdy „společnost je hodně orientovaná na výkon“. Východisko vidí v tom učit se pracovat na sobě samých.
Všechny čtyři skupinky, které diskutovaly toto téma, k jeho překvapení propojovaly hodnoty lidskost, laskavost, vzájemné vnímaní a sounáležitost „a všichni se skrze tyto hodnoty snažili zlepšit svět“. Přitom prostředků, jak by toho dosáhli, byly reforma školství, komunitní setkávání či umění komunikace a uvědomění si vlastní a národní hodnoty
Profesorka psychologie na Univerzitě Karlově, Lenka Šulová, měla téma „Rodina, přátelé, komunita“. Poukázala na nešvar nadbytku materiálních věcí a vyzdvihla „neuvěřitelnou potencialitu“ dětí, kterou dokážeme rozvíjet. Zdůraznila, že bychom dětem měli dopřát svůj čas, svou mysl, povídat si s nimi a ujistit je, že se na nás můžou spolehnout „i když nejsou úplně super, krásní, zdraví“. „Vůbec nevíme, pro jakou dobu své děti vychováváme,“ komentovala profesorka s tím, že v tomto smyslu nemá cenu učit děti šprtání, ale odolnost a kreativitu, aby si poradily s budoucími situacemi, které nedokážeme ani odhadnout.
„Všimla jsem si, že všechny tři skupiny byly hodně komplementární,“ hodnotila Šulová závěry skupin s tím, že jejich poselstvím je eliminace strachu ve společnosti a „nebát se jít do kontroverzních témat“, dále pak dávat akcent na kvalitní vzdělávání a vliv rodiny v něm; a dbát na kvalitu komunikace. Svou skupinu zakončila větou, která v ní zazněla: „Vytváříme ve společnosti prostor, kde jsou děti vítané.“
Psycholožka Kamila Hronová zastřešila „Závislost (nejen) dětí na technologiích a virtuálním prostoru“. „Mobily v kočárcích jsou průšvih,“ varovala rodiče, když poukázala na to, že mozek dítěte nemá vyvinuté regulační vlastnosti. Zmínila také, že za vývojem atraktivity sociálních sítí stojí „armáda lidí“. Technologie nás dle ní „neustále nějak ujišťují“, jenomže „čím víc se zajišťujeme, tím více strach narůstá“. Podivila se také nad myšlenkou, kterou slýchá, že „dítě by se přece nemělo nudit“, jakoby na tom bylo něco špatného.
„Všechny ty tři stoly k tomu přistoupily z úplně jiné úrovně,“ ocenila Hronová, a dodala, že „nakonec vytvořily nádhernou symfonii pohledu“. První byla úrovní hmoty, ve které se zamýšleli nad technickou stránkou a dospělcích coby vzor pro děti. Další měla být úroveň srdce, v rámci které se zamýšleli nad věnováním více času lidskosti namísto technologiím. A nakonec úroveň ducha, se kterou souzní nejvíce: „Dospělí lidé v plném a vědomém kontaktu s boží přítomností pracují na svém duševním zdraví a svým dětem dávají skutečnou lásku. Ty jsou pak ve zdravém kontaktu samy se sebou, znají své pravé já, mají plnohodnotný vztah s přírodou, meditují a dokážou sdílet v kruzích.“
Téma „Výchova, role rodičů a školy“ vedla zastánkyně svobodného vzdělávání dětí Zdeňka Šíp Staňková. Lidé ji prý obdivují, že tráví tolik času s dětmi, a že to musí být náročné. Pro ni je to ale naopak. Dle její zkušenosti není pravda, že když jsme s dětmi v moc intenzivním kontaktu, že se stanou na rodičích závislé. „Je to přesně naopak, to dítě si nasytí všechny poháry,“ poznamenala a dodala, že pro dítě jsou důležité vzory v podobě dospělých.
Jeden z pořadatelů, „kormidelník“ Jan Piňos k večeru poznamenal: „Jako pozorovatel jsem měl to štěstí navštívit během práce většinu skupin. Ač jsem zažil řadu podobných akcí, užasl jsem nad hloubkou sdílení i kvalitním procesem, který zajišťovali průvodci skupin.“
