Jednoho dne v Galileji, když oba bratři rybáři, synové Zebedea, Jakub a Jan, na loďce spravovali své rybářské sítě, uslyšeli hlas. Zavolal je Ježíš a vyzval je, aby jej následovali. Bratři neváhali ani okamžik, opustili loď, otce i dosavadní způsob života a vydali se za ním.
Jméno Jakub „starší“, který má svátek 25. července, náleží právě tomuto rybáři, jenž se stal oddaným Ježíšovým učedníkem.
„Jakub“ je překladem slova Jakobos – to je řecká forma jména slavného patriarchy Jakuba. Apoštol tohoto jména byl bratrem Jana. Označení Starší jej odlišuje od druhého apoštola stejného jména – Jakuba, syna Alfeova.
Zpočátku nebyl Jakub mírným a vyrovnaným světcem, jak bývá někdy zpodoben na obrazech. Byl temperamentním člověkem, který se musel postupně učit pokoře, trpělivosti a službě druhým.
Oba bratři dostali od Ježíše přezdívku Boanerges, tedy synové hromu, protože oba měli prudkou povahu. Jakubův bratr Jan byl později znám jako Jan Evangelista.
Jakub náležel k několika privilegovaným učedníkům, které Ježíš připustil do důležitých okamžiků svého života.
Podle evangelijních zpráv dostal Jakub spolu s Petrem a Janem možnost spatřit okamžik tzv. Ježíšova proměnění, což byl zářný okamžik. Mohli zakusit Pánovu slávu a vidět jej, jak mluví s Mojžíšem a Eliášem, a vidět jeho božskou záři.
Oproti tomu zakusili i jinou situaci, když se mohli účastnit Ježíšova utrpení v Getsemanské zahradě, kde se Ježíš před zatčením modlil a prožíval úzkost. Viděli tedy svého učitele ve chvíli slávy i ve chvíli hlubokého utrpení.
Museli pochopit a rozlišit, že Mesiáš, kterého židovský lid očekával jako vítěze, nebyl ve skutečnosti obklopen jen ctí a slávou, ale také utrpením a slabostí.
Bratři rybáři měli od počátku své cesty poněkud světské pochopení – přáli si oba sedět po Ježíšově pravici a levici, na nejčestnějších místech. Ježíš jim pověděl, že velikost nespočívá v moci a postavení, ale ve službě.
Potom se jich také zeptal, zda mohou pít kalich, který bude pít on – symbol utrpení, jež jej čekalo.
Jakub tehdy odpověděl, že může. Později svůj slib skutečně naplnil. Byl zabit mečem na příkaz krále Heroda Agrippy I. – a stal se tak prvním mučedníkem ze skupiny apoštolů.
Jak upozorňuje stránka vatican.va, pozdější tradice, sahající přinejmenším k Isidorovi Sevillskému, hovoří o Jakubově návštěvě Španělska, aby evangelizoval tuto oblast Římské říše. Historicky není tato tradice jednoznačně doložena, přesto je silně zakořeněná.
Podle jiné tradice bylo do Španělska, do města Santiago de Compostela, převezeno jeho tělo.
A tak se dostáváme k pouti do Santiaga de Compostela, místu, jež je podnes cílem četných poutí a kam putují návštěvníci z celého světa.
„To vysvětluje ikonografické znázornění svatého Jakuba s poutní holí a svitkem evangelia v ruce, typické rysy putujícího apoštola oddaného hlásání ‚dobré zvěsti‘ a charakteristické rysy poutě křesťanského života,“ doplňuje vatican.va.
Na závěr stránka uvádí:
„Od svatého Jakuba se tedy můžeme mnohému naučit: ochotu přijmout Pánovo volání, i když nás žádá, abychom opustili ‚loď‘ našich lidských jistot, nadšení následovat ho na cestách, které nám ukazuje, navzdory jakékoli vlastní klamné domněnce, ochotu svědčit o něm s odvahou, v případě potřeby až do té míry, že přineseme nejvyšší oběť života.“
Jeho cesta od Galilejského jezera až k mučednické smrti v Jeruzalémě připomíná odvahu opustit jistoty a vytrvat v tom, k čemu byl člověk povolán.
