Toto je šestá část série „Medicína ctnosti“.
Jaký lék je bezpečný, účinný, zdarma a vyžaduje pouze nepatrnou změnu vnímání? Zveme vás k prozkoumání opomíjeného spojení mezi ctností a zdravím.
V laboratoři Britské Kolumbijské univerzity, pod zářivkami studeného světla, sedělo batole – ještě příliš malé na to, aby vytvořilo souvislou větu. Před sebou mělo malou misku sušenek Goldfish – slaných krekrů ve tvaru rybiček – a plyšovou opičku jménem Monkey.
Když bylo požádáno, aby se podělilo o sušenku, udělalo něco, co by mohlo překvapit ty, kteří věří, že malé děti jsou od přírody sebestředné. Místo aby si sušenku ponechalo pro sebe, natáhlo svou drobnou ručku a podalo Monkeymu jednu sušenku, na což plyšová loutka zareagovala přátelským „Mňammm!“.
Pokaždé, když batole darovalo opičce svou sušenku, jeho tvář se rozzářila radostným nadšením. Tento nával štěstí nám dává nahlédnout do něčeho, co věda začíná stále více potvrzovat důkazy: dávat druhým – být štědrý – může přinést hlubokou radost a pozitivně ovlivnit naši pohodu v jakémkoli věku.
Nevyčerpatelný zdroj štěstí
Experiment se sušenkami pomohl určit, jaký druh darování lidem přináší největší radost. Vědci proto pozměnili podmínky pokusu. Někdy děti darovaly sušenku ze své vlastní porce, jindy jim výzkumník ‚našel‘ sušenku navíc, takže ji mohly darovat, aniž by o něco přišly. Cílem této variace bylo zjistit, zda existuje rozdíl mezi prostým dáním a darováním, které znamená osobní oběť.
Jak se dalo očekávat, děti při pokusu projevovaly radost, například když poprvé spatřily plyšovou hračku nebo dostaly novou. Vědci jejich štěstí zaznamenávali prostřednictvím behaviorální analýzy a sledování výrazu tváře.
Štěstí výrazně vzrostlo a projevilo se jako „hřejivý pocit“, když batolata prováděla „darování s osobní obětí“ – tedy když se vzdala vlastní sušenky a podělila se s loutkou, místo aby darovala „nalezenou“ sušenku poskytnutou výzkumníkem.
Možná to odporuje osobní zkušenosti, protože oblíbené slovo většiny batolat bývá „moje!“. Navíc všechny děti v tomto pokusu byly Kanaďané, což by mohlo naznačovat, že jejich štědrost byla výsledkem kulturního vlivu. Tento experiment s loutkou byl od té doby zopakován v odlehlé vesnici na Vanuatu, malém izolovaném ostrově v jižním Pacifiku, stejně jako v Nizozemsku a Číně. Výsledky ukázaly, že batolata kdekoli na světě si nejvíce užívají sdílení vlastních dobrot.
Studie zahrnující 200 000 respondentů ze 136 zemí – od bohatých států, jako je Kanada, až po méně majetné, jako je Uganda – ukázala, že darování peněz někomu v nouzi konzistentně vedlo k vyšší míře štěstí. Tento trend se objevoval v různých podmínkách a kulturách a nebyl omezen pouze na finanční dary.
Lepší než léky?
Štědrost nepřináší jen subjektivní pocit pohody – podle výzkumu má také pozitivní vliv na zdraví srdce.
Ve studii publikované v časopise Health Psychology požádali vědci starší dospělé s vysokým krevním tlakem, aby po dobu tří týdnů používali své peníze ve prospěch druhých. Výsledky byly pozoruhodné: krevní tlak účastníků poklesl na úroveň srovnatelnou s účinky nasazení nového léku, pravidelného cvičení nebo zásadní změny stravy.
Proč darování snižuje zátěž srdce? Vědci se domnívají, že štědré činy spouštějí řadu uklidňujících „hormonů dobré nálady“, jako je oxytocin, který pomáhá snižovat stres a tlak na cévy.
Jedna studie to otestovala tím, že účastníci měli před stresovým úkolem – přípravou a přednesem krátké řeči – provést jednoduchý laskavý čin, například napsat přátelskou zprávu kamarádovi.
Výsledky ukázaly, že skupina, která se předtím věnovala laskavému gestu, vykazovala výrazně méně stresových reakcí než kontrolní skupina. Měla například nižší nárůst systolického krevního tlaku, což zmírnilo kardiovaskulární reakci na stres. Účastníci měli také nižší hladinu enzymu alfa-amylázy ve slinách, což naznačovalo menší aktivaci sympatického nervového systému spojeného s reakcí „bojuj, nebo uteč“.
Štědrost často vychází z altruismu – nezištné motivace usilovat o blaho druhých – a odráží hlubší lidskou schopnost jednat ve prospěch ostatních, aniž by za to očekávali jakoukoli odměnu. Neurovědkyně Abigail Marshová, odbornice na altruismus, vysvětluje, že lidé s altruistickými sklony jsou méně citliví na negativní emoce a „mají sníženou reaktivitu na hněv, což je užitečné, protože přecitlivělost na hněv může vést k nepřátelství a agresi“, vysvětluje pro Epoch Times.
Emoční odolnost altruistických lidí může pomoci vysvětlit, proč štědrost snižuje stres – jejich mysl je méně náchylná k negativním podnětům.
Úleva od bolesti
Darování druhým přináší ještě jeden nečekaný přínos: úlevu od fyzické bolesti.
Studie publikovaná v časopise PNAS ukazuje, že štědré chování snižuje vnímání bolesti a dokonce zvyšuje toleranci vůči ní. V jednom z experimentů například dárci krve hlásili výrazně menší nepohodlí při vpichu jehly než ti, kteří krev darovali pro vlastní lékařské testy.
V jiném experimentu vědci ověřovali vliv štědrosti na toleranci bolesti pomocí testu studené vody, při kterém účastníci ponořili ruce do ledové vody a měřilo se, jak dlouho vydrží chlad snášet.
Ti, kteří se právě dobrovolně přihlásili k úpravě příručky pro děti migrantů bez nároku na odměnu, hlásili výrazně menší bolest a vydrželi v ledové vodě mnohem déle než ti, kteří se dobrovolnictví odmítli účastnit, nebo ti, kteří úkol splnili pouze jako povinný úkol (kontrolní skupina). Průměrně skupina dobrovolníků tolerovala bolest téměř dvakrát déle než kontrolní skupina.
Ze všech účastníků testu vydrželo maximální časový limit tří minut v ledové vodě pouze 11,6 procenta lidí. Kdo byli tito mimořádně odolní jedinci? Všichni patřili do skupiny dobrovolníků, kteří se zapojili do pomoci druhým.
Tato přirozená úleva od bolesti byla aplikována i na onkologické pacienty. Po dobu tří týdnů se zapojili do dobrovolnických aktivit, jako bylo připravování jídel pro ostatní pacienty nebo úklid společných prostor v nemocnici. Výsledky byly pozoruhodné – pacienti s rakovinou zaznamenali klinicky významné snížení chronické bolesti, přičemž účinky přetrvávaly i v dalších týdnech.
Autoři studie dospěli k závěru, že ochota nést osobní náklady za účelem pomoci druhým může doplňovat současné metody léčby bolesti a podporovat celkovou pohodu lidí trpících chronickou bolestí.
Neurověda štědrosti: Není to jen o vzájemnosti
Marshová vysvětluje, že při projevech štědrosti dochází k aktivaci mozkových oblastí, jako je ventrální striatum a ventrální tegmentální oblast. Tyto oblasti se zapojují i během příjemných zážitků, jako je jídlo nebo dosažení cíle, což naznačuje, že být štědrý je samo o sobě neurologicky odměňující zážitek.
Mozek také zpracovává štědrost různě v závislosti na motivaci, která ji pohání. Podle Marshové různé důvody štědrosti – například reciprocita, spravedlnost nebo čistý altruismus – aktivují odlišné vzorce mozkové aktivity.
Například pomoc druhým z důvodu spravedlnosti (snaha zajistit rovnost) aktivuje oblasti mozku odpovědné za pravidlové myšlení. Naproti tomu čistě altruistické činy – pomoc motivovaná soucitem nebo empatií – aktivují sítě spojené s emočním porozuměním a propojením s ostatními.
Ale proč někteří lidé zajdou do extrémů, aby pomohli druhým, dokonce i cizím lidem, aniž by za to očekávali jakoukoli odměnu?
Výzkum Marshové o anonymních dárcích ledvin zpochybňuje běžný předpoklad, že lidé dávají jen z egoistických pohnutek.
„Existovala určitá data naznačující, že když se lidé rozhodnou dávat druhým, většinou tím pouze aktivně potlačují touhu být sobečtí,“ konstatuje. „Tuto hypotézu jsme však otestovali u altruistických dárců ledvin a nenašli jsme žádný důkaz, že by to byla pravda.“
Tyto jedinci vykazovali vyšší aktivitu v mozkových strukturách spojených s empatií. Jejich mozková aktivita „zrcadlila“ aktivitu cizího člověka podobným způsobem, jako když sami prožívali bolest. Marshová také zjistila, že tito altruisté měli větší amygdalu – oblast mozku, která hraje klíčovou roli v emocích. To je v přímém kontrastu s lidmi, kteří mají psychopatické nebo extrémně necitlivé rysy. Rozhodnutí těchto dárců tak odrážela jejich skutečné hodnoty zaměřené na blaho druhých.
„Jinými slovy, pomáhají druhým, protože jim na jejich blahu upřímně záleží,“ zmiňuje Marshová.
William Chopik, docent psychologie osobnosti na Michiganské státní univerzitě, dodává, že taková štědrost posiluje mezilidské vazby, podporuje dobrou vůli a spolupráci.
Tyto poznatky zdůrazňují pravdu o štědrosti: ne vždy jde o něco za něco. Pro mnohé je založena na jejich hodnotách, empatii a radosti, kterou jim přináší pomoc druhým nebo sdílení. Oproti zvířatům lidé vynikají svou schopností hluboké péče o širokou škálu jedinců, včetně cizinců. Zdá se, že jsme jedinečně „naprogramovaní“ k tomu, abychom v takových činech nacházeli přirozenou odměnu, dodává Marshová.
Na opačném konci spektra se nachází chamtivost – neustálá touha mít více, ať už jde o peníze, materiální statky nebo uznání – která má méně příznivé účinky na zdraví a štěstí. Chamtiví lidé mohou sice zažít krátkodobé uspokojení z nového zisku, například pocit hrdosti po velkém nákupu, ale tento pocit rychle vyprchává. Protože chamtiví lidé často zažívají pocit, že nikdy nemají dost, jejich systém odměn se stává nevyváženým, podobně jako u lidí se závislostí. To může vést k nespokojenosti, zvýšené míře stresu a celkovému zhoršení duševní pohody.
Hranice štědrosti
Je každé darování stejné? Jak se ukazuje, není.
Studie publikovaná v časopise Collabra: Psychology zjistila, že typ darování, vnímaný efekt daru a kontext významně ovlivňují přínosy štědrosti.
Například darování zážitků, jako je pozvání někoho na večeři nebo na koncert, má tendenci posilovat sociální vazby. Na druhou stranu materiální dary, i když jsou oceňovány, nejsou tak důsledně spojovány s upevňováním vztahů – pokud nejsou hluboce osobní nebo propojené se společnými zážitky.
Studie naznačuje, že tyto rozdíly vyplývají z toho, že zážitky častěji vytvářejí smysluplná spojení, příjemné vzpomínky a pocit sdílené radosti. Oproti tomu materiální dary mohou někdy působit transakčně nebo méně osobně.
Dále více neznamená vždy lépe. Štědrost podléhá zákonu klesajícího užitku – podobně jako si dort vychutnáme méně po příliš mnoha kouscích. Nadměrné množství darů nebo příliš honosné dary nemusí nutně vést k většímu štěstí. Malé, smysluplné gesto, například koupení kávy pro někoho jiného, může přinést stejnou emocionální vzpruhu.
Štědrost nejlépe prospívá, když je autentická. Upřímné, dobrovolné darování zvyšuje pocit štěstí, zatímco dávání z vnějších důvodů, jako je tlak nebo povinnost, může přínosy oslabit nebo dokonce zcela negovat.
Například jeden účastník studie z roku 2022 popsal situaci, kdy byl nucen darovat peníze příliš neodbytným pracovníkem charity před supermarketem. Přestože se jednalo o dobrou věc, nedostatek možnosti volby způsobil, že se darování stalo frustrujícím a emočně nenaplňujícím zážitkem. Naproti tomu jiný účastník popsal, jak pomohl příteli zaplatit nájem – čistě z péče o něj – což vedlo k mnohem větší emocionální odměně.
Pocit povinnosti může být obzvláště výrazný během svátků. Právě tehdy mohou stresové faktory zesílit – projevují se například finanční zátěží nebo tlakem překonat druhé. Zároveň však svátky nabízejí jedinečnou příležitost k zamyšlení nad ctností štědrosti oproti chamtivosti.
Studie z roku 2019 dokonce zjistila, že ačkoli by se dalo očekávat, že štědrost v prosinci vzroste, ve skutečnosti má tendenci klesat. Lidé totiž v důsledku vysoké míry stresu spojeného se svátky darují méně, než by činili v jiných obdobích roku.
Od batolat až po dospělé věda ukazuje, že štědrost spolehlivě souvisí se zlepšeným zdravím a větším štěstím. Přesto darování nemusí být ohromující. Štědří můžeme být každý den, jak říká Chopik pro Epoch Times: Pomozte sousedovi vynést odpadky, věnujte něco na charitu, zapojte se do dobrovolnictví v jídelně pro potřebné nebo si prostě udělejte prostor na přítele, který prochází těžkým obdobím.
Příště: Část 7 – Odvaha: Rizika, která podstupujete, utvářejí to, kým se stanete
–ete–
