Strach v mžiku: Melville odhaluje výdělečnou taktiku v povídce z 19. století.
Obchodníci často využívají strachu zákazníků: „Kupte si to, než bude pozdě!“ Tímto způsobem si vynucují okamžitou reakci, která má potlačit zdravý rozum. Herman Melville tuto taktiku založenou na strachu popsal ve své povídce The Lightning-Rod Man (Muž s hromosvodem). Zároveň poukázal na podmínku, která je nezbytná k tomu, abychom takovému nátlaku dokázali odolat.
Nevhodné podmínky
Jedné noci v akrokeraunském pohoří sedí muž ve svém domě a s úžasem pozoruje bouři zuřící venku. Hrom burácí ze všech stran a oslnivé blesky rozjasňují oblohu.
Zatímco se pohrouží do myšlenek o této bouři, náhle zaslechne zaklepání na dveře. „Kdo to přichází zrovna ve chvíli, kdy hřmí? A proč místo toho, aby zabušil jako chlap, dělá ten žalostný, pohřební lomoz?“
Pokud byl čas i způsob příchodu návštěvníka zlověstný, jeho vzhled je ještě hrozivější. Vchází dovnitř, zcela promočený, a s pochmurným výrazem ve tváři.
V ruce drží podivnou hůl. Dřevěnou tyč zakončuje měděná tyč dlouhá přes metr, jejíž konec se rozvětvuje do trojzubce. Se svou holí a bouřkovým zjevem působí téměř jako Zeus.
Jeho chování a vystupování vzbuzuje ještě větší obavy. Přestože mu majitel domu nabídne, aby se ohřál u krbu, návštěvník odmítá pohnout se z prostředku místnosti.
Majitel domu ho několikrát vyzve, aby si přisedl k ohni. Cizinec však neústupně odmítá a varuje: „Místo abych přijal vaše pozvání… slavnostně vás varuji, že raději vy přijměte to moje – a postavte se sem doprostřed místnosti.“
Majitel však zůstává stát u krbu, v teple ohně. Cizinec ho rozrušeně varuje, že krby jsou během bouří nejnebezpečnější, protože jejich teplo a saze přitahují blesky. Důrazně žádá, aby od krbu odstoupil.
Majitel domu se však nenechá zastrašit a zeptá se, proč návštěvník přišel. „Mým posláním,“ odpovídá cizinec, „je objíždět kraj a přijímat objednávky na bleskosvody.“ Poté představí svou podivnou hůl jako ukázkový model bleskosvodu.
Strach v mžiku
Zableskne se! Muž s bleskosvodem se obrací k majiteli domu a naléhá, aby si tyč koupil, dokud není pozdě. Další blesk – a opět zběsilá nabídka.
Majitel domu však zůstává neoblomný. Dokonce prodavače vyzve: „Na někoho, kdo chce druhé vyzbrojit nebojácností, působíte až nezvykle bojácně. Obyčejní lidé vyrážejí na cesty za pěkného počasí – vy si vybíráte bouře.“
Muž s bleskosvodem výtky smete ze stolu a pokračuje ve svých naléhavých prosbách a úzkostných výzvách. Tvrdí, že pokud nebude stát na jediném přesně určeném místě v místnosti, hrozí mu smrtelné nebezpečí. Musí ho poslechnout – než bude pozdě.
Melville v tomto příběhu ukazuje, jak snadno a rafinovaně může strach ovlivnit své oběti. Obvykle přehluší rozum a vede k unáhleným rozhodnutím.
Zároveň čtenáře vybízí, aby sebrali odvahu – podobně jako Elizabeth Bennetová v románu Pýcha a předsudek od Jane Austenové. Když čelí nátlaku, říká: „Je ve mně tvrdohlavost, která nesnese být zastrašena vůlí druhých. S každým pokusem o zastrašení ve mně roste odvaha.“
Melvillova povídka tak vyzývá čtenáře, aby nepodléhali strachu a drželi se rozumu a vtipu. Když přijde bouře, odvaha musí být na prvním místě – protože strach často přichází v záblesku a nemá žádnou skutečnou váhu.
–ete–
