Když většina Američanů slyší jméno Abraham Lincoln, vybaví se jí určité obrazy. Štípač polen, který to dotáhl až do Bílého domu, prezident v době občanské války, autor Gettysburské řeči a oběť atentátu Johna Wilkese Bootha. Vysoký, štíhlý muž, často s cylindrem na hlavě. Jeho socha ve Washingtonu stojí uvnitř napodobeniny řeckého chrámu – tento obraz se objevuje na zadní straně pětidolarové bankovky. Na přední straně vidíme jeho unavenou tvář s propadlými tvářemi, upraveným plnovousem a nápadně velkým pravým uchem.
Podíváme-li se hlouběji, objevíme muže, jehož slova i život mají dnes co říci – zvláště dospívajícím a mladým lidem ve věku kolem dvaceti let. Pojďme se na to podívat.
Získejte vzdělání
Kdyby se Lincoln spoléhal jen na útržky formální školní docházky, které během života získal, pravděpodobně by zůstal polonegramotný. Pod vlivem své nevlastní matky Sarah a hnaný silnou touhou umět dobře číst a psát však dokázal skromné prostředky svého prérijního domova využít k vlastnímu vzdělání. Znovu a znovu četl Bibli, Ezopovy bajky, Shakespearovy hry a básně, Robinsona Crusoe a několik dalších knih, které si oblíbil na celý život.
„Každá hlava by měla být vzdělávána,“ prohlásil Lincoln o mnoho let později. V polovině dvacátých let svého života si rozšířil obzory studiem práva. Později, aby se dále rozvíjel a udržel si bystrou mysl, se ponořil do studia Eukleidových spisů.
Každý z nás může následovat Lincolnův příklad a považovat vzdělání za celoživotní úkol, ale mladí lidé by si z jeho cesty měli vzít zvláštní ponaučení. Vzal své vzdělávání do vlastních rukou – bez školních lavic, tabule nebo učitelů. Pokud máte ve škole potíže, opravdu velké potíže, chopte se svého učení sami. Požádejte o pomoc. Čtěte i mimo povinnou látku. Následujte své zájmy.
Ať už mladí, nebo starší, můžeme se stát „Lincolnovými studenty“. Jak řekl: „Schopnost a záliba ve čtení otevírá přístup ke všemu, co už bylo objeveno ostatními.“
„Práce, práce, práce – to je to hlavní“
Lincoln tato slova napsal v dopise v roce 1860, ale řídil se jimi po celý život. Už od dětství obdělával půdu po boku svého otce – okopával, sázel, plel a sklízel úrodu. Než se ale začal věnovat právu, pracoval jako nádeník, lodník na plochém člunu či prodavač v obchodě. Krátce také jako voják, majitel obchodu a poštmistr.
Kromě obživy mu tyto různé práce přinesly setkání s širokým spektrem lidí. Jeho cesta na člunu mu například poprvé ukázala trhy s otroky. Období, kdy byl obchodníkem a poštmistrem v New Salemu, ho zase sblížilo s místními obyvateli.
Dospívající a mladí lidé mohou získat podobnou šíři cenných zkušeností. Ať už jde o hlídání dětí, mytí nádobí v restauraci nebo sečení trávníků – všechny tyto práce formují osobnost.
Dnes má práce mimo domov pro teenagery a vysokoškoláky, zejména v zaměstnáních vyžadujících plnou pozornost, jako je stavebnictví nebo fast food, ještě jednu výhodu, kterou Lincoln nepoznal – burgery nelze připravovat a ani beton lít s telefonem v ruce.
Bez ohledu na to, jak jednotvárná nebo náročná práce je, přímý kontakt s nadřízeným, kolegy a zákazníky rozšiřuje vaše dovednosti a pomůže vám na cestě do budoucnosti.
Zkuste Lincolnův „horký dopis“ dříve, než stisknete „Odeslat“
Když už mluvíme o telefonech a komunikaci – mnozí z nás už někdy napsali e-mail nebo zveřejnili příspěvek na sociálních sítích, kterého vzápětí litovali. Zapálíme tím zápalku v sudu benzínu, zničíme vztahy nebo nevědomky ublížíme sobě i druhým.
Lincoln pro nás má však řešení. Po jeho smrti bylo nalezeno několik takzvaných „horkých dopisů“ – rozhořčených vzkazů, které napsal, ale nikdy neodeslal. Patřil mezi ně i dopis generálu Meadovi, veliteli unionistických sil u Gettysburgu. Lincoln věřil, že Meade se svou převahou mohl rozdrtit těžce oslabené konfederační jednotky Roberta E. Leeho, sevřené mezi jeho armádou a rozvodněnou řekou Potomac. V dopise Meadovi ostře vyčetl promarněnou příležitost ukončit válku, ale pak jej odložil do zásuvky. Uvědomil si, že Sever potřebuje vítězství, které nebude poznamenáno kritikou či lítostí.
Takže než pošlete kamarádovi obviňující zprávu nebo na internet vypustíte rozhořčený výlev, znovu si svůj text přečtěte, odložte ho a vraťte se k němu později. Pokud zjistíte, že by způsobil víc škody než užitku, udělejte to jako Lincoln – smažte ho nebo ho nechte neodeslaný.
Najděte svou oporu, když se stahují mračna
Podle dostupných údajů se dnes s depresí léčí více dospělých – i dospívajících – než kdykoli předtím. Úzkost se také stala epidemií, zejména mezi mladými lidmi, kteří hledají smysl a naplnění ve svém životě.
Abraham Lincoln trpěl po celý život opakovanými záchvaty deprese, tehdy označované jako „melancholie“. Mezi příčiny patřilo jeho těžké dětství, smrt matky, když mu bylo devět let, předčasné úmrtí milované starší sestry ve věku 21 let a také smrt dvou synů. Dvakrát v mládí vážně uvažoval o sebevraždě a jeho přátelé na něj tehdy dohlíželi. Jeden z jeho současníků poznamenal: „Melancholie z něj odkapávala, když chodil.“
Jak se tedy tento muž, který se stal 16. prezidentem USA, dokázal v době bez antidepresiv a odborných terapeutů dostat z temných propastí, do nichž upadal?
Spisovatel Rich Barlow uvádí, že Lincolnovi v těchto chvílích pomáhaly vztahy s ostatními – například přátelé, kteří ho odvrátili od sebevraždy. Podle Barlowa je právě propojenost s lidmi i dnes klíčem v boji proti sklíčenosti a beznaději. Poukazuje také na Lincolnovu ctižádost a snahu o sebezlepšování jako na zbraně v těchto zápasech. Jeho smysl pro životní poslání byl tou „skalou“, na které stál, když se kolem něj stahovala temná mračna.
S přibývajícím věkem a zejména během svého prezidentského období v čase války našel Lincoln úlevu od osobních temnot také tím, že povzbuzoval sklíčené přátele a kolegy humorem a laskavým slovem. Věděl, že když pozvedneme ducha druhých, pozvedneme i svého vlastního.
Lincolnův život zachraňující vzkaz pro naši úzkostnou generaci
V recenzi knihy Joshuy Shenka Lincoln’s Melancholy nacházíme radu, kterou Lincoln adresoval dceři důstojníka z Illinois, jenž padl v boji:
„V tomto smutném světě přichází zármutek ke všem; a k mladým přichází s velmi hořkým zoufalstvím, protože je zastihne nepřipravené. Starší se už naučili jej očekávat.“
Dodává však i optimističtější poznámku, vycházející z hořkých zkušeností:
„Jistě budete znovu šťastná. Vědomí této pravdy vám teď může aspoň trochu ulevit. Mám dost zkušeností, abych věděl, o čem mluvím…“
Prezident Lincoln rozuměl depresi – a rozuměl i tomu, jak se s ní vyrovnat.
Ti z nás, kteří se stejně jako on potýkali s melancholií, poznávají pravdivost jeho věty: „Jistě budete znovu šťastní.“ A pro ty mladé lidi, kteří zvažují zoufalé řešení svých problémů, se právě v těchto sedmi slovech skrývá Lincolnovo nejdůležitější poselství.
–ete–
