Osobnosti odpovídají na otázky o svobodě
U příležitosti blížícího se výročí Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu jsme připravili projekt Otázky ke svobodě. Oslovili jsme osobnosti z oblasti kultury, vzdělávání, vědy, občanské sféry i veřejného života a požádali je o osobní zamyšlení nad tím, co pro ně svoboda znamená, jak vnímají události roku 1989 a jak se podle nich proměnila podoba svobody dnešní doby.
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D. je český matematik, statistik a vysokoškolský pedagog působící na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vystudoval matematické modelování na Univerzitě Karlově a následně matematickou analýzu na Přírodovědecké fakultě UP, kde také vyučuje a věnuje se odbornému výzkumu. Absolvoval prestižní Fulbrightovo stipendium na Northwestern University v USA, kde se zabýval matematickými modely proudění v porézních médiích. Dlouhodobě popularizuje statistiku, bayesovskou inferenci a témata spojená s kvalitou vědy a interpretací dat.
Tomáš Fürst přispěl do naší ankety svými názory na svobodu, její vývoj a odpovědnost, která je s ní spojena.
Co pro Vás osobně znamená svoboda?
Vidím tři roviny svobody. Svobodu myšlení, svobodu slova a svobodu konání. S tou poslední – svobodou konání či jednání – to bude vždy složité, protože se musíme nějak domluvit, abychom si svým jednáním navzájem moc neškodili. Ale svobodu slova považuju za nutný předpoklad k rozumnému fungování společnosti. Jak chcete rozumně řešit problémy, když o některých věcech nesmíte mluvit? No a svobodu myšlení považuju za to bezpečné útočiště, které se zatím nepodařilo zničit žádnému totalitnímu režimu.
Osobně považuju svobodu myšlení za úžasný dar a velké dobrodružství a svobodu slova za tak důležitý princip, že si zaslouží absolutní ochranu bez výjimek.
Jak vnímáte Vy a Vaše rodina události kolem 17. listopadu? Máte Vy nebo někdo z Vašich blízkých k tomuto datu nějaký osobní příběh?
V roce 1989 mi bylo 11 let a asi jsem si neuvědomoval, jak důležité věci se dějou. Ale pamatuju si tu nadšenou atmosféru v rodině. Taky si dnes zpětně uvědomuju, že dalších pár let po revoluci panoval v české společnosti optimismus a takový neproblematický pocit, že všechno jde. Vlastně se dost těším, až se tenhle optimismus po té příští revoluci zase vrátí.
Jak se podle Vás změnilo chápání svobody od roku 1989 a co z té doby přetrvává dodnes?
Na to nejde odpovědět, protože každý to vnímá jinak, a ještě k tomu lidé v čase mění názory. Mně připadá, že jsme se obloukem vrátili do doby před listopadem. Za covidu panovala mnohem větší nesvoboda než kdykoliv za komunistů – copak si komunisti někdy dovolili zavřít školy a kostely – a přesto se to přešlo mlčením, nikdo se neomluvil, nikdo nebyl potrestán, a ještě se u toho tváříme, že žijeme ve svobodné zemi. Takže, abych odpověděl na dotaz, nemyslím si, že by se moje chápání svobody nějak zásadně změnilo. Ale dost podstatně se změnilo, co všechno je stát ochoten napáchat a ještě u toho lhát, že tím nešlape po naší svobodě.
Kdy jste si naposledy uvědomil, že svoboda není samozřejmost?
To si uvědomuju pořád, asi tak od té doby, co jsem si přečetl něco o dějinách střední Evropy a taky o historii vlastní rodiny. Moje angažmá za covidu je do jisté míry motivováno i snahou splatit jakýsi dluh svým předkům, kteří doplatili na své mylné přesvědčení, že když nikdy nikomu nic zlého neudělali, tak se nemají čeho bát.
Jakou roli hraje podle Vás pravda ve svobodné společnosti?
Stanislav Komárek kdysi pravil, že pravdy se dělí na malé a velké. Opakem malé pravdy – kupříkladu, že metr má sto centimetrů – je omyl. Ovšem opakem velké pravdy je jiná velká pravda. Malé pravdy jsou nesmírně užitečné, protože umožňují lidem a společnosti vyhnout se tvrdým nárazům na realitu. Usilovným popíráním malé pravdy, že energetiku průmyslové země nelze postavit na solárnících, větrnících a měsíčnících, přivodili jsme si náraz na energetickou realitu. Usilovným popíráním malé pravdy, že mRNA vakcíny nejsou ani účinné, ani bezpečné, přivodili jsme si náraz na zdravotní realitu. A tak dále.
S velkými pravdami je to ošemetnější. Velká pravda, že mezinárodní právo je třeba dodržovat, nás přivedla do nešťastné situace, kdy zuřivě trváme na pokračování války na východě a zavíráme do vězení lidi, kteří by ji rádi ukončili. Tahle naše současná Velká Pravda ovšem naráží na jinou Velkou Pravdu – že mír je lepší než válka.
Já – coby ubohý odborný asistent s kanclem vedle uklízeček – se tedy spokojím s neústupným prosazováním malých pravd. Velké pravdy nechám na (brněnské) profesory.
Vidíte v naší společnosti něco, co svobodu ohrožuje?
Především různé módní ideologie, které hbitě zaplnily velkou černou díru, která zůstala v duši moderního člověka po ztrátě víry ve starého dobrého pánaboha. Chesterton kdysi řekl, že až lidé přestanou věřit v Boha, nebude to tak, že by nevěřili v nic. Budou věřit v cokoliv. A přesně to se stalo. Moderní člověk, který na sebe trochu intelektuálně dbá, propadl oteplovacímu náboženství, covidismu a genderovému šílenství. Každá z těchto ideologií je fundamentálně neslučitelná s civilizací a naprosto totalitní. Všechny tři zuřivě bojují proti svobodě slova, nejraději by své myšlenkové oponenty vyhodili ze zaměstnání a zavřeli do vězení. Nemělo by nás to překvapovat. Každé nové sekulární náboženství vykazuje velmi totalitní rysy, vzpomeňte si na nacionalismus, fašismus či komunismus. Každé se snaží tvrdit, že je založeno na „vědě“. A každé zanedlouho zkrachuje, protože si rozbije nos o ty malé pravdy, které tak zuřivě popírá. Ale než zkrachuje, zvládne napáchat mnoho škod.
Náš dřívější rozhovor o covidu, plavání proti proudu a zneužívání vědy s Tomášem Fürstem můžete shlédnout zde:
