Již za několik dní spatří světlo světa nová kniha Migrace a globalismus od publicisty, právníka a bývalého komunálního politika Roberta Kotziana. Jaký vývoj v tomto směru očekává od formující se vlády, co se z knihy čtenář dozví či které neziskovky angažované v migraci považuje za nejmocnější? Toto a mnoho dalšího se dozvíte z rozhovoru níže.
Jak dlouho se už migraci věnujete a proč?
Migraci se věnuji delší dobu. Zásadním impulzem pro hlubší studium problému byla jednání o (evropském) migračním paktu. Migrační problém má totiž jedno specifikum. Naroste-li do určitých rozměrů, je za běžných politicko-právních podmínek nevratný. Jiné politické omyly a špatná rozhodnutí s většími či menšími náklady nějak nakonec napravíte nebo nahradíte. Ne však důsledky migrační pohromy, která mění samu podstatu stovky let budovaných a bráněných vlastí. Proto mně tento problém připadá tak důležitý.
Díky tomu, že jste si původní vzdělání v informatice a kybernetice rozšířil i na právo, dokážete dělat rozbory evropských i českých legislativních návrhů. Na sociálních sítích už nějakou dobu upozorňujete na různá jejich úskalí. Jakou na tyto vaše komentáře vnímáte odezvu?
Povětšinou pozitivní. Najde se samozřejmě dostatek těch, kteří mě kritizují, nebo se mně posmívají. Mám určité zkušenosti z komunální politiky, a tak rozumím, že to je v demokracii přirozené. Když je kritika vedena slušně, snažím se s ní vypořádat. Když není, snažím se ji ignorovat.
A dá se z vašeho pohledu říct, že díky nim či v jejich důsledku dochází k nějakému ovlivňování, tlaku na politiky, aneb jinými slovy k případné „protipožární prevenci“?
Těžko soudit. Nicméně píšu s nadějí, že alespoň někomu to bude k užitku. Vím, že někteří politici mé komentáře sledují.
Programově se zdá, že formující se koalice má vůči migraci tvrdší odpor než ta předchozí. Myslíte, že se to v praxi nějak odrazí? A nakolik by to mohlo ovlivnit směr EU?
U nové koalice pozoruji odhodlání věci řešit. Bude však záležet na osobě nového ministra vnitra a jeho odvaze jít proti proudu. Neočekávám, že budeme schopni významně pohnout celoevropskou situací. Naskýtá se ovšem šance obnovit Visegrádskou skupinu a na jejím půdorysu koordinovat migrační politiky vůči Bruselu. To bych považoval za významné.
Před čtyřmi lety jste publikoval knihu Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci. Nakolik s ní má pojítko vaše nové publikace?
Dříve jsem uvažoval o druhém vydání Politických neziskovek. Postupem času však uzrálo téma migrace a její souvislosti s globalismem. Nicméně, problém migrace je s tématem politických neziskovek úzce svázán. Zásadní překážkou, která znemožňuje skutečné řešení migrační pohromy, je lidskoprávní systém, který postupem času narostl do obludných rozměrů. Lví podíl na tom mají právě politické neziskovky. Proč? O tom píšu vlastně v obou knihách. V té, která právě vychází, se zaměřením na migrační neziskovky.
Které takové neziskovky jsou nejvlivnější (konkrétně) a dají se nějak obecně načrtnout i jejich „penězovody“?
Ohromný vliv má nadační síť založená Georgem Sorosem. Vedle toho bych uvedl ECRE, vlivnou migrační neziskovku podporující právníky bojující před soudy za nelegální migranty proti evropským zemím. Podobnou činnost provádí například AIRE Centre. Mezi českými neziskovkami nelze pominout Člověka v tísni nebo Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Financování politických neziskovek je mimořádně netransparentní. Víme většinou jen to, co samy o svých zdrojích prozradí. A to nebývá mnoho.
Co vše se čtenáři dozví z vaší nové knihy?
Pro uvažování o migrační politice je důležité umět problém nahlédnout v celé jeho šíři. Proto jsem si vytyčil jako cíl představit jej od A až do Z. Pochopitelně populárně naučnou formou, protože jinak by kniha musela být násobně delší a složitější. V knize jsou ale stovky odkazů na zdroje. Zájemci je mohou využít a pustit se do hlubšího studia.
Přece jenom ale můžete být trochu konkrétnější – např. názvy kapitol?
Kniha začíná úvahami o tom, co je to globalismus. Pokračuje popisem migrační situace v EU a v České republice. Dále se věnuje hlavním faktorům, které způsobují nelegální migraci, a také dopadům migrace. Další kapitoly se zabývají odůvodněností některých konspirativněji vyznívajících pohledů na migraci. Poslední kapitoly jsou věnovány uvahám o tom, jak si s celou situací poradit.
Vypíchl byste některou část publikace? Jestli ano, proč?
Spíše bych kladl důraz na to, aby čtenář knihu přečetl od začátku až do konce. Tak, jak jsou kapitoly řazeny. Přesto bych možná zdůraznil, že kniha se věnuje i legální migraci. Často máme tendenci problém zužovat jen na migraci nelegální. Možná proto, že se jí, na rozdíl od legální migrace, alespoň občas věnují média. Snažím se ukázat, že legální migrace, ačkoli probíhá podle právních předpisů, je rovněž součástí problému.
A v čem vidíte to úskalí legální migrace? Jde o „vystavěnou dálnici, po které se někteří vozí bez známky“?
Legální migrace se od nelegální liší mimo jiné v tom, kdo a jak vybírá migranty. Nelegální migranti, volně řečeno, vyberou sami sebe. Legální migranty vybírají úředníci nebo pracovníci mezinárodních organizací. V první generaci zpravidla znamenají menší riziko, což se v dalších generacích často zhorší. Platí, že čím rizikovější je stát, ze kterého přišli, tím nižší je pravděpodobnost, že se po skončení důvodu migrace, například po skončení zaměstnání, za kterým přišli, vrátí zpět. Pokud bych použil vaše přirovnání, řekl bych, že známku sice mají, ale jejich úmysly jsou často jiné, než přiznali orgánům země, do které přijíždějí. V knize se snažím ukázat, že v západoevropských zemích migrační problém často, a možná, že ve všech případech, začal právě legální migrací.
Co doufáte, že si čtenář odnese?
Jak už jsem uvedl, mým cílem je dát čtenáři schopnost vidět problém migrační pohromy v celé jeho šíři. Chovám naději, že právě to mu umožní daleko ostřeji vnímat různé politické návrhy, které se na první pohled mohou jevit jako neškodné. Příkladem je Pakt pro Středomoří, jehož návrh právě předložila Evropská komise. Na první pohled jde jen o prosperitu. Jenže pokud bude Pakt pro Středomoří schválen, bude realita nejspíše jiná. Může otevřít tolik legálních migračních kanálů, že výsledkem může být demografická destrukce Evropy.
Není ale problém pro „běžného občana“, že EU chrlí tuny předpisů a směrnic, které reálně nemůže přečíst… a i kdyby mohl, tak bez právního vzdělání nemusí „problematické části“ odhalit?
Ano, právě tak to je. Enormní složitost právního řádu, jeho evropeizace a internacionalizace, jsou průvodními jevy globalismu. Je to otázka míry, protože mezinárodní právo bude složité a běžnému člověku vzdálené vždy. Ale úplně se bez něj neobejdeme. Proto by ho mělo být co nejméně. Mez únosnosti jsme v tomto ohledu překročili natolik, že je oprávněné hovořit o postdemokracii, nikoli už o demokracii v pravém slova smyslu. Žijeme zkrátka v éře globalismu a měli bychom požadovat návrat ke skutečné demokracii, která je zřejmě možná jen v národním státě.
Děkuji za rozhovor.
