Protesty, které na sociálních sítích iniciovala generace Z v Bulharsku, odsuzují návrh rozpočtu na rok 2026, zatížený zvyšováním daní a korporativistickými poplatky, ale také endemickou korupci, jež zemi stravuje.
Zatímco Bulharsko má vstoupit do eurozóny 1. ledna 2026, opozice požaduje demisi vlády, kterou v zákulisí podporuje oligarcha Delyan Peevski, jenž je spolu s lídrem středopravicové strany Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) Boykem Borissovem znovu terčem hněvu Bulharů.
Boyan Radoykov je doktorem politických věd ze Sorbonny, odborníkem na mezinárodní vztahy a strategii, bývalým diplomatem a více než pětadvacet let pracoval v organizaci UNESCO. Odpovídá na naše otázky ohledně povstání mladé generace v Bulharsku.
Epoch Times: Jaké jsou podle vás příčiny těchto demonstrací v Bulharsku? Proč se generace Z bouří? Jde o střet mezi proevropskými a proruskými silami, nebo je to složitější?
Boyan Radoykov: Bulharsko je v základu zemí trpělivou vůči moci. Až příliš. Podle některých to vyplývá ze dvou století byzantské nadvlády, následovaných 500 lety pod osmanským jhem (osmanská vláda, pozn. red.). Ostatně bulharský folklor je plný přísloví, jako je „skloněnou hlavu meč useknout nemůže“.
Pětačtyřicet let strávených pod komunistickým režimem nijak nepřispělo k vytváření tradice masových lidových povstání proti zneužívání moci. Naopak. V Bulharsku si obyvatelstvo uvědomilo teprve nedávno svou schopnost změny a transformace. Je to země individualistů, z nichž více než polovina nechodí k volbám a protestuje pouze tehdy, když všeobecná únava z neúnosné situace převáží.
Je třeba poznamenat, že země zažila několik velkých společenských protestů proti vládě, zejména v roce 2013 a poté znovu v letech 2020/2021. A kdo byl terčem v obou případech? Dvě stejné bulharské politické osobnosti: Delyan Peevski a Boyko Borissov.
Léta plynou, koaliční vlády se střídají, ale tihle dva zůstávají na svých místech. V roce 2020 bylo zapotřebí 282 po sobě jdoucích dní demonstrací proti Borissovově vládě, počínaje 9. červencem 2020, aby nakonec 16. dubna 2021 rezignoval na funkci premiéra poté, co téměř dokončil své funkční období.
Zbývá nyní zjistit, zda bude mít generace Z stejnou vytrvalost a především stejně pevnou vůli, protože definitivně je od moci odstavit už v roce 2025 by byl pozoruhodný výkon, který se jejich rodičům nepodařil. Jinak budou muset spoléhat na přirozené stárnutí a jeho nevyhnutelný konec, aby se v této nejchudší zemi Evropské unie konečně něco pohnulo.
Takže, abych odpověděl na vaši otázku, je to mnohem složitější. Nejsou to úsporná opatření, co vyvolalo hněv obyvatel, nýbrž zvyšování daní plánované k financování nárůstu výdajů zaměřených na klany blízké vládě, které tak mají dále živit mašinérii lačnou korupce. Je to možná jedno z mála témat, na nichž se shodnou proevropsky i prorusky orientovaní občané.
Existuje skutečná vůle po změně a od včerejšího večera mladí lidé oprávněně požadují demontáž systému. A to je zásadní problém, protože systém je pevný a odstranění korupce v politice, policii a justici je úkol pro samotnou mládež příliš obtížný. Bude k tomu zapotřebí strukturovaná politická opozice se vznikem nových stran a nových politických lídrů.
A poté prostřednictvím lidového hlasování, jakmile budou korupčníci odstavení, ukončit pseudo-demokracii a svévolnou moc vytvořením právního státu a silných, nezávislých institucí. Jenže k tomu máme daleko. Velmi daleko.
Demonstranti odsuzují endemickou korupci uvnitř vlády. Jaké jsou kořeny této korupce v Bulharsku?
Toto je klíčová otázka. Kořeny korupce spočívají v kontinuitě bezpečnostních struktur komunistického režimu, které zorganizovaly takzvaný „demokratický“ přechod tím, že převedly velkou část finančních aktiv země na důvěryhodné „podnikatele“, kteří poté tento systém přerozdělování bohatství upevnili prostřednictvím kriminálních praktik. Tento systém funguje dodnes, a to navzdory vstupu Bulharska do Evropské unie v lednu 2007.
Je třeba říci, že EU neplnila svou roli při brzdění přetrvávání této korupce. Z politických důvodů se Evropská komise rozhodla přivírat oči a umožnila po sobě jdoucím vládám čerpat z prostředků státu, které byly štědře naplňovány evropskými daňovými poplatníky. Za téměř 20 let byly částky odkloněné přímo před očima Evropské komise astronomické.
V Rumunsku byla Securitate (ekvivalent bulharské státní bezpečnosti) odstraněna hned po pádu režimu Nicolae Ceaușesca. V Bulharsku se stal pravý opak: dědicové komunistického režimu prosperovali a jejich děti prosperují nadále. Tato zásadní odlišnost umožnila Rumunsku zavést protikorupční opatření, která Bulharsko nikdy ani nezvažovalo.
Nemyslím si, že tyto demonstrace oslabí moc korupce. Většina politiků jsou lidé bez skrupulí. Aby se člověk mohl v Bulharsku zapojit do politické hry během posledních 36 „demokratických“ let, musel být připraven zanechat svá přesvědčení, svou morálku, svou integritu a především své svědomí v šatně. Výsledek této protipřirozené selekce mezi vládnoucími je dnes všem na očích.
Mladí lidé mají tedy naprostou pravdu, že demonstrují. Vzpomeňte si na jeden ze sloganů května 1968: „Buďte realističtí, žádejte nemožné.“ Přeji jim, aby uspěli, a doufám, že dokáží nasměrovat svou energii do politického jednání prostřednictvím nové generace vůdců nadaných ambicemi, energií, poctivostí, integritou, jistotou, sebevědomím, inteligencí a kompetencí potřebnou k tomu, aby Bulharsko znovu postavili na cestu prosperity. Je načase, aby v bulharské politice zvítězila síla práva nad právem silnějšího.
Oligarcha Delyan Peevski, šéf malé strany zastupující tureckou a romskou menšinu, je obviňován z toho, že tahá za nitky moci v zemi zničené korupcí. Proč je právě on středobodem hněvu Bulharů?
Jak jsem řekl, není to poprvé. Už v roce 2013 dav prit němu skandoval svou zlost. To dokazuje, že protesty mají jen malou šanci vést k něčemu jinému než k dočasným výsledkům, jako je demise vlády, než se vše vrátí zpět na začátek se stejnými problémy a se stejnými aktéry.
Lidé musí pochopit význam uplatňování demokratických pravidel: trvalá změna může být dosažena pouze prostřednictvím voleb, které jsou pečlivě sledovány evropskými pozorovateli, aby se zabránilo podvodům nebo kupování hlasů. Jinak by mladí lidé mohli demonstrovat každý rok, ale byla by to jen ztráta energie, pokud by se jejich úsilí nepřetavilo ve změnu politického směřování a poté v likvidaci současného korupčního systému.
Odsouzený za korupci Spojenými státy a Spojeným královstvím, Delyan Peevski zosobňuje pro Bulhary svět minulosti a svět pasivity. Jeho politická budoucnost je tedy u konce.
Po pětačtyřiceti letech komunistického režimu, kontrolovaného Sovětským svazem, vyšlo Bulharsko v roce 1990 z komunismu. Je tzv. sovětismus v zemi stále přítomen, a pokud ano, na jakých úrovních nebo v jakých podobách?
Stále existuje několik nostalgiků sovětismu, ale jsou v menšině. Generace se střídají a pro ty nové to už neznamená nic víc než stránku v učebnicích. Je to tedy epocha nadvlády, která je definitivně pryč.
Přesto vliv Ruska, ačkoli méně hmatatelný, přetrvává, a některé politické strany se tím nejen netají, ale dokonce se svou blízkostí k Moskvě chlubí. Politicky zde tedy určité vazby zůstávají, zatímco většina Bulharů se orientuje na Západ. Pro Rusko však bude znovuzískání svého vlivu či dokonce dominance nadále prioritou.
Bulharsko vstoupilo do EU v roce 2007 a do eurozóny má vstoupit 1. ledna 2026. Co přineslo členství v Evropě této zemi s 6,4 milionu obyvateli a co může přinést její vstup do eurozóny?
Komunisté věděli předem, že pád režimu je nevyhnutelný, a aktivně a metodicky se na něj připravovali svým plánem přechodu k „demokracii“. Takže jeden den byli stále komunisté a druhý den se probudili jako demokraté. Bylo to jako obchodování na základě neveřejných informací na burze, jenže se to odehrálo v politice – a země za to dodnes tvrdě platí.
Tato falešná transformace byla v západních metropolích dobře známa, ale nepřijalo se žádné opatření proti vytvoření mafiózního státu řízeného ze zákulisí bývalými generály bulharské KGB.
Evropa selhala ve svém základním poslání – zavést a chránit právní stát v Bulharsku. To mělo být jednou ze základních podmínek jeho vstupu do EU. Evropané však věděli od samého začátku, co se v zemi děje, a po celé ty roky to nechali být. To je jeden z důvodů, proč jsou názory na Evropu a vstup do eurozóny rozdělené a polarizované. Mladí lidé však vědí, že výhody převažují nad nevýhodami, a rozhodnutí vstoupit do EU je již pevně zakořeněno ve společenské struktuře.
Budoucnost Bulharska bude záviset na tom, jak rychle bude model korupční vlády odsunut do zapomnění dějin.
–etfr–
