Evropští farmáři se 18. prosince sjeli do Bruselu bojovat za své i národní zájmy. Pochodu se mělo zúčastnit až deset tisíc zemědělců ze všech 27 členských zemí EU. Zeptali jsme se prezidenta Agrární komory Jana Doležala na jeho dojmy a výsledky jednání s Evropskou komisí.
Kolik lidí nakonec dorazilo z ČR a kolik celkem? Bylo vás opravdu 10 tisíc?
Do Bruselu dorazilo 18. prosince na protest proti reformě Společné zemědělské politiky EU a škrtům v rozpočtu po roce 2027 kolem deseti tisíc zemědělců ze všech členských států Evropské unie. Někteří, především ti z okolních států jako Francie, přijeli i s traktory a další těžkou zemědělskou technikou, se kterou zablokovali centrum města. Čechů a Slováků bylo dohromady asi 150 až 200. Protestní akci zároveň podpořilo celkem 40 nevládních organizací skutečně ze všech 27 zemí EU, to se v historii ještě nestalo.
Jaká byla atmosféra? Jaké jsou vaše nejsilnější dojmy z akce v Bruselu?
Na to, že bylo před Vánoci, byla atmosféra úžasná a účast opravdu masivní. Stovky traktorů v centru Bruselu nebo jakéhokoliv města nevidíte každý den. I když blokovat nebo něco zapalovat nebylo v plánu organizátorů, ukazuje to, jak moc jsou zemědělci naštvaní a že nesouhlas s tím, jakou budoucnost jim Evropská komise naplánovala, myslí vážně.
S jakými hlavními požadavky jste tam šli?
Chceme po Evropské komisi, aby přepracovala návrhy evropského rozpočtu a Společné zemědělské politiky na období 2028 až 2034. Výdaje na zemědělství se mají snížit o pětinu, což je v reálných číslech po započtení inflace propad dokonce o 50 procent oproti současnému stavu. To za podmínek, kdy se nároky na zemědělce nemají nijak snižovat – spíš naopak – považujeme za nepřijatelné.
Zároveň má dojít ke zrušení dvoupilířové struktury, která rozdělovala peníze pro agrární sektor na investice a přímé platby vázané na počet hektarů nebo hospodářských zvířat. Místo toho má vzniknout jeden superfond a členské státy mají mít nově větší pravomoce v rozhodování o tom, na co přesně peníze z něj půjdou. Vidíme v tom ohrožení nejen pro živobytí našich zemědělců, ale i potravinové bezpečnosti Evropy.
Za další problém považujeme dovozy ze třetích zemí, kterým se Evropská unie otevírá stále více prostřednictvím obchodních dohod jako ta s jihoamerickým sdružením Mercosur. Tamní výrobci nemusí dodržovat tak vysoké standardy jako my v Evropě, a mohou si tak dovolit vyrábět i prodávat levněji. To není fér a poškozuje to naši konkurenceschopnost.
Předsedkyně EK se setkala se zástupci organizátorů z evropské zemědělské asociace COPA-COGECA, na X jim poděkovala za „produktivní setkání“. Vyjádřila obecnou podporu farmářům v EU, zmínila cílenou podporu pro malé farmy a mladé farmáře. Došlo k nějakým reálným výsledkům v podobě dohody?
Určitě je pozitivní, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová byla ochotná se s námi setkat. Bez dalšího dialogu se nepohneme dál. Ale v Evropské unii všechno strašně dlouho trvá. S hodnocením bych raději počkal, až bude jasné, jestli to předsedkyně Komise myslela vážně a reálně pro nás něco udělá. Nová Společná zemědělská politika EU má sice začít platit až za dva roky, ale není času nazbyt, protože na nových pravidlech se musíme shodnout a pak musí ještě projít legislativními procesy v jednotlivých členských státech. Další protesty tedy není možné vyloučit.
Jaké ústupky nabízí Evropská komise evropským zemědělcům ohledně dohody s Mercosur?
Chystá se mechanismus, který by měl umožnit zasáhnout v případě, že dovoz z Jižní Ameriky bude narušovat evropský trh. Otázkou je, jak rychle bude možné tyto mechanismy obrany aktivovat, až k tomu skutečně dojde.
Viděl jsem na sociálních sítích, že jeden farmář přijel na traktoru až ze Švédska, nějakých 1 400 km. Byli tam i další podobné příběhy?
Nebyl jediný, i když samozřejmě zemědělců ze vzdálenějších zemí, kteří přijeli i s technikou, bylo méně než třeba Francouzů nebo Belgičanů. To zase jen dokazuje, jak vážně to zemědělci myslí a že budou v protestech pokračovat, dokud je Evropská komise nevyslyší.
Děkuji za rozhovor.
