Komentář
Herec Robert Duvall zemřel 15. února ve věku 95 let. Označit ho pouze za herce by jeho kariéře v zábavním průmyslu hrubě křivdilo.
Kromě 145 hereckých rolí měl Duvall na kontě 14 producentských, čtyři scenáristické a pět režijních kreditů. Jeho práce byla oceněna více než pěti desítkami cen a nominací, na jejichž vrcholu stojí Oscar za nejlepší mužský herecký výkon za film Něžné milosti z roku 1983. Jeho aktivní kariéra v televizi a filmu trvala více než 60 let.
Rozsah rolí, které ztvárnil, by byl snem každého herce. Superlativy, které člověka při pohledu na jeho dílo napadají, možná nejsou originální, ale jsou naprosto přiléhavé: ikonický, nezapomenutelný, průkopnický, geniální.
Duvall patřil k dnes už mizící generaci herců, která se prosadila na počátku 60. let. Objevil se v řadě klasických televizních seriálů té dekády: Pásmo soumraku Roda Serlinga; Route 66; Nedotknutelní; Alfred Hitchcock uvádí; The Virginian; Uprchlík; Combat!; The Wild Wild West. A nesmíme zapomenout ani na jeho triumfální návrat na televizní obrazovky v mimořádně populární minisérii Osamělá holubice z roku 1989.
Na filmovou scénu vtrhl s nezapomenutelným ztvárněním Booa Radleyho ve filmu Jako zabít ptáčka z roku 1962. Moje žena, sama bývalá herečka a režisérka, pouštěla ukázky z tohoto filmu svým vysokoškolským studentům divadla. Duvallův výkon názorně ukazoval, kolik lze sdělit beze slov stejně jako samotným způsobem, jakým jsou repliky pronášeny. Dokázal si podmanit diváka a jemnými proměnami výrazu naznačovat různé podtexty a znepokojivé otázky: Je psychicky nevyrovnaný, nebo jen podivín? Ví věci, které nehodlá vyslovit? Co ho přivedlo do takového stavu, atd.?
Když Jako zabít ptáčka přišel do kin, byl jsem příliš mladý na to, abych Duvallovu roli plně docenil, ale o několik let později jsem film viděl a byl jsem ohromen. Prvním snímkem, v němž si ho pamatuji bezprostředně po premiéře, byl cynický film M*A*S*H z roku 1970, kde ztvárnil slizkého, nechápavého, odpudivě zbožného majora Franka Burnse, postavu naprosto postrádající jakoukoli empatii. Duvall, v osobním životě velmi příjemný člověk, měl vzácnou schopnost velkého herce učinit se do detailu nesympatickým drobnými, nenápadnými prostředky.
M*A*S*H byl ostatně jen jedním z mnoha filmů, v nichž Duvall předvedl své mistrovství v ansámblovém herectví. Ať už hrál hlavní roli, jednu z hlavních postav nebo roli vedlejší, jeho výkony měly cenu zlata.
Mezi hlavní role, které ztvárnil, patřily vedle již zmíněného filmu Něžné milosti také titulní postavy v televizní minisérii Ike z roku 1979 o válečných letech budoucího prezidenta generála Dwighta D. Eisenhowera a další výrazné postavě 20. století ve filmu Stalin z roku 1992. Zahrál si rovněž titulní roli ve filmu Apoštol z roku 1997, který také napsal a režíroval; v tragédii Velký Santini; a ve filmu Soudce z roku 2014, kde stanul po boku Roberta Downeyho Jr.
Seznam filmů, v nichž se objevil po boku dalších velkých jmen, je ještě delší. Uveďme například Steva McQueena ve filmu Bullittův případ z roku 1968; Johna Waynea ve filmu Opravdová kuráž z roku 1969; Marlona Branda, Al Pacina, Jamese Caana a další ve filmech Kmotr a Kmotr II z let 1972 a 1974; Alana Arkina, Laurence Oliviera a Vanessu Redgraveovou ve filmu Sherlock Holmes ve Vídni z roku 1976; Branda a Martina Sheena v temném, traumatizujícím snímku Apokalypsa z roku 1979; Roberta Redforda ve filmu Přirozený talent z roku 1984; Kevina Costnera ve filmu Krajina střelců z roku 2003; Toma Cruise ve filmu Bouřlivé dny z roku 1990; a ve filmu Jack Reacher: Poslední výstřel z roku 2012. (Milý čtenáři: jsem si jist, že jsem zde vynechal některé z vašich oblíbených titulů, za což se omlouvám.)
Jedním z podivnějších filmů s Duvallovou účastí byl snímek Rodinná věc z roku 1996. V tomto podivně nepravděpodobném scénáři si Duvall a James Earl Jones zahráli nevlastní bratry, kteří o sobě neměli tušení až do hlubokého středního věku. Bylo sice fascinující sledovat, jak si tito dva veteráni herectví přihrávají na plátně, ale příběh nebyl dost silný na to, aby překonal svou přepjatou vykonstruovanost.
Jeden z nejcitlivějších výkonů podal Duvall ve filmu Popínavá růže z roku 1991. Obsahoval krátké, rozpačité (a nikoli přehnaně explicitní) sexuální setkání s mladou Laurou Dernovou. Duvall mistrovsky předvedl naprosto věrohodnou směs zranitelnosti, když byl zaskočen, a následné integrity, s níž se z potenciální katastrofy vyvlékl.
Kdybych měl doporučit jeden Duvallův film, který z nějakého důvodu po svém uvedení v roce 2003 neprorazil, s nadšením bych doporučil půvabný a hřejivý snímek Vysloužilí lvi, v němž si spolu s Michaelem Cainem zahrál dvojici vysloužilých Texasanů z francouzské cizinecké legie, kteří prožijí jedno iniciační léto se svým prasynovcem, jehož ztvárnil Haley Joel Osment. V tomto filmu vidíme typ postavy, kterou podle mého názoru Duvall hrál nejraději: tvrdý, nekompromisní, drsný zevnějšek skrývající něžné, dobré srdce, které občas prosvitne v jiskře či záblesku v očích.
Robert Duvall, který byl aktivní ve filmu až do roku 2022, zůstával hvězdou pro celá desetiletí. Děkujeme vám, pane, za všechny ty skvělé vzpomínky a odpočívejte v pokoji.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
