Nový dokument upozorňuje na životní volby, které podporují kognitivní zdraví.
Dnes žije s demencí více než 57 milionů lidí po celém světě, přičemž nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba. Každý rok je celosvětově diagnostikováno 10 milionů nových případů demence.
Když se australský herec Chris Hemsworth, který se proslavil rolí Thora ve filmech marvelovského filmového univerza, dozvěděl, že jeho otec Craig, nyní jedenasedmdesátiletý, trpí Alzheimerovou chorobou v raném stádiu, uvědomil si, že nastal čas uskutečnit jejich dávno vysněnou cestu otce a syna do Severního teritoria v jeho rodné Austrálii, do míst, kde jejich rodina kdysi žila.
„Často si myslíme, že [demence] je nevyhnutelná, ale ve skutečnosti tomu tak není,“ sdělil deníku Epoch Times doktor Suraj Samtani, specialista na demenci a klinický psycholog z University of New South Wales v australském Sydney.
„Víme, že přibližně polovina našeho rizika je genetická, ale ta druhá už ne. Existuje mnoho potenciálně ovlivnitelných věcí, které můžeme dělat už teď, abychom nástup demence oddálili. Každý ví, že můžeme zůstat mentálně i fyzicky aktivní, ale to, co jsme chtěli [v dokumentu] skutečně zdůraznit, byla osvěta o tom, jak zásadně důležité je udržovat sociální aktivitu, protože náš výzkum ukazuje, že sociální zapojení dokáže brzdit kognitivní úpadek,“ vysvětluje.
Samtani ve spolupráci s producenty a rodinou Hemsworthových navrhl terapeutický „návrat v čase na motorce“, který zahrnoval návštěvy klíčových míst z jejich minulosti s cílem prozkoumat silný vědecký základ sociálních vazeb, pro dokument Chris Hemsworth: Nezapomenutelná cesta, jenž měl premiéru 23. listopadu na National Geographic a od pondělí je ke zhlédnutí na Disney+ a Hulu.
Recept pro zdraví mozku
Mladší Hemsworth, který před třemi lety zjistil, že má také vysoké riziko rozvoje Alzheimerovy choroby, se s dokumenty ani se štábem, jenž se podílel na vzniku snímku A Nezapomenutelná cesta, nesetkává poprvé. Film stojí na práci stejných tvůrců, kteří vytvořili Hemsworthův dokumentární seriál National Geographic Tělo nezná hranic s Chrisem Hemsworthem, v němž zkoumal různé způsoby, jak žít lépe a déle.
Během natáčení Tělo nezná hranic Hemsworth podstoupil řadu genetických testů, aby zjistil, co může jeho budoucí zdraví přinést. To, co odhalil, jak v pořadu přiznává, bylo „mým největším strachem“. Výsledky ukázaly, že má dvě kopie genu APOE4, jednu od matky a druhou od otce, což studie spojují se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby.
Podle studie National Institutes of Health z roku 2021 nosí jednu kopii tohoto genu jeden ze čtyř lidí, avšak obě má pouze 2 až 3 procenta populace.
„Existuje velmi jednoduchý recept na zdraví mozku,“ zmiňuje Samtani v souvislosti s řízením rizika rozvoje demence a zmírňováním jejích dopadů. „Základem je udržovat tělo i mysl v pohybu a být mezi lidmi. Je nesmírně důležité pečovat o své duševní zdraví. Dělat věci, které vás dobíjejí, které vám dávají pocit lehkosti – jako je rozhovor s někým a sociální aktivita. Má to dvojí přínos, protože to poskytuje kognitivní stimulaci prostřednictvím kvalitních rozhovorů a aktivit a zároveň to odlehčuje našemu srdci, což snižuje stres. Stres našemu mozku neprospívá, protože způsobuje zánět – a právě proto se domníváme, že nás sociální vazby chrání.“
Na druhé straně existují i faktory, o nichž je známo, že přispívají ke stárnutí mozku a jimž se lze vyhnout.
„Jednou z věcí, které jsou pro zdraví mozku skutečně velmi špatné, jsou průmyslově zpracované a vysoce zpracované potraviny,“ konstatuje Samtani. „A velmi sedavý způsob života nám škodí také. Proto je důležité snažit se každý den hýbat. Víme rovněž, že kouření a konzumace alkoholu zvyšují riziko demence. Je zásadní osvojit si zdravé návyky a směřovat k tomu, abychom do svého těla přijímali věci, o nichž víme, že jsou pro nás prospěšné.“
Sociální vazby: silný nástroj proti demenci
Během jízdy na motorkách napříč Austrálií se Hemsworthova emotivní cesta stává příležitostí pro otce a syna prohloubit své pouto, znovu prožít vzpomínky a objevit, jak láska, komunita a nostalgie mohou být mocným lékem. Zároveň jde o živý důkaz Samtaniho výzkumu, který ukazuje, že silné sociální vazby dokážou zpomalit kognitivní úpadek i po stanovení diagnózy.
Tento klíčový poznatek poskytuje vědecký základ jejich cesty, která zahrnuje reminiscenční terapii: návrat k minulým zkušenostem prostřednictvím rozhovorů, práce s předměty z minulosti (například fotografiemi nebo domácími videi) či návštěv míst z dřívějšího života.
Bylo prokázáno, že sociální propojení, pravidelné interakce, jako je rozhovor s přítelem nebo důvěrníkem, snižují riziko předčasné úmrtnosti a sociální izolace a že zapojení do širších komunitních aktivit, jako je dobrovolnictví či skupinové procházky, souvisí s pomalejším tempem kognitivního úpadku.
„Myslím, že samotná zkušenost s obnovením jejich dětského domova [během cesty] opravdu otevřela stavidla starých vzpomínek u Craiga a začala tyto vzpomínky znovu vynášet na povrch,“ poznamenává Samtani.
„A bylo vidět, že při setkání s každým člověkem během této cesty přicházely dobré i špatné dny. Celkově však tyto interakce výrazně pozvedly jeho náladu i paměť. A na konci byl [Craig] mnohem více jako své obvyklé já – prostě si užíval pobyt mezi lidmi, rozhovory a vlastní jistotu. A to je na sociálních vazbách to krásné, že posilují naše sebevědomí, stejně jako reminiscenční terapie. Myslím, že to byla pro Craiga dokonalá kombinace, protože bylo vidět veškerou radost, kterou mu přinášely.“
Jak mohou přátelé, rodina a blízcí co nejlépe využít čas s lidmi trpícími demencí? „Nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal a kterou používám i ve své klinické praxi, je reagovat na člověka vždy tak, jako by říkal něco poprvé,“ radí Samtani. „Mnoho lidí cítí potřebu mluvit za člověka s demencí nebo ho opravovat. To bychom dělat neměli. Měli bychom přijmout situaci tak, jak je, a být s nimi tam, kde se právě nacházejí.“
Zatímco dobrodružství herce a jeho otce muselo dospět ke svému konci, pro Samtaniho tvrdá práce pokračuje. Připouští, že existují „faktory demence, které jsme před třemi nebo čtyřmi lety, když se tento [dokument] plánoval, ještě neznali“.
„Dnes například víme, že spánek je pro zdraví našeho mozku nesmírně důležitý. A existuje řada dalších rizikových faktorů, které jsou sociální a strukturální – například jak dobře se dá naše čtvrť projít pěšky nebo jak zelená je oblast, v níž žijeme. Stromové porosty, koruny stromů. Právě tyto věci nyní zkoumáme. Věnujeme se sociálním determinantám zdraví, protože to, co určuje naši životní dráhu, není jen jedinec, ale i svět kolem nás. A je nesmírně důležité tyto faktory pochopit také.“
–ete–
