Komentář
Indie, země, o níž Spojené státy a jejich spojenci doufali, že bude oporou demokracie proti Číně, se stává problémem.
Tato jihoasijská země je zoufale chudá, v roce 2022 činil hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele pouhých 2 400 dolarů. Přesto se snaží prezentovat jako nadějná hospodářská velmoc. Je stále více autoritářská. Přesto chce být vnímána jako všechno pro všechny, včetně demokracií. Její premiér Naréndra Módí je hrdý, silně nacionalistický a má velmocenské ambice. To způsobuje, že vztahy Indie s odpovědnějšími mocnostmi, včetně Spojených států, jsou stále napjatější, v neposlední řadě kvůli příliš těsným vztahům Dillí s nejnebezpečnějšími diktátory světa, čínským vůdcem Xi Jinpingem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Dillí se podílí na různých mezinárodních iniciativách vedených Pekingem a finančně se podílí na válce Moskvy proti Ukrajině. Tyto tři země spolupracují prostřednictvím společného členství v organizacích vedených Pekingem, včetně vojensky zaměřené Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), která je nejblíže aliančnímu systému, jako je Severoatlantická aliance (NATO). Všechny tři země nacházejí ideologickou shodu ve své socialistické historii a v prosazování „nového mnohostranného“ mezinárodního systému, který se snaží využít při vedení rozvojového světa proti „imperialismu“ a „Západu“.
Tato rozvíjející se trojstranná hrozba není v žádném případě hotovou věcí, protože Indie je stále ještě demokracií mezi vlky a mohla by se od lovu odvrátit. Zatímco Čína a Rusko jsou již léta silnými spojenci, ve vztahu k Indii, která stále usiluje o souhlas a podporu skupiny G7 a potřebuje je v rámci trhů, je v jejich vztazích trhlina.
Hrozbu komplikují doutnající hraniční spory mezi Indií a Čínou v Himálaji a soukromá kritika Dillí vůči válce Moskvy s Ukrajinou. Jeho právo veta v SCO by mohlo být pro demokracie užitečné. Zhoršující se mezinárodní postavení Ruska jako vyděděného státu jej vhání do náruče Indie i Číny, přičemž Dillí se od Moskvy alespoň do určité míry distancuje. V posledních dvou letech zašel Módí tak daleko, že vynechal každoroční osobní setkání s Putinem.
Pokračující spoluúčast Indie na ruské válce tam, kde se to počítá, však vyplývá z toho, že Dillí porušilo sankce skupiny G7 proti nákupu ruské ropy nad cenový strop 60 dolarů za barel dohodnutý v roce 2022. Zatímco tento strop stál Rusko téměř 38 miliard dolarů, vyhýbání se ze strany Indie vyhnalo cenu za barel na zhruba 70 dolarů. To zvyšuje cenu plynu na celém světě a dává Kremlu více peněz na zabíjení ukrajinských civilistů. Svět může Novému Dillí poděkovat za jeho bezzásadový postoj a globální bolest, kterou způsobuje.
Indie z těchto peněz financuje dovoz ruské ropy, zbraní a jaderných elektráren. Obě země plánují společnou výrobu zbraní, což znamená, že Indie dováží ruské vojenské technologie, které mohou být použity v pohraničních sporech Dillí s Čínou. To musí Peking dráždit, ale pravděpodobně dává přednost tomu, aby se Indie spoléhala na ruské zbraně před americkými. V případě čínsko-indické války by se Peking mohl alespoň opřít o Moskvu a zastavit tak vývoz zbraní do Indie, včetně kritických náhradních dílů.
Evropské sankce uvalené na Rusko po válce na Ukrajině odklonily jeho vývoz na východ. Nyní přibližně 90 % ruského vývozu ropy směřuje do Číny a Indie, přičemž první jmenovaná země dováží až 50 % a druhá 40 %. Bez indických nákupů by Čína měla na Rusko mnohem větší obchodní páku. Nové Dillí tak hraje roli kořistníka Pekingu v jeho rostoucí ekonomické dominanci.
Čím více se Rusko stává vyvrhelem, tím více se Moskva spoléhá na Dillí, že zmírní moc Pekingu, čímž se tyto tři země stále více přibližují a stávají se stabilnější hrozbou pro demokracie. Úplnější oddělení Indie od Číny a Ruska je tedy důležitým cílem americké zahraniční politiky, což je důvod, proč Washington není vůči této jihoasijské zemi otevřeněji kritický. Přesto je třeba udělat více, protože Indie je dlouhodobě „protizápadní“, je stále autokratičtější a americký byznys riskuje, že se v rámci odklonu od Číny stane závislým na její levné pracovní síle. To hrozí zvýšením indického politického vlivu ve Washingtonu prostřednictvím stejného druhu uchvácení elit, který dříve izoloval Peking od jeho kritiky.
Ke zmírnění těchto rizik musí Spojené státy a země G7 uvalit na Indii ekonomické sankce, protože mnohé pobídky z minulosti, včetně přímé rozvojové pomoci, jsou nedoceněny. Naše pokusy o koupi přátelství zjevně selhaly a my si konečně uvědomujeme, že Indie je přítelem do dobrého počasí. K odklonu Indie od Ruska a Číny budou zapotřebí sankce a cla. Žádná země G7, včetně Spojeného království, by neměla s Indií uzavírat nové dohody o volném obchodu.
Tento tvrdý přístup k demokratickému partnerovi by neměl být zaměřen pouze na Indii. Nová politika by se spíše měla vztahovat na každou zemi, která nedokáže plně spolupracovat se Spojenými státy a spojenci proti existenčním hrozbám ze strany Ruska a Číny, nemluvě o trojstranných hrozbách, které pramení ze spoluúčasti třetích zemí, jako je Indie.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
