Komentář
Tak jako každý rok se stal švýcarský Davos začátkem roku dějištěm Světového ekonomického fóra pod vedením Klause Schwaba. Špičky světového businessu a politiky se ve švýcarských Alpách věnovaly důležitým a klíčovým otázkám dnešního světa. Před mnoha lety jsem měl možnost se jako doprovod prezidenta Václava Klause jednoho ročníku davoského fóra zúčastnit a nikde jinde jsem neviděl takovou koncentraci světových politiků a byznysmenů na metr čtvereční jako právě tady.
Kdo by si ale myslel, že je davoské fórum v posledních letech místem, kde by politici, akademičtí ekonomové a byznysmeni hájili protržní principy, strašně se mýlí. Stejně jako celý Západ i davoské fórum ovládla liberálně-levicová agenda, klimatická tíseň, varování před nárůstem nerovností apod. V tomto duchu hovoří hlava davoského fóra Klaus Schwab o nutnosti nově definovat kapitalismus, který nesmí brát ohledy jen na finanční kapitál, ale i na sociální kapitál, přírodní kapitál a lidský kapitál. Jinde hovoří o tom, že neoliberalismus, který je vnímán jako neřízený kapitalismus dosloužil, neboť země, které ho nejvíce prosazovaly, byly zasaženy nejvíce pandemií koronaviru.
Letošní setkání ale přineslo jedno viditelné vytržení z výše popsané dominantní linky davoských vystoupení a diskuzí. Pozván byl i nově zvolený prezident Argentiny Javier Milei, kterého ještě před začátkem konference progresivně levicoví novináři zařadili preventivně mezi tzv. “Tucet špinavců,” kam byl mimo jiné zařazen i zeť Donalda Trumpa Jared Kushner či saúdský korunní princ Mohammad bin Salman. Je přeci nezbytné dopředu onálepkovat nepřátele dnešních levicových ideologií, aby mu náhodou někdo nevěnoval v „dobré společnosti“ davoských salónků příliš sluchu.
„Hlídači demokracie“ věděli, co dělají, protože prezident Milei, který je označován za libertariána či anarchokapitalistu, s sebou do sněhem pokrytého dějiště ekonomického fóra přivezl i velmi důležitý kontrast. Kontrast mezi pravicovým a kapitalistickým pohledem na svět a tím levicovým a socialistickým. Užitečné bylo srovnat Mileiův projev hájící kapitalismus, podnikatelského ducha a svobodu s projevem předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. Pominu-li její jasné postavení se za Ukrajinu v dnešním válečném konfliktu s Ruskem, hovořila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen spíše obecně a ve vzletných frázích o globálních výzvách, jako je klima či dezinformace a o nutnosti úzké spolupráce vlád a byznysu na řešení těchto výzev. Chválila rychlý evropský přechod na čisté, obnovitelné zdroje energie, jako by to nebyla jedna z nejdůležitějších příčin dnešních vysokých cen energií v Evropě s dopadem do konkurenceschopnosti celého kontinentu.
Javier Milei naopak mluvil věcně a konkrétně o důležitosti a efektivnosti kapitalismu volné soutěže a jeho přednostech. Efektivnosti, která by (jako vždy v minulosti) tlačila ekonomické subjekty ke spontánnímu a postupnému nahrazování méně efektivních zdrojů energií těmi efektivnějšími. Ten, kdo je více efektivnější, totiž více i vydělá a tato přirozená motivace ho vede k výběru šetrnějších variant.
To, co se pak mohlo zdát jako jednoznačná shoda ohledně nutnosti volné soutěže na trhu, představovalo také velmi významný, leč skrytý, kontrast. Zatímco Javier Milei hovořil o nutnosti omezit regulace (od 10. prosince 2023, kdy nastoupil do prezidentského úřadu, nařídil zrušení více než 300 regulačních nařízení), předsedkyně evropské komise pouze povrchně hovořila o možnostech evropských společností volně inovovat a soutěžit. Přebujelá evropská byrokracie a regulace ale tématem nebyly. Předsedkyně Leyenová bohužel nezmínila, že například dle dat Evropského kulatého stolu pro průmysl (organizace sdružující 60 největších evropských firem) konkurenceschopnost evropského průmyslu pod tíhou regulací klesá. Pod tíhou regulací, které v kombinaci s vysokými cenami energií donutily mnohé evropské podniky k relokaci do jiných zemí, a tak význam evropského kontinentu na světové ekonomice stále klesá.
A zatímco předsedkyně Leyenová ke konci svého projevu zmiňovala důležitost Evropské unie jako instituce, prezident Milei, opět v silném kontrastu, u konce své promluvy použil pasáž obdobnou stylu amerického prezidenta Ronalda Reagana “Stát není řešením. Stát je sám o sobě problémem.” a vyzval podnikatele, aby se nenechali zastrašit politiky, kteří říkají, že jsou jejich motivace nemorální. „Pokud vyděláváte peníze, je to proto, že nabízíte lepší produkt za lepší cenu, čímž přispíváte k všeobecnému blahobytu.“ To jsou věty, které se dnes moc nenosí. A už vůbec ne konstatování, že „je dnešní západ v nebezpečí, protože Ti, kdo mají bránit hodnoty Západu, jsou nakaženi vizí světa, která neúprosně vede k socialismu a tím k chudobě“ a že „kolektivistické experimenty nikdy nejsou řešením problémů, které sužují občany světa. Spíše jsou hlavní příčinou…“
Tyto krátké příklady vybrané z projevů dvou státníků v konečném důsledku ukazují, jak moc vlevo se dnešní Západ včetně nás nachází. Bohužel je v dnešní realitě Evropské unie téměř nepředstavitelné, abychom se jako Česká republika a Evropská unie vydali cestou klasického, ekonomického liberalismu, ze kterého čerpá prezident Javier Milei. Cestou kapitalismu a volného trhu, která se sice zdá být složitá, ale díky volné konkurenci přináší prosperitu. To koneckonců ukazují tvrdá historická data. Místo toho stále slepě následujeme cestu evropských regulací, které pomalu, ale jistě, zabíjí podnikatelského a průmyslového ducha Evropy. Konečně se ale někdo odvážil říci, že „král je nahý“. Snad je to pro nás klasické, pravicové liberály světlo na konci tunelu.
Autor je ekonom a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Článek byl převzat ze stránek Konzervativních novin.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanovisko The Epoch Times.
