Největší nalezený zlatý nuget vážil tolik, co dospělý člověk. Když prospektoři John Deason a Richard Oates objevili v Austrálii obrovský kus zlata, stali se z těžce pracujících mužů přes noc nesmírnými boháči.
Od roku 1851 se do kolonie stěhovaly statisíce mužů, které lákala rozsáhlá nově objevená zlatá pole v Západní Austrálii, aby zde prožili zlatou horečku. Zatímco však mnozí zlatokopové nalezli jen skromné množství ušlechtilého kovu, dva skromní horníci z cínových dolů měli získat největší úspěch svého života – největší úspěch všech dob.
K jejich neuvěřitelně slavnému nálezu došlo 5. února 1869. Deason, anglický horník z cínového dolu, který v dětství přišel na moři o otce, odplul do Victorie o 16 let dříve, v roce 1853, s nadějí, že se mu podaří zbohatnout za mořem. K Deasonovi, který pocházel z Cornwallu a jehož otec byl rybář, se o rok později připojil jeho přítel Oates, kamarád horník.
Podle místních novin Bendigo Advertiser se muži před objevem potýkali s finančními problémy a pouhý týden předtím jim byl dokonce odmítnut úvěr na nákup pytle mouky. Během 15 let, které strávili kopáním, získali jen nepatrné kousky zlata. Jednoho šťastného únorového dne však Deason pracoval na povrchu v Bulldog Gully poblíž vesnice Moliagul ve státě Victoria, když jeho krumpáč narazil na něco, co připomínalo kámen.
V rukopise z roku 1905 Deason popsal, jak toho rána pracoval u kořenů stromu, když nahmatal něco asi 2,5 cm pod povrchem: „Seškrábl jsem krumpáčem půdu a uviděl zlato; potom jsem pokračoval dál a objevil jsem nuget.“
Pokusil se nuget vyšťourat, ale zlomil násadu krumpáče. Použil tedy páčidlo a zvedl ho. Samorost, obalený křemenem, měřil asi 60 cm na délku a byl téměř stejně široký a hluboký. Deasonův syn vzrušeně odběhl a přivolal Oatese, který pracoval kousek od něj. Na vozíku převezli nuget do Deasonovy chaty.
Podle zpráv byla Deasonova manželka Catherine doma, když se vrátil a oznámil jí, že jí chce něco ukázat.
Protože byla zvyklá na jeho návyk vodit domů lidi na jídlo, řekla: „Doufám, že to není další nevítaný cizinec.“
„Ne, je to vítaný cizinec,“ řekl.
Parta uložila těžký úlovek do ohniště, zapálili oheň a nechali ho žhavit asi deset hodin. Poté, co vychladl, zůstali celou noc vzhůru a odštípávali křemen, aby odhalili zlato. Několik malých kousků se odlomilo a nálezci podle Deasonova odhadu rozdali přátelům asi 140 gramů zlata.
Zpočátku nálezci hodnotu nugetu značně podcenili. „Když přišel můj kamarád,“ napsal Deason, ‚zeptal jsem se: ‘Co si o tom myslíš, Dicku. Má to cenu 5 000 liber?“ ‚‘No´‚ řekl, ‘spíš 2 000 liber‘.“
Oficiální odhad shledal, že celková hmotnost zlata byla asi 65.8 kg. Místní banka ho koupila za 9 563 liber, což je v přepočtu na dnešní peníze mezi 67,5 až 90 miliony korun. S přáteli, kteří jim dělali bodyguardy, si oba partneři vybrali k uskutečnění transakce raději banku London Chartered Bank v 16 kilometrů vzdáleném městě Dunolly, než aby cestovali do Melbourne, protože se obávali, že budou cestou okradeni.
U London Bank se shromáždil velký vzrušený dav, který si chtěl prohlédnout zlatý nuget, zatímco na něj dohlížela početná policejní hlídka. Zlatý nuget Welcome Stranger, jak se mu začalo říkat, byl příliš velký na to, aby se vešel na bankovní váhu, a musel být rozbit na kovadlině. Po zvážení se ukázalo, že je o 6 liber těžší – a z čistšího zlata – než předchozí rekordman Welcome Nugget, který byl nalezen před více než deseti lety ve Victorii.
Do konce měsíce, než se Welcome Stranger podařilo pořádně vyfotografovat, byl nuget roztaven a zlato odesláno do Anglie, kde po něm zůstaly jen kresby pro fantazii pamětníků.
Od neuvěřitelného nalezení gigantického nugetu uplynulo půldruhého století. V roce 2019 se o úžasném nálezu zmínil John Tully, prezident Goldfields Historical and Arts Society v Dunolly: „Je to pozoruhodné. Je to největší nalezený nuget na světě,“ řekl. „Neexistuje příliš mnoho věcí, které by dokázaly udržet rekord po dobu 150 let.“
Pozoruhodné je, že po odeznění nálezového šílenství se nově zbohatlí bývalí cínoví horníci pokorně vrátili k práci, jako by se nic nestalo. Místní noviny Dunolly & Bet Shire Express, které s nálezci onoho šťastného února hovořily, napsaly: „Jsme rádi, že toto monstrum připadlo do rukou tak vytrvalých a pracovitých mužů.“
–ete–
