V rozhovoru Treyová hovoří o tom, proč se čínský komunistický režim staví proti tradicím a proč je důležité je dodržovat.
Touha po pravdě se u generální ředitelky Epoch Times Janice Treyové zrodila na velmi netradičním místě: v čínském pracovním táboře.
Narodila se uprostřed kulturní revoluce – jedné z kampaní vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Mao Ce-tunga, která byla namířena proti tradiční čínské kultuře a zabila odhadem miliony lidí.
Úřady označily lidi jako její rodiče, vysokoškolsky vzdělané inženýry, za podřadnou třídu a poslaly je do pracovního tábora v odlehlé jihočínské vesnici. Tam Treyová strávila prvních devět let svého života, kdy pěstovala cukrovou třtinu, nosila hnojiva na vrchol kopce a v období sklizně sbírala úrodu. Její rodiče pracovali na polích a šili. Aby mohla chodit do školy, chodila Treyová každý den 1,5 hodiny pěšky do jiné vesnice, přičemž míjela kopce, hřbitovy a hady, prozradila generální ředitelce PragerU Marisse Streitové v podcastu „Real Talk“.
Nikdy v táboře neviděla ledničky a auta, o kterých se dočetla v letácích, jež létaly přes moře na balónech z Tchaj-wanu, demokratického ostrovního souseda pevninské Číny. Zajímalo ji, jestli říkají pravdu.
Prvních devět let strávených v táboře a následné vycestování z Číny umožnilo Treyové nahlédnout do dvou značně odlišných světů. Díky tomu se v ní zrodilo odhodlání hledat a šířit pravdivé informace, což je úkol, jehož se nyní zhostila v rámci Epoch Times.
„Svoboda a totalitní režimy jsou v protikladu,“ zmínila Treyová v pořadu, který byl odvysílán 13. listopadu. A k tomu, abychom měli skutečné svobody, je podle ní nutné, aby lidé byli informováni.
Když rodina Treyové utekla z pevninské Číny do Hongkongu, okamžitě pocítila „závan čerstvého vzduchu“. Už nebyla nucena zpívat písně oslavující čínský režim nebo studovat knihy plné propagandy. Ve stejném období se jí dostaly do rukou učebnice z různých míst – Hongkongu, Tchaj-wanu a pevninské Číny – a všimla si, jak odlišně vypadají.
Veškeré zbývající iluze, které si o čínském režimu dělala, se zhroutily o deset let později, když Peking začal střílet na neozbrojené studenty protestující za politické reformy na náměstí Nebeského klidu.
Čínské úřady jakékoli krveprolití popřely. Ale Treyová měla své informace. Její nejlepší kamarádka, studentka medicíny, byla 4. června 1989 na náměstí Nebeského klidu a převážela spoustu lidí do nemocnice v naději, že jim pomůže přežít.
Když se Treyová zpětně zamýšlí nad sedmdesáti lety komunistické vlády, všimla si jistého vzorce.
„Když se podíváte zpět do komunistické historie, každé desetiletí si vyberou nevinnou skupinu lidí a zbytek lidí žije pod autocenzurou, a tak se komunistická strana snaží potlačit jakoukoli opozici,“ řekla. Přesně deset let po masakru na náměstí Nebeského klidu se Peking začal zaměřovat na další část společnosti, která se počítá na desítky milionů: meditační skupinu Falun Gong, víru, která zdůrazňuje hodnoty pravdivosti, soucitu a tolerance.
Podle ní existuje důvod, proč ateistická KS Číny pronásleduje tradice a spiritualitu.
V Číně po více než 5000 let komunismus neexistoval a „vůdci komunistické strany se velmi obávali oživení tradičních hodnot“, říká Treyová. „Proto pálí knihy, ničí sochy, a dokonce mění čínské znaky.“
Jako jeden z příkladů uvedla čínský znak pro „pokrok“. Tradiční verze tohoto slova se skládá ze dvou znaků, které dohromady znamenají „dostat se na lepší místo“, ale poté, co jej čínské úřady zjednodušily, znaky nyní znamenají „dostat se do studny“ či slepé uličky. Podobným způsobem, jak poznamenala, se ze zjednodušeného znaku pro „lásku“ vytratilo „srdce“.
Toto systematické ničení tradičního dědictví je důvodem, proč si deník The Epoch Times dal za úkol přinášet „pravdu, tradici a naději“, uvedla Treyová.
Zakladatelé Epoch Times na vlastní kůži poznali situaci v oblasti lidských práv v Číně. Mnozí z nich uprchli po letech trýznivého pronásledování a tato zkušenost jim vštípila „neochvějný závazek k integritě, pravdivosti zpravodajství a respektu k lidským právům a svobodě“, uvádí se na stránce O nás.
Deník Epoch Times začal vycházet v roce 2000 ve sklepě v Atlantě s cílem přinášet necenzurované zprávy z Číny. V průběhu let se rozrostl na mezinárodní noviny, které vycházejí ve 22 jazycích ve 36 zemích a regionech. Když v roce 2003 v Číně propukl SARS, noviny o něm informovaly s několikatýdenním předstihem před tím, než Peking virus přiznal – tento vzorec utajování pokračoval i o téměř dvě desetiletí později a umožnil rozšíření dalšího smrtícího viru po celém světě.
Zpravodajství deníku pomohlo upozornit některé čtenáře na zdravotní rizika, o kterých by jinak nevěděli, říká Treyová. Čtenáři psali děkovné dopisy, že po přečtení článků v Epoch Times zrušili své lety do Číny, dodala.
„Svou roli při záchraně životů hrají i média,“ řekla.
V roce 2004 zveřejnil deník The Epoch Times knihu Devět komentářů ke komunistické straně, která odhalila skutečnou povahu strany a inspirovala hnutí čínských občanů k tomu, aby přerušili své vazby na organizace spřízněné s čínským režimem. Noviny také v roce 2006 jako první informovaly o praxi nucených odběrů orgánů a odhalily lukrativní státem posvěcený systém zabíjení vězněných praktikujících Falun Gongu kvůli jejich orgánům.
Deník Epoch Times je od svého vzniku na černé listině Pekingu. Koncem roku 2000 čínské úřady zatkly více než 30 Číňanů, kteří v různé míře informovali, redigovali nebo přispívali do Epoch Times z Číny. Několik z nich bylo odsouzeno až k deseti letům vězení.
Tiskárna hongkongské pobočky novin, která v září pozastavila provoz, byla opakovaně vystavena vloupání a dalším sabotážím, včetně žhářského útoku na konci roku 2019. Podezřelí muži pronásledovali a poté napadli reportéra Epoch Times v Hongkongu hliníkovou pálkou. Webové stránky Epoch Times se často setkávají s kybernetickými útoky spojenými s Čínou a reportéři ve Spojených státech spolu s podniky, které v deníku inzerují reklamu, dostávají výhrůžky.
„Jsme jediné médium, kterého se čínská komunistická strana bojí nejvíce,“ řekla Treyová. Poznamenala, že navzdory pokračující internetové blokádě čínského režimu, která lidem brání v přístupu k Epoch Times v Číně, tamní lidé používají speciální nástroje, jako jsou VPN, aby se dostali k jeho obsahu, „protože vědí, že říkáme pravdu“.
Deník Epoch Times dlouhodobě a intenzivně upozorňuje na pokračující porušování lidských práv mnoha skupin v Číně, včetně 25 let trvajícího pronásledování hnutí Falun Gong.
„Malé svíčky mohou rozsvítit celou místnost,“ řekla Treyová. Po holocaustu, „když si říkáme ‚už nikdy více‘, děje se to s pronásledováním Falun Gongu a je příliš mnoho přihlížejících, kteří se proti tomu neozvali“.
Poté, co přežila jednu masovou komunistickou kampaň a byla svědkem dalších dvou, Treyová říká, že si díky Epoch Times váží šance měnit věci k lepšímu a možnosti „dát hlas těm, kteří jej nemají“.
–ete–
