Spolu s manželkou Alix žije momentálně Vladimír Lobkowicz v Křimicích na Plzeňsku, ve kterých má rodina zámek. Řídí domácí hospodářství, angažuje se v humanitární organizaci Maltézská pomoc, je katolíkem a milovníkem hudby, mluví česky, ale se zřetelným přízvukem plynoucím z německy mluvících zemí a Francie, ve kterých vyrůstal a pobýval. Dědičný princ křimické větve byl čestným hostem udělování cen Omnia Vincit Amor (Láska vítězí nade vším), jež ve čtvrtek předávala Aliance pro rodinu obětavým manželům, kteří jsou inspirací svému okolí.
Ve svém projevu kromě gratulace oceněným pohovořil o současných úskalích pro lásku a rodinu, a skromně dodal, že všichni jsme jen článkem v dlouhém řetězu. Přesto však by rád předal dál něco, co převzal od svých předků. Po akci si našel několik minut na rozhovor, ve kterém některé své myšlenky rozvinul a prozradil několik zajímavých rodových detailů.
V projevu jste zmínil, že se snažíte předat dál to, co jste dostal od rodičů. Jste ze šlechtického rodu. Co vnímáte v tomto směru jako nejzásadnější? Co byste rád předal?
Nejzásadnější, co jsem dostal, byla rodičovská láska – jako u každého jiného člověka, v tom není nic mimořádného. A láska je to, co zkoušíme s manželkou taky předat dál svým dětem, aby ony to předaly dál – v tom se šlechtici určitě neliší od žádného normálně uvažujícího člověka po celém světě.
Když jsem mluvil o významu té latinské věty (Omnia Vincit Amor), řekl jsem, že platí mezinárodně a na všechny časy. V čem se možná jako šlechtici lišíme, je, že navíc cítíme určitou zodpovědnost zachovat důstojnost dobrého jména, které jsme zdědili. Rod Lobkowiczů má dobrou pověst, většina lidí má velice pozitivní asociace. A v tom je asi taky ta zodpovědnost, aby tato dobrá pověst zůstala dál nedotknuta a na hodně dlouho a pro všechny.
Pokud jde o moderní dobu, vnímáte nějaké výzvy, kterým čelí takovéto staré rody jako váš?
Jsou výzvy, o kterých jsem mluvil ve svém projevu jako měnící se svět, ale to, že svět se mění, není nic nového. Jediné, co by se dalo možná objektivně říct, že šlechtic si po konci monarchie musí vždy klást otázku, proč tady vůbec je. Republika už s námi nepočítá. Na druhé straně ale máme za to, že společnost s námi pořád ještě počítá. Trochu jako důkaz beru, že tady žurnalista z Epoch Times chce po mně něco slyšet, takže nějaké kouzlo evidentně zůstalo. To kouzlo, které je velice těžko popsatelné ve slovech, ale kde evidentně pořád ještě existuje, to chceme samozřejmě zachovat a předat dál.
Jak vnímáte tendence současné společnosti k většímu progresivismu a rozvolněnějším svobodám? „Útočí“ na držení tradic ve šlechtických rodech? My jsme mohli sledovat například královský rod v Anglii, rozvod lady Diany a odlišné cesty, kterými se vydali její synové.
Abychom to dali do historického kontextu… Útočí, to sice ano, ale každá doba, už po několik staletí, přináší svoje výzvy. Nesmíme si dělat iluze, že šlechta je něco, co bude existovat navždy nedotknuté. Samozřejmě, časy se mění, každý člověk se mění, i vy i já během svého života.
Takže ano, ty výzvy tam jsou. Snažíme se ale, řekněme jako konzervativní člověk, udržovat jádro našich hodnot. A jak jsem řekl (v projevu), náš rod je postaven samozřejmě na monogamii a předání tradice dál dětem. Takže dnešní doba, která chce všechno změnit, není úplně jedinečná, protože byly doby, kdy nám někteří chtěli dokonce useknout hlavy. I to jsme většinou přežili. Pak byla doba, kdy nám sebrali majetek. Pak byla doba, kdy můj dědeček musel pracovat jako dělník na ulici, pak byl zase návrat. Jako každý člověk jsme jenom přijímačem historie.
A pokud si jako šlechtic v současné době chcete najít svoji budoucí manželku, jsou pořád nějaká kritéria, které byste měl následovat, jako např. že musí mít určité společenské postavení, anebo je v tom už naprostá volnost?
Existovalo kritérium, že manželka musí být šlechtického původu. V posledních 70 letech se od tohoto kritéria upustilo. Už to ani nelze úplně následovat, protože životy jsou čím dál tím složitější, výběr partnerek je čím dál větší, a zároveň pro ženy je výběr partnerů taky čím dál větší. Co zůstane určitě nedotknutelné, je, že partnerka by se měla hodit do prostředí a měla by být ochotná akceptovat rytmus, který se mnohým zdá dneska být trochu anachronický.
Velice zajímavý příklad vidíme na dvojici Kate Middleton versus Meghan Markle. Ta jedna „hraje hru“ na stopro – to je Kate, zatímco Meghan od samého začátku nechtěla „padat“ do takového schématu a radši zvolila útěk do Spojených států.
Děkuji za rozhovor.
