Komentář
Už když Karel Havlíček Borovský v roce 1848 zakládal Národní noviny jako první skutečně nezávislé české noviny, věděl, že se bude muset spolehnout jen na své čtenáře. Fungovalo to – až do roku 1850, kdy byly noviny cenzurou zakázány. Dovolily si totiž kritizovat tehdejší vládnoucí habsburskou monarchii.
To ukazuje, že aby byla skutečná nezávislá žurnalistika opravdu nezávislá, musí být za prvé financována pouze svými čtenáři a za druhé – mít vhodné politické prostředí pro své publikování. A jediným vhodným prostředím je demokracie, kde je dovoleno zveřejňovat i obsah kritický nejen vůči momentálnímu politickému vedení, ale také vůči obecně přijímaným a prosazovaným narativům.
Nezávislá žurnalistika, tedy žurnalistika oproštěná od vnějších vlivů, které by určovaly její styl či obsah, je v dnešní době opět vzácná a svými čtenáři velmi ceněná. Jednoduše řečeno, noviny, které si mohou dovolit publikovat opravdu nezávislou žurnalistiku, jsou ty, které jsou financovány výhradně svými čtenáři a nestraní žádné politické straně. To znamená – žádné státní dotace, žádné korporátní vlastnictví ani skrytí či veřejní mecenáši financující noviny počátečním vkladem nebo pravidelnými dotacemi. Prostě jen čtenáři. Pak už stačí, aby tyto noviny mohly svobodně vycházet a nepodléhaly cenzuře ze strany vládnoucího režimu – a nezávislá žurnalistika je na světě.
Jak již bylo zmíněno, skutečně nezávislá žurnalistika je dnes vzácná. Mnoho periodik je stranicky spřízněno s určitým politickým proudem. Kdo chce narazit na tzv. středové periodikum, musí pečlivě hledat. Mnoho periodik je otevřeně či skrytě financováno zájmovými skupinami, bohatými jednotlivci nebo státem. Některá se sice tváří nezávisle, ale jsou závislá na reklamách velkých korporací, které tak mají možnost ovlivňovat jejich obsah. A mnohá se nechávají zlákat vidinou snadných zisků a otiskují články zákazníků jako reklamu.
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918, jehož výročí si nyní připomínáme, zažil tisk velký rozmach. Ze zhruba 400 periodik před rokem 1918 jich během několika let vzniklo kolem 4 000. Ovšem jen malé procento z nich bylo skutečně nezávislých – většina byla loajální vůči politickým stranám, církvím či ideologiím. Odhaduje se, že skutečně nezávislých bylo pouze 10–15 %. Po okupaci v roce 1938 zanikla nejen demokracie, ale i na 1 900 periodik.
Dnešní stav nezávislé žurnalistiky
Dnešní doba má své paralely s minulostí. V předindustriálním věku byly noviny ovlivňovány štědrými dárci, nadacemi, církví, monarchií, šlechtou či státem – a nikdo z nich nebyl příliš tolerantní k obsahu, který by mohl ohrozit jeho zájmy. Podobně dnes jsou ovlivňována nejen tradiční média, ale i internetová diskusní fóra. Například ve Velké Británii jsou některé platformy penalizovány či rovnou vypínány na základě vládních omezení vůči „citlivým“ tématům. Jedná se tak o přímou formu cenzury.
V rámci Evropské unie jsou média, která produkují skutečně nezávislou žurnalistiku, často nálepkována jako dezinformační, manipulativní či krajně pravicová – zatímco levicová média bývají takto označována jen zřídka. Důvodem bývá, že zveřejňují informace, které neladí s oficiálně prosazovaným narativem. Takové nálepkování poškozuje pověst redakcí, vede k odlivu čtenářů i předplatitelů – a nakonec k omezení jejich činnosti. Cíl je stejný jako kdysi v roce 1850, kdy byly zakázány Národní listy: umlčet nepohodlná média.
Role nezávislé žurnalistiky v demokracii
Základní funkcí žurnalistiky je informovat – přinášet fakta, která se skutečně stala. Už ve starém Římě vydával Julius Caesar noviny Acta Diurna, které informovaly o jednáních senátu, soudních procesech, svatbách či úmrtích. Právě tato funkce – podávat veřejnosti nezkreslené, věcné a přesné informace – je klíčová zejména v demokratických režimech.
Čtenáři se rádi nechávají inspirovat či polemizují s autory, rádi diskutují o stavu světa, ale ze všeho nejvíc chtějí mít možnost vytvářet si vlastní názor. A to vyžaduje právě nezávislá, necenzurovaná média.
Další zásadní rolí žurnalistiky je role hlídače. Nezávislá média sledují, zda nedochází ke zneužívání moci, korupci, monopolům, zda je zajištěna spravedlnost a transparentnost. Tato úloha bývá nevděčná – přináší ocenění čtenářů, ale i kritiku dotčených osob. Přesto platí, že bez možnosti kritiky není demokracie.
Neméně důležitá je i role vzdělávací a komunitní. Nezávislá žurnalistika přináší objektivní informace o vědě, společnosti i zdraví. Například během pandemie tzv. španělské chřipky mohla o epidemii svobodně informovat pouze španělská média – jinde ve světě platila přísná cenzura, včetně USA (Sedition Act 1918, který omezoval negativní zprávy), Německa a Británie. České noviny (Národní listy, Lidové noviny) publikovaly jen stručné zprávy o „nemoci“ bez dalších detailů. Právě proto se nemoc začala označovat jako „španělská“. Přitom původ lze dosledovat do Číny, kde byly v zimě 1917–1918 hlášeny chřipkové epidemie mezi čínskými dělníky, kteří pracovali pro spojence v Evropě.
Podobné paralely vidíme i dnes. V roce 2003 to byla právě nezávislá média, která jako první informovala o vypuknutí epidemie SARS v Číně, měsíce předtím, než ji oficiálně přiznala Světová zdravotnická organizace, nebo potvrdila sama Čína. Stejně tak u covidu-19 byla nezávislá média těmi, kdo varovali před šířením nové choroby už na podzim roku 2019, kdy se začaly objevovat první zmínky o epidemii těžkého zápalu plic v Číně – informace o ní však byly označovány za konspirační a cenzurovány. Když je potlačována svobodná výměna informací, platí to vždy stejně – bez ohledu na století.
Stejně jako v případě tzv. španělské chřipky, tak u covidu-19, včasná informovanost veřejnosti může snižovat vzniklé ztráty. Je možné, že kdyby byly informace nezávislých médií brány vážně, tak by se omezil pohyb obyvatel Číny do Evropy na Nový rok 2020 a začátek pandemie v Itálii by nebyl tak drastický. Stejně tak by se v roce 1918 nevracelo tolik nakažených vojáků z Evropy do svých zemí. Nezávislá média v tomto hrají nezastupitelnou roli.
Hrozby pro nezávislou žurnalistiku
Dnešní největší hrozbou pro nezávislá média je stát a jeho regulace. Témata, která se nehodí do oficiální linie, jsou označována za dezinformace. Tak dochází k omezování svobody tisku. Ať již se jedná o migraci a její společenské dopady, Green Deal a jeho ekonomické dopady, vakcinace a její dopady na zdraví obyvatel či kontrolu veřejného projevu.
K tomu se přidávají velké technologické korporace, které – v zájmu „spolupráce se státem“ – omezují dosah nezávislých médií, jejich reklamy, viditelnost na sociálních sítích i ve vyhledávačích. Jinak by čelily penalizacím, regulacím a omezování podnikání, tak jak to bylo vidět v Brazílii, tak jak to je vidět ve snahách v Evropské unii.
Jak posilovat nezávislou žurnalistiku
Síla je v rukou čtenářů. Čtenáři, tedy lidé, světová populace, čítající dnes osm miliard lidí, mají obrovskou moc v podpoře nezávislé žurnalistiky, a tím i demokracii. Každý může přispět svou podporou – formou předplatného, darů, sdílením článků či apelováním na vlády, aby zrušily cenzurní omezení.
Například téma klimatických změn je dnes mimořádně citlivé. Oficiální narativ tvrdí, že se planeta otepluje vlivem skleníkových plynů. Mnohé vědecké studie však poukazují na přirozené klimatické cykly a význam sluneční aktivity. Mnohé studie poukazují na negativní ekonomické dopady opatření a rozšiřování chudoby. Přesto jsou tyto názory, které se od běžně přijatého rámce liší, potlačovány nebo označovány za dezinformační. Přitom právě pluralita pohledů je základním rysem svobodné společnosti.
Čtenáři jsou si závažností tohoto tématu dnes dobře vědomi a na volebních výsledcích posledních let z různých zemí je vidět, že snaha o vyváženost názorů v této věci není brána na lehkou váhu. Bez svobodných médií a nezávislé žurnalistiky se demokracie může snadno proměnit v autoritářství či totalitu.
Autor je ředitelem české redakce Epoch Times.
