Jednou z obětí masové střelby v Sydney, která cílila na židovskou oslavu svátku Chanuka, byl muž, jenž přežil Sovětský svaz i holokaust za vlády Adolfa Hitlera, aby byl nakonec zastřelen na slunné pláži Bondi.
Při útoku, který 14. prosince provedla dvojice otec a syn, bylo potvrzeno 15 mrtvých obětí a jeden útočník, přičemž více než 40 lidí utrpělo zranění. Incident je považován za nejhorší masovou střelbu v zemi za poslední tři desetiletí od masakru v Port Arthuru v roce 1996.
Jako nejstarší oběť byl identifikován 87letý přeživší holokaustu Alex Kleytman.
Během tiskové konference spolugenerální ředitel Výkonné rady australského židovstva Alex Ryvchin uvedl, že oběť velmi dobře znal.
„Byl to starší muž, bylo mu něco přes osmdesát. Přežil holokaust v Sovětském svazu a vídal jsem ho na komunitních akcích, kde ke mně vždy mířil přímo s rozzářenou tváří.“
„Byl to bystrý, hluboce angažovaný člověk, který prožil bohatý, skutečně bohatý životní příběh, přežil sovětský komunismus, čistky, druhou světovou válku i nacistické vražedné oddíly, aby se dostal až sem a byl sražen k zemi kulkou atentátníka.“
Manželka oběti Larisa Kleytmanová, rovněž přeživší holokaustu, potvrdila jeho smrt deníku The Australian a uvedla, že slyšela hlasité rány, než ho viděla padnout k zemi.
„Přišel na pláž Bondi oslavit Chanuku; pro nás to byla po mnoho a mnoho let vždy velmi, velmi krásná oslava,“ řekla Larisa Kleytmanová tomuto médiu.
Cesta Alexe a Larisy do Austrálie byla zdokumentována ve výroční zprávě organizace JewishCare za roky 2022–2023 (pdf), která poskytuje služby židovské komunitě.
Zpráva připomněla Alexovy vzpomínky na „děsivé podmínky na Sibiři, kde se spolu s matkou a mladším bratrem snažil přežít“.
Minulé strasti a „jizvy“ pár neodradily od hledání světlejší budoucnosti – do Austrálie se přestěhovali z Ukrajiny.
Organizace JewishCare popisuje příběh manželů jako svědectví jejich odolnosti, síly a schopnosti přizpůsobení, které ilustruje „vytrvalou povahu lidského ducha“.
Čas smutku
Alex Ryvchin uvedl, že australská židovská komunita byla „otřesena až do samých základů“.
„Je to skandál, který by měl otřást každým z nás, samotný fakt, že jsme dopustili, aby se něco takového stalo.“
„Jako židovský národ to vidíme generaci za generací, znovu a znovu, když se v nějaké společnosti zakoření antisemitismus. Není to pomíjivá nenávist ani prázdná bigotnost. Stává se z toho honba, poslání. Mění se to v posedlost, která vede lidi k těm nejnelidštějším činům.“
Ryvchin dodal, že komunita bude pokračovat v připomínání Chanuky, avšak nepůjde o radostnou událost.
„Bohužel s tím má židovský národ bohaté zkušenosti. Neutíkáme před svou bolestí. Čelíme jí. Postavíme se jí, abychom ji dokázali jasně zpracovat a pak jít dál. A my půjdeme dál.“
„Zapálíme svíčky, jak je naší povinností, abychom ukázali vítězství světla nad temnotou. V tuto chvíli je však takové tvrzení prázdné, protože temnota zvítězila. Světy naší komunity byly zničeny, ale my je musíme znovu vybudovat.“
Ryvchin vyzval k vládním krokům i osobní odpovědnosti v boji proti antisemitismu a konstatoval, že země musí změnit směr.
„Musíme zajistit, aby antisemitismus přestal být přijatelnou, zdánlivě omluvitelnou formou netolerance. Není to přijatelné.“
–ete–
