Komentář
Toto je mírně upravený přepis části podcastu „Victor Davis Hanson: In His Own Words“ ze serveru Daily Signal.
Rok 2026 vypadá, že bude nejbouřlivějším, geostrategicky nejvýznamnějším a nejnebezpečnějším obdobím od pádu sovětského systému a Berlínské zdi. Celý svět prožívá bouřlivé otřesy. Donald Trump je katalyzátorem tohoto dění. Mnoho lidí – jak z jeho tábora, tak mezi odpůrci, doma ve Spojených státech i v zahraničí – z toho viní právě jeho.
Před několika lety jeden evropský diplomat řekl: „Je jako slon v porcelánu, jenže v jaderném porcelánu.“ Možná ano, možná ne.
Podívejme se ale na to, co se právě děje. Američané podruhé bombardují Írán a tentokrát bylo zřejmé, že jednání nepovedou k vyřešení tohoto 47 let trvajícího problému.
Teokratický režim Íránu nemá v úmyslu zastavit šíření jaderných zbraní. Usiluje o bombu, aby ovládl Blízký východ, zastrašil ropné monarchie v Perském zálivu, demonstroval svou nadvládu nad sunnitským islámem, nakonec zničil Izrael, vydíral Evropu a ohrožoval i Spojené státy.
To víme dlouho. Každý americký prezident – všech sedm před Trumpem – to říkal a sliboval řešení nebo alespoň zabránění zhoršení situace. Nikdo nic neudělal.
Trump se pokusil vyjednávat, zasáhnout jaderná zařízení a poté zjistil, že se je Írán snaží po bombardování obnovit, rozšiřovat balistické kapacity za pomoci Ruska, Severní Koreje a Číny a zajistit si, aby si už nikdo netroufl znovu zaútočit.
A Trump jednal. Tentokrát má v plánu režim buď přímo odstranit, nebo ho natolik oslabit, že se v následujících měsících zhroutí pod tlakem lidového povstání – případně zvolit „venezuelské řešení“. Pokud nic z toho, alespoň jej vojensky ochromit.
To navazuje na případ Nicoláse Madura – jak to nazvat – únosový převrat. Tento komunistický vládce, narkobaron a organizátor pašování nebezpečných opiátů do Spojených států byl odstraněn. Podporoval Kubu a snažil se šířit Chávezovu komunistickou ideologii po Latinské Americe. Za vlády Joea Bidena se zdálo, že je úspěšný. Dnes je situace zcela jiná.
Venezuela už nemá Madura. Má silnou vládu v tom smyslu, že udrží pořádek, a možná dojde k přechodu k demokracii. Doufejme. Země se však zároveň obává Spojených států, které její vládu odstranily a stanovily podmínky: vrátit ropu na světové trhy, reformovat ekonomiku, vytlačit Čínu – a pak může přijít lepší budoucnost.
To se shoduje s demokratickými změnami ve Střední Americe, v Chile, možná v Bolívii a Peru – uvidíme, jak se vyvinou. A samozřejmě v Argentině.
Latinská Amerika tak prochází zásadní proměnou směrem k západnímu ústavnímu systému. A opět je katalyzátorem Donald Trump.
Nejprve varoval Panamu: „Víme, co děláte. Není moudré spolupracovat s Čínou. Pokud budete pokračovat, vezmeme si kanál zpět.“ A výsledek se dostavil. Čína i Rusko jsou nyní ze západní hemisféry vytlačovány.
Současně vyvíjí tlak na Kubu. Ta už nemá dotovanou ropu z Ruska. Ví, že její role prostředníka v pašování drog do Spojených států je potlačována na otevřeném moři. Skončily dodávky levného paliva z éry Cháveze a Madura a její vnitřně nefunkční ekonomika se hroutí.
Trump v podstatě říká: „Viděli jste Venezuelu, viděli jste Írán. Nejste na druhém konci světa. Nejste v Jižní Americe. Jste jen asi 150 kilometrů od nás. Pokud nezreformujete systém a nedáte lidem ekonomickou, politickou a společenskou svobodu, bude to pro nás snadná operace.“
Zdá se, že Kuba zvažuje umožnit americkým podnikatelům – především kubánským Američanům – návrat a investice.
Pokud se tak stane a začnou vznikat offshore společnosti, rozvoj energetiky, hotely a turistika, komunismus se rozpadne sám od sebe.
Kam tím mířím? Svět prochází zásadním otřesem, jehož rozbuškou byl Donald Trump. Události eskalují, všude panuje nervozita a chaos a mnozí jej považují za disruptora.
A pak je tu válka na Ukrajině. Trump přesvědčil Evropany o dvou věcech, které si podle něj neuvědomují. Nemůžete nakupovat energii z Ruska a zároveň požadovat, aby Spojené státy řešily důsledky vašich energetických politik. Nemůžete financovat ruskou válečnou mašinerii a současně chtít americkou ochranu.
Snažíme se najít řešení, ale jedna z Trumpových taktik je často nepochopena. Říká: Vladimir Putin je monstrum – to je jasné. Nelze mu věřit. Ale nebyl to on, kdo zahájil „reset“. Naopak: zasáhl proti Wagnerově skupině, proti oligarchům, odstoupil od raketové dohody a poskytl Ukrajině útočné zbraně – na rozdíl od jiných.
Varoval jsem vás před plynovodem Nord Stream – ne vy, ne Joe Biden. Já. Takže pokud se do toho mám zapojit, nedémonizujte ho, protože ho můžeme oslabit a poté přimět ke změně kurzu, aby se nevracel do Evropy, ale zároveň vyvažoval vliv Číny.
Co tím chci říct: pokud k tomu dojde a uvidíme jinou vládu na Kubě a ve Venezuele a vlnu reforem v Latinské Americe, zatímco se zároveň podaří odstranit 47 let trvající „rakovinu“ na Blízkém východě, kvůli níž tam jsou americké jednotky, tedy íránskou teokracii, pak už nebude potřeba udržovat stovky amerických základen v Sýrii a Iráku.
A když k tomu připočteme, co Kuba po desetiletí představovala – útočiště pro americké teroristy, únosce a pašeráky drog.
Kdysi zde měly být rozmístěny sovětské jaderné zbraně namířené proti Spojeným státům – během kubánská raketová krize. Byla to dlouhodobá zátěž.
Pokud by se všechny tyto problémy podařilo vyřešit během jediného roku, bylo by to bezprecedentní. Ve srovnání by úspěch Ronald Reagan při pádu Sovětského svazu – i když k němu došlo za jeho nástupce – působil téměř skromně.
Zamyslete se nad tím. Nebylo to nutné z hlediska Trumpovy politické kalkulace. Blížily se volby do Kongresu. Měl osm či devět měsíců do voleb, když zasáhl ve Venezuele a Íránu. To bylo značné riziko, protože tím odvedl pozornost od ekonomiky. Ta byla za vlády Joea Bidena stagnující, ale začala se zlepšovat a Trump zdůrazňoval nízké ceny energií.
Pokud uvažujete čistě politicky, těsně před volbami byste nevstupovali do dvou největších ropných producentů světa a krátkodobě tím neomezovali jejich produkci. Přesto toto riziko podstoupil.
A co je důležitější, ví, jak na to reaguje Evropa. Ta je velmi citlivá, protože se do značné míry vzdala vlastní těžby ropy a plynu a zdráhá se následovat francouzský model jaderné energetiky. Výsledkem je silná závislost na dovozu energií. Evropané proto Trumpa tiše žádají: „Nedělejte to, nebuďte rušivým prvkem.“ To je další problém.
A pak je tu jeho vlastní voličská základna, která říká: „Žádné zbytečné války v zahraničí.“ Trump se snaží vysvětlit, že jde o operace využívající letectvo, nikoli pozemní jednotky. Nejde o Afghánistán. Má jít o krátkodobá řešení dlouhodobých problémů. Pokud budou úspěšná, povede to v budoucnu k menší přítomnosti amerických sil v zahraničí, protože přibude spojenců.
Tyto země budou řízeny vládami založenými na souhlasu občanů, budou mít svobodné ekonomiky a změní svůj pohled na Spojené státy. Už je nebudou vnímat jako slabé či váhavé, ale jako nepředvídatelného, avšak důsledného aktéra, kterého je třeba respektovat a s nímž je výhodné spolupracovat. Síla přitahuje přátelství, slabost ho odpuzuje.
Nakonec si myslím, že často špatně chápeme, co se děje. Po celém světě dochází k otřesům, ale velká část z nich směřuje k nějakému vyústění, ke konsensu či řešení.
Nevím, jak to všechno dopadne, ale existuje reálná možnost, že výsledkem bude výsadní postavení Spojených států, jaké jsme neviděli přinejmenším od druhé světové války.
Přetištěno se svolením The Daily Signal, publikace organizace The Heritage Foundation.
–ete–
