Lídři Evropské unie pověřili své úředníky, aby rozpracovali, jak by v praxi fungovala málo využívaná bruselská smlouva o vzájemné pomoci v případě, že se některý členský stát stane obětí vojenské agrese.
Kyperský prezident Nikos Christodoulides, jehož země v současnosti drží rotující předsednictví Rady EU, 24. dubna uvedl, že se na tom lídři dohodli na summitu na Kypru předchozí večer.
„Včera večer jsme se dohodli, že Komise připraví plán, jak budeme reagovat v případě, že členský stát aktivuje článek 42.7,“ řekl Christodoulides novinářům.
Článek 42.7 uvádí, že pokud je členský stát na svém území obětí „ozbrojené agrese“, ostatní členové jsou povinni mu v rozsahu svých schopností poskytnout pomoc.
EU uvádí, že pomoc může sahat od „diplomatické podpory a technické a zdravotnické pomoci až po civilní nebo vojenskou pomoc“.
Na rozdíl od kolektivní obrany podle článku 5 NATO není článek 42.7 Smlouvy o EU podložen podrobnými operačními plány ani vojenskými strukturami.
Christodoulides řekl, že plán by měl obsahovat pokyny, které země by měly reagovat na výzvy k pomoci jako první, a měl by zahrnovat i další detaily.
„Všechny tyto [otázky] budou zahrnuty do plánu, abychom věděli, kdy – a pokud – členský stát aktivuje článek 42.7, že máme operační plán k okamžitému použití,“ uvedl.
Zatímco většina členských států EU je zároveň v NATO, neplatí to pro všechny, včetně Rakouska a Kypru, což znamená, že pro některé země by to mohlo představovat první smysluplnou strukturu pro zajištění tohoto druhu vzájemné pomoci.
Kypr se obzvlášť snaží opatření posílit poté, co britskou leteckou základnu na ostrově v březnu během konfliktu s Íránem zasáhl dron.
„Jsem velmi rád, že všechny členské státy – jak ty, které jsou členy NATO, tak ty, které jimi nejsou – vidí nutnost mít operační plán v případě aktivace článku 42.7,“ poznamenal Christodoulides.
Podle EU byl tento článek zatím aktivován pouze jednou, a to Francií po teroristických útocích v roce 2015, kdy islamisté zabili 130 lidí na několika místech, včetně koncertu v pařížském Bataclanu.
V reakci na aktivaci tohoto článku členské státy poskytly dodatečnou podporu mezinárodním vojenským misím, což Francii umožnilo přesunout vojáky v rámci její domácí operace Sentinelle.
NATO zůstává klíčové pro kolektivní obranu
Zatímco se blok snaží formalizovat vlastní strategie vzájemné obrany, některé členské státy zdůrazňují, že Evropa se neodvrací od NATO a jeho kolektivní obranné doložky článku 5.
„Pro mě je naprosto zásadní, že článek 5 je klíčem k naší kolektivní obraně a kolektivní bezpečnosti, a zůstane jím,“ sdělil litevský prezident Gitanas Nausėda novinářům 23. dubna.
Článek 5 stanoví, že útok na jednoho člena NATO je považován za útok na všechny členy.
Podobně lotyšská ministryně zahraničí Baiba Brazeová konstatovala, že „NATO považuje za základní pilíř kolektivní obrany“.
„Možná aktivace a další rozvoj článku 42.7 by měly probíhat ruku v ruce s NATO, s cílem hledat synergie, a v žádném případě by neměly být vnímány jako projev nedůvěry v NATO nebo jako oslabení Aliance,“ řekla ve svém prohlášení 23. dubna.
Lotyšsko „se domnívá, že při uplatňování této doložky EU musí být zachována maximální flexibilita“, dodala Brazeová, aby měl ohrožený členský stát EU možnost „určit typ pomoci, kterou potřebuje v případě ozbrojené agrese nebo hybridních hrozeb“.
Obranné priority Washingtonu
Krok Bruselu potvrdit vlastní strategie vzájemné obrany přichází v době, kdy si blok uvědomuje, že Spojené státy přesměrovávají své obranné priority od zbytku světa směrem k obraně vlastního území a k ochraně amerických zájmů na západní polokouli.
Pentagon 23. ledna zveřejnil svou Národní obrannou strategii, v níž vyzývá partnery v jiných částech světa, včetně Evropy, aby převzali hlavní odpovědnost za vlastní obranu „s klíčovou, ale omezenou podporou sil USA“.
V témže měsíci tuto změnu uznala i šéfka diplomacie EU Kaja Kallasová, která uvedla, že Evropa musí „přidat“, aby dokázala zajistit vlastní bezpečnostní potřeby, zatímco Spojené státy „obracejí svou pozornost mimo Evropu“.
Kallasová však zdůraznila roli Spojených států v NATO.
„Chci to říci jasně: chceme silné transatlantické vazby,“ prohlásila 28. ledna. „USA zůstanou partnerem a spojencem Evropy. Evropa se však musí přizpůsobit novým realitám. Evropa už není pro Washington hlavním těžištěm.“
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa však v poslední době kritizovala spojence v NATO za nedostatečnou podporu během konfliktu s Íránem. Trump uvedl, že vážně zvažuje vystoupení z aliance, když 1. dubna řekl britskému listu The Telegraph, že jeho žádost o pomoc v Hormuzském průlivu byla testem, který spojenci nesplnili.
Na této zprávě se podílela agentura Reuters.
