Komentář
Průměrná cena benzínu v Evropě vystoupala na 7,15 dolaru za galon (zhruba 39 Kč za litr), tedy o více než 70 procent nad průměrnou maloobchodní cenou benzínu ve Spojených státech a výrazně nad čínskou celostátní úrovní 5,50 dolaru za galon, vyplývá z oficiálních údajů. Mezitím evropské referenční ceny zemního plynu vzrostly ve srovnání s předchozím rokem o 38 procent, zatímco ceny zemního plynu ve Spojených státech výrazně klesly, téměř o 26 procent, podle nejnovějších údajů agentury Bloomberg. Problémem však není jen drahá energie; je to strukturální zátěž pro domácnosti a podniky, kde jsou průměrné mzdy rovněž výrazně nižší než ve Spojených státech. To vše za situace mnohem vyšších daní z mezd, kvůli firemním, nepřímým i environmentálním daním v Evropě. A ne, není to vyváženo radikálně lepšími veřejnými službami.
K 20. dubnu 2026 činila průměrná cena benzínu Euro 95 v Evropské unii (EU-27) 1,764 eura za litr, což odpovídá přibližně 7,15 dolaru za galon. Stejná týdenní data ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, přičemž Malta je nejlevnější s 1,340 eura za litr, tedy zhruba 5,50 dolaru za galon, a Nizozemsko nejdražší s 2,279 eura za litr (přibližně 56 Kč za litr). Ve Spojených státech však byl ve stejném období průměr 4,18 dolaru za galon – podle americké Energetické informační správy (EIA). Žádná země EU nemá levnější benzín než nejdražší stát USA, Kalifornie.
Týdenní ropný bulletin Evropské komise výslovně sleduje maloobchodní ceny paliv s daněmi i bez nich, stejně jako daň z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně, čímž jasně ukazuje, že daně nejsou drobnou složkou, ale jedním z nejdůležitějších prvků konečné ceny. To je podstatné, protože když evropští spotřebitelé vidí cenu na stojanu, neplatí jen za surovou ropu, rafinaci, dopravu a maloobchodní marže, ale také za více vrstev státem uložených poplatků. Ve skutečnosti tvoří daně v některých evropských zemích mezi 52 a 65 procenty konečné ceny.
Navíc „environmentální“ zdanění není jednorázový konečný poplatek, který by nahrazoval jiné daně nebo zlevňoval zelenou energii. Přidává se k již existujícím daním a poté se ve většině evropských systémů uplatňuje DPH na cenu včetně daní, čímž vzniká kumulativní efekt, který násobí celkovou zátěž pro zákazníky.
Evropská energetická politika stále více kombinuje klimatické cíle s vyšším zdaněním paliv, cenami emisí a náklady na regulatorní dodržování. I když je nějaké opatření politicky popisováno jako zelený či environmentální příplatek, domácnosti stále čelí kumulovanému efektu starších daní z paliv, nákladů spojených s uhlíkem, mechanismů podpory obnovitelných zdrojů zabudovaných jinde v energetických systémech a DPH navrstvené na to všechno.
Evropský systém je stroj na výběr příjmů pro vlády. Když ceny ropy rostou, daně drží maloobchodní ceny mnohem výše, a když ropa zlevňuje, vrstvený daňový klín znamená, že spotřebitelé stále platí strukturálně vysokou základní cenu ve srovnání se Spojenými státy.
Dopad současného energetického zdražení na spotřebitele ukazuje obrovské rozdíly napříč hlavními ekonomikami. Evropská cena benzínu kolem 7,15 dolaru za galon je výrazně nad americkou úrovní kolem 4,18 dolaru, zatímco čínská celostátní cena benzínu k 20. dubnu 2026 činila přibližně 5,30 až 5,43 dolaru za galon podle oficiálních údajů a směnných kurzů. Evropský průměr je tak téměř o 71 procent vyšší než americká cena při použití průměru EU a týdenního maloobchodního průměru USA za stejné období. V Nizozemsku platí občané dvojnásobek amerického průměru.
Tento rozdíl je však ještě výraznější, když se zasadí do kontextu mezd. Eurostat uvádí průměrnou roční mzdu na plný úvazek v EU za rok 2024 na úrovni 39 800 eur (zhruba 970 000 Kč), zatímco nedávné přehledy ve Spojených státech uvádějí průměrné roční výdělky kolem středních 60 000 dolarů (zhruba 1,25 milionu Kč).
Po přepočtu podle aktuálních směnných kurzů činí evropské číslo zhruba 42 000 až 43 000 dolarů (přibližně 870 000 až 900 000 Kč), což naznačuje, že průměrná mzda v EU je asi o třetinu nižší než ve Spojených státech. Evropané tak nejenže platí za benzín více než Američané; většina z nich tyto vyšší ceny hradí z výrazně nižších hrubých mezd.
Evropské vlády vyšší daně z paliv ospravedlňují nutností dekarbonizace, fiskální stability a omezování poptávky. Skutečným výsledkem je však regresivní tlak na spotřebitele, malé podniky, doručovací služby a nízkopříjmové domácnosti. Navíc environmentální daně jinde ceny pro spotřebitele nesnížily. Občané i firmy platí obrovské daně i za elektřinu a nesou kombinaci starých i nových odvodů, které dohromady vytvářejí jedny z nejvyšších maloobchodních cen energie v rozvinutém světě, i když průměrné mzdy v Evropě zůstávají pod úrovní Spojených států.
Evropa má jedny z nejvyšších cen energií na světě, které vznikají vrstvením několika úrovní daní, a tato zátěž podkopává konkurenceschopnost i dostupnost v regionu, kde jsou mzdy výrazně nižší než v Americe. Obvyklou výmluvou je, že Evropané dostávají takzvané „bezplatné“ veřejné služby, jejich mzdy však už tak trpí vysokým daňovým klínem přesahujícím 40 procent, jak uvádí nejnovější zpráva Taxing Wages.
Z pohledu Spojených států je ponaučení zřejmé. Energetická politika a vrstvení daní erodovaly kupní sílu Evropanů a konkurenceschopnost podniků. Benzín je o 71 procent dražší než ve Spojených státech. Nafta je o 59 procent dražší. Průměrná mzda ve Spojených státech je o 35 až 40 procent vyšší než průměr v EU. Žádná země EU nemá levnější benzín než nejdražší americký stát Kalifornie.
Po léta progresivní politici ve Spojených státech požadují stejné zdanění benzínu jako v Evropě. Představte si, že by uspěli.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
