Romantická vize Josepha Meekera ztvárňuje věrnou hrdinku z epické básně „Evangeline, příběh Akádie“ od Henryho Wadswortha Longfellowa.
V hlubinách mokřadů Louisiany, u klidné vodní hladiny, odpočívá mladá žena, zatímco jí u nohou splývají žluté lekníny. Její pohled ulpívá na cypřiších zahalených španělským mechem, jako by se vznášela mezi vzpomínkou a touhou. Tak působí obraz „Země Evangeline“ od Josepha Ruslinga Meekera, v němž se prolíná literární příběh a historie s tajuplnou krásou jižanské krajiny.
Meekerovo citové i vizuální vnímání formovalo jeho dětství a vzdělání. Narodil se 21. dubna 1827 v Newarku v New Jersey a vyrůstal v Auburnu v New Yorku v rodině s hlubokými evropskými kořeny a silnou uměleckou tradicí. Jeho předkové z otcovy strany emigrovali v 17. století ze Španělského Nizozemí, tedy z území dnešní Belgie. V tomto intelektuálním prostředí se pravděpodobně seznámil s osudem vyhnaných Akádů – francouzsky mluvících osadníků, kteří byli v polovině 18. století nuceně vysídleni z území dnešního Nového Skotska, Nového Brunšviku, Ostrova prince Edwarda a části státu Maine. Právě tato historická zkušenost vykořenění se později stala ústředním motivem obrazu „Země Evangeline“.
Umělecké formování
Meeker projevoval výtvarný talent již od útlého věku. V roce 1845 získal stipendium na National Academy of Design v New Yorku, kde studoval u Ashera B. Duranda a portrétisty Charlese Loringa Elliotta. Přijal zde krajinářskou tradici tzv. Hudson River School. Akademie hrála v tomto hnutí klíčovou roli a Durand, jakožto spoluzakladatel akademie i samotné školy, spoluurčoval její důraz na naturalismus a přímé pozorování přírody.
Po studiích se Meeker přestěhoval do Louisville v Kentucky, kde vyučoval výtvarné umění a vystavoval svá díla.
Po vypuknutí občanské války v roce 1861 se jeho životní dráha zásadně změnila. Z umělce a pedagoga se stal pokladníkem námořnictva Unie, zodpovědným za administrativu a výplaty žoldu. Sloužil na dělovém člunu na řece Mississippi a v okolních bažinách.
Zatímco mnozí obyvatelé severu vnímali tuto krajinu jako nehostinnou a drsnou, Meeker v ní nacházel úžas a krásu.
Krajina jako zdroj inspirace

Obdivoval husté porosty cypřišů, visící španělský mech i pomalu plynoucí vodní toky. Do skicáků si zaznamenával hru odraženého světla a proměnlivou atmosféru. Tyto studie se později promítly do jeho děl, která zdůrazňují klid a ticho krajiny. Sám k tomuto období poznamenal:
„Skici a studie, které jsem pořídil během čtyř let strávených na jihu, mi vystačí na čtyřicet let místo patnácti – a postarám se o to, aby jejich svěžest a krása nevybledly.“
Po válce pokračoval v objevování krajiny Louisiany podél dolního toku Mississippi a jejích přítoků. Jeho tvorba vyniká promyšlenou kompozicí a citlivým pozorováním přírody. V obrazech jako „Bayou Teche“ nebo „Bayou Scene“ rozvíjí poetickou vizi regionu, která propojuje osobní zkušenost s kulturní pamětí.

Od básně k obrazu
Meekerovo nejznámější dílo „Země Evangeline“ čerpá přímo z epické básně Henryho Wadswortha Longfellowa „Evangeline, příběh Akádie“ (1847). Báseň sleduje osud Evangeline, akádské ženy, která je během nuceného vysídlení oddělena od svého snoubence. Ačkoliv jde o fikci, dílo vychází ze skutečné historické události, při níž bylo vysídleno přibližně 10 000 lidí. Mnozí z nich zemřeli na nemoci, hladem nebo při ztroskotání lodí, zatímco přeživší se rozptýlili po celé Severní Americe. Někteří se nakonec usadili v Louisianě pod španělskou správou a podíleli se na vzniku komunity Cajunů.

Longfellow zasazuje tento příběh do krajiny prostoupené vzpomínkami a ztrátou. Úvodní verše začínají slovy: „Toto je prales pradávný. Šumící borovice a jedlovce, vousaté mechem… stojí jako dávní druidové se smutnými a prorockými hlasy.“ Akádský svět se v této vizi již rozplývá. Později autor tuto ztrátu zdůrazňuje: „Ty krásné farmy jsou zpustlé a jejich hospodáři navždy pryč, rozptýleni jako prach a listí… Z krásné vesnice Grand-Pré zůstala jen tradice.“
Longfellow vyzdvihuje vytrvalost, oddanost a citovou kontinuitu tváří v tvář vykořenění. Vyzývá čtenáře, aby „naslouchali truchlivé tradici, kterou dosud zpívají borovice lesa“, čímž proměňuje příběh Evangeline v elegii i úvahu o věrné lásce.
Meeker tuto literární rovinu převádí do výtvarné podoby. V obraze „Země Evangeline“ malé postavy umocňují pocit osamění a dávají vyniknout krajině jako nositelce emocí. Příroda zde není jen kulisou, ale i svědkem a účastníkem příběhu o ztrátě, paměti a vytrvalosti.
Odkaz a vliv
Meekerovo zaujetí Louisianou sahá daleko za hranice jednoho obrazu. Jeho tvorba z tohoto období vykazuje jednotný vizuální jazyk: vodní plochy lemované stromy, zrcadlící se hladiny zdůrazňující klid a jemně prosvětlenou atmosféru. V obrazech, jako je wisconsinské „Lake Mendota“, pokračoval v tomto charakteristickém přístupu, který spojuje pečlivé pozorování s emocionálním tónem.

Po občanské válce se Meeker usadil v St. Louis ve státě Missouri, kde se stal významnou osobností místní umělecké scény. V roce 1872 spoluzaložil St. Louis Art Society a v roce 1877 St. Louis Sketch Club. Věnoval se také výchově mladších umělců, mezi nimiž byla Augusta S. Bryantová, a publikoval texty o malířských technikách v regionálním periodiku The Western. Jeho díla jsou dnes součástí významných sbírek, včetně Brooklyn Museum, Louisiana State Museum, Historic New Orleans Collection a Saint Louis Art Museum.
Meeker zemřel 27. září 1887 v St. Louis. Ačkoli Louisiana nikdy nebyla jeho trvalým domovem, dokázal její krajinu zachytit s mimořádnou silou. Obraz „Země Evangeline“ přesahuje pouhé zobrazení bažin – proměňuje krajinu v hlubokou úvahu o lásce a touze, naplněnou symbolikou i emocemi. Meekerova tvorba nakonec přispěla k tomu, že se pohled na jižanskou krajinu posunul směrem k lyrickému a kontemplativnímu pojetí.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli věnovat? Napište nám své tipy a podněty na adresu: namety@epochtimes.cz–ete–
