Mária Andreková sice už nějaký čas žije ve Švýcarsku, na slovenské tradice, kroje a lidové ornamenty však nedá dopustit. Nejkrásnější vzpomínky má spojené především s východoslovenským folklorem a se svým působením ve folklorním souboru. Nadšená milovnice lidové kultury se rozhodla věnovat malování vzorů a ornamentů na různé materiály – od klasického textilu přes kůži až po dřevo.
Na Slovensku je folklor velmi populární. Jak jste se k této vášni dostala vy?
Jak se říká, slovenský folklor je nekonečná studnice inspirace – ať už jde o hudbu, tanec, řemesla, nebo právě o vzory a ornamenty. Odmalička jsem byla kreativní, ale nejvíc mě to táhlo k malování. K folkloru nás doma vedla hlavně maminka, která nás přihlásila do souboru Oblík v Hanušovcích nad Topľou.
Právě tam jsem se setkávala s originálními kroji z regionů Šariš a Zemplín, které mají nádherné a jedinečné ornamenty. Protože mě osud zavál za prací do zahraničí, svou folklorní „závislost“ jsem si začala kompenzovat jinak než tancem. Vždy mě fascinoval šarišský kroj – květinové motivy i geometrické vzory na mužských kalhotách nebo ženských zástěrách. Kroj z Oblíku jsem měla do detailu zapamatovaný. Malovala jsem ho jako dárky na obrazy, později i na trička. To se ujalo a pak už se to se mnou vezlo naplno.
Rozhodlo i to, že pocházíte z východního Slovenska? Jak vaše rodná krajina ovlivnila rozvoj této vášně?
Ano, jsem Slovenka a srdcem vždy dodávám, že „východňarka“. Jsem hrdá na to, odkud pocházím. Miluji vzpomínky na zážitky ze souboru – na vystoupení, nekonečné večery plné zpěvu i na festivaly, které mají neuvěřitelnou atmosféru. Ten pocit zná každý nadšenec. Na festivalech je úplně jedno, jestli jste z východu, ze středního Slovenska nebo ze západu. Tam jsme jedna rodina.
V souvislosti s kroji se většinou zmiňuje Podpoľanie, Myjava nebo Čičmany. Východní regiony jako by zůstávaly trochu stranou…
Východní Slovensko nabízí neuvěřitelné množství inspirace. Já jsem se této oblasti nikdy nevěnovala systematicky, vždy jsem se řídila přáním zákazníků. Mezi ikonické projevy východu patří podle mě například šarišská karička, u mužů čapáše nebo párové čardáše. Každá oblast má svůj specifický ornament – jiný styl nebo barevnost.
Pokud jde o skutečné klenoty, všimněte si třeba krásných dívčích brokátových šarišských kabátků, ty květinové motivy jsou nádherné. Známá je také pozdišovská keramika nebo zamutovský kroj se svými úžasnými plisovanými sukněmi. Je toho hodně, jen Čičmany nebo Detva jsou známější díky své bohaté výšivce, která je vizuálně velmi výrazná.
Jaké výšivky jsou typické pro vaše domovské regiony? Jak je to s pestrostí na východě?
I já jsem detvianským krojem nadšená, výšivka křivou jehlou je naprostý unikát. Ale i na východě je obrovská rozmanitost. Šariš má květinové i geometrické vzory, často v kombinaci červené, modré a černé na bílém plátně. Zemplín využívá křížkovou výšivku s korálky nebo flitry, Spiš je typický modrotiskem a v regionu Abov se objevuje motiv holubice. Šarišský kroj z našeho souboru je sice jednoduchý, ale mému srdci nejbližší. V době, kdy jsem tančila, jsem říkávala, že je to moje druhá kůže.
Vy jste se rozhodla folklorní vzory posunout dál prostřednictvím moderních doplňků. Jaké byly začátky?
Začínala jsem krok za krokem. Nejdříve plátěné tenisky, které byly kolem roku 2016 velkým hitem. Pak přišla trička a později celé sety. Když jsem poprvé zkusila namalovat koženou kabelku, sama jsem byla překvapená výsledkem. Moje značka NaYa tehdy zažila boom, hlavně díky koženým batohům. Peněženky, náušnice, sukně, kabáty… dodnes nevím, jak jsem to všechno zvládala při práci. Moje nejoblíbenější kombinace je modrá a bílá. Pokud mi zákazník nechal volnou ruku, vždy jsem sáhla po triu: srdce, lístky a puntíky.
Jak je to s náročností těchto vzorů? Které pro vás byly nejtěžší?
Pro mě nejsou náročné. Naši předkové nebyli vystudovaní umělci, tvořili od srdce a každý vzor měl svou symboliku. Měla jsem ale čest dekorovat i kousky s velkou hodnotou, například svatební šaty. Ta důvěra nevěsty mě vždy dojímala. Nebo když mě klientka požádala o návrh tetování s folklorními motivy. To jsou projekty, na které ráda vzpomínám.
Jaké techniky při tvorbě používáte? Spoléháte na tradici, nebo i na inovace?
Tradic si velmi vážím, ale nejsem etnoložka. Jsem člověk zapálený pro folklor. Snažím se ho modernizovat tak, aby zaujal i mladší generaci nebo lidi v zahraničí. Věnuji se klasické malbě tenkým štětcem. Rozhodující je výběr barvy – jiná je na textil, jiná na kůži a jiná na dřevo. Jsem detailista, tah štětcem musí být souvislý a nepřerušený, což je hlavně na textilu velká výzva.
Je možná trochu odvážné modernizovat něco tak tradičního. Jak na to reaguje okolí?
Ráda experimentuji. K tradičním ornamentům vždy přidávám něco svého. Je to takový „moderní folklor“ – přenos tradice do současného designu a módy.
Máte i ornamenty, které jsou pro vás „posvátné“ a do kterých byste už nic svého nepřidala?
Určitě. Například do čičmanských vzorů svou fantazii nepřidávám, to bych si nedovolila. Malovala jsem třeba batoh, který byl věrnou kopií čičmanské chaloupky v poměru 1 : 1. Tam opravdu není potřeba nic měnit, ta krása je dokonalá sama o sobě.
–etsk–
