„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a  je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Jan Werich

Půvabně a prostě řečený citát národního umělce nám zlehka napovídá o jednom velmi rozšířeném nešvaru, a to když lidé ze sebe dělají to, co nejsou.

Zaujímají pózy, bojí se o svou vlastní pověst, nechtějí si zadat s druhými. Někteří jsou tzv. „zastrašovatelé“, aby se předem ochránili před jakoukoliv potenciální hrozbou.

Psychologie také již přišla na to, že agrese má původ ve strachu. Historickým důkazem může být třeba Adolf Hitler, který se vyvinul z ušlápnutého maloměšťáka v bezohledného „vůdce“, jenž neváhal obětovat nejen svůj národ. A co z toho vzešlo, všichni víme. Tak jako někteří živočichové mají „mimikry“, tak mnoho lidí se snaží vzbudit dojem, že jsou někým jiným, než jsou.

Nejen ženy se snaží vypadat lépe, a nejde pouze o vizuální dojem. Také muži podobné převleky používají, aby vzbudili lepší dojem u  ostatních, dokonce i ve svých blízkých. Někdo se tváří na pohled celkem dobře, ale mezitím mnoho lidí z jeho okolí netuší, že se stal tzv.  „šedou eminencí“, která manipuluje s jejich přáními nebo dokonce životy.

Jak říká Jan Werich, dokonce ani vzdělání není určující, zda má člověk charakter dobrý nebo špatný: „Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude na světě lidí víc hloupých a nevzdělaných, než chytrých a  vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.“

Kde hledat opravdového člověka?

Jan Werich, český herec, komik, především známý jako „klaun“ ve dvojce s Jiřím Voskovcem, se narodil v Praze 6. února  1905 (+ 30. 10 1980). Známý je především jako významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a potom poválečné české divadelní kultury. Napsal také několik knih a pohádky pro děti, např. známé Fimfárum.

Jeho moudrosti a gagy se předávají již po několik generací. Škoda, že tehdejší doba příliš nepřála filmové tvorbě. Stálo by za to, kdyby Werich natočil více filmů, než se skutečně podařilo. Přesto se stal legendou pro svoje moudré vtipné postoje a jeho žerty se dosud předávají.

„Kde blb, tam nebezpečno,“ varuje Werich, a oprávněně. Lidé, kteří si „nevidí na špičku nosu“, těžko dokážou brát ohledy na druhé. Jak už bylo někým řečeno, lidská hloupost je nekonečná, ale nemůžeme přestat proti ní bojovat.