Během dynastie Tchang žil ve městě Chang’an muž jménem Čeng Jou-süan. Jeho rodina měla šlechtický titul, zatímco rodina jeho souseda Lu Čchiou-š’ho byla chudá a z nižší společenské vrstvy.

Čeng studoval spolu s Luovým synem. Protože se díky svému rodinnému původu stal Čeng poněkud domýšlivým, často mluvil s Luovým synem povýšeným tónem. Jednoho dne mu řekl: „Tvůj otec není ze stejné společenské třídy jako moje rodina, ale studujeme u stejného učitele. Ačkoli nic neříkám, necítíš se tím zahanben?“

Poté, co toto uslyšel, se Luův syn cítil hrozně. Stalo se také, že za několik let onemocněl a zemřel.

Jako „přítel“

Několik let poté Čeng složil císařské zkoušky a stal se úředníkem v kraji Tchan-kan. Skamarádil se zde s dvacetiletým Šengem Čchiou. Oba muži se vídali každý den a často spolu cestovali.

Otec pana Čchiou byl úspěšný obchodník, jehož majetek čítal desítky tisíc jüanů. Čchiou neváhal se o jmění rozdělit. Často dával Čengovi peníze a cokoli jiného, co Čeng potřeboval.

Bohužel Čchiou nebyl ze šlechtické rodiny jako Čeng, který se často kvůli tomuto třídnímu rozdílu ke Čchiouovi choval nezdvořile, navzdory jeho štědrosti a dobrotě, kterou mu prokazoval.

Jednoho dne Čeng uspořádal slavnostní večeři a pozval všechny přátelé kromě Čchioua. Během večeře se ho někdo z hostů zeptal, proč nebyl Čchiou pozván, i když jsou si tak blízcí a jedí spolu každý den.

Čeng se cítil provinile a ihned Čchioua na večeři pozval.

Poté, co Čchiou přišel, mu Čeng podal velký pohár vína a požádal ho, aby to všechno vypil. Když Qiu odpověděl, že nemůže vypít celý pohár, Čeng se rozzlobil a vynadal mu.

„Jsi pouze muž z ulice, který zná jen šídlo a nůž. Proč neodhodíš svůj nízký status a nežiješ jako šlechtic? Měl by ses považovat za šťastného, když jsi v mé společnosti, ale ty si troufáš odmítnout vypít víno, které ti nabízím?“ řekl Čeng.

Jak to dořekl, vstal a slavnost opustil.

Čchiou se cítil dotčený, sklonil hlavu a také odešel. Brzy poté odstoupil ze svého oficiálního místa, zavřel dveře a odmítal se s kýmkoli vidět a komunikovat. Během několika měsíců zemřel.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Lofty Hermitage
Poustevna vysoko v Oblačných horách 14. století, Fang Fanghu, inkoust na papíře, Akademie umění v Honolulu. (Volné dílo)

Obdivující nesmrtelné

Následující rok byl Čeng ze svého úřadu propuštěn a ubytoval se v klášteře v kraji Meng-jang. Slyšel, že známý taoista Wu, ctnostný muž kultivující Tao, žije nedaleko na hoře Šu-men. Vydal se proto na koni k hoře, aby se stal jeho učedníkem.

Taoista Wu mu řekl: „Poněvadž obdivuješ nesmrtelné, měl bys žít v horách a nebýt klamán lidským světem.“

Čeng byl jeho slovy potěšen a řekl: „Vy jste opravdu získal Tao. Mohu, prosím, být vaším poslem?“

Taoista souhlasil a dovolil Čengovi, aby zůstal. Po patnácti letech strávených na hoře se bohužel Čeng stal méně svědomitým.

„Jestliže nejsi v kultivaci svědomitý, potom tady na hoře jen ztrácíš svůj čas,“ řekl taoista Wu Čengovi.

Čeng poté opustil horu a trávil dlouhou dobu v okrese Meng-jang bez cíle, než se vrátil zpět do města Chang´an.

Pravda odhalena

Na cestě do Chang’anu projížděl městem Pao. Zůstal tam přes noc a ve městě náhodou potkal hezkého malého chlapce, který vypadal tak na 12 let. Čeng si ním chvilku povídal a zdál se mu poměrně inteligentní a výřečný.

Během konverzace se chlapec Čenga zeptal: „Byli jsme po dlouhou dobu přátelé – pamatuješ si na mě ještě?“

„Ne, nepamatuji,“ odpověděl Čeng.

„Jednou jsem byl syn Lu Čchiou-š’ho v Chang´anu, řekl chlapec. Studovali jsme spolu. Protože jsi si myslel, že moje rodina je chudá a obyčejná, díval jsi se na mě z hora.“

Čeng nevydal ani slovo a chlapec pokračoval: „Později jsem se narodil do rodiny Čchiou a stal jsem se tvým přítelem. Dal jsem ti všechny peníze a věci, co jsi potřeboval. Nepoděkoval jsi mi, a namísto toho jsi mi vynadal jako člověku z ulice. Proč jsi byl tak arogantní?“

Šokován tím co chlapec řekl, se Čeng uklonil a omluvil. „Toto byly moje hříchy. Ty musíš být svatý. Jestli ne, jak ses mohl upamatovat na události ze dvou minulých životů?“ zeptal se Čeng.

„Já jsem skutečný taoista z nebes Tchaj-čching,“ odpověděl chlapec. „Protože jsi měl osudové spojení se školou Tao, bohové mě poslali do lidského světa, abych byl tvým přítelem a naučil tě dovednostem, aby ses mohl stát nesmrtelným v budoucnosti. Ale byl jsi příliš arogantní, proto jsi nedostal příležitost se ty dovednosti naučit. Jaká škoda!“

Po těchto slovech chlapec zmizel.

Čeng náhle pochopil všechny předcházející události, ale bylo příliš pozdě. Nenáviděl se a cítil obrovský stud. Nakonec zemřel ve smutku a s lítostí.

Přeloženo z původního článku newyorské The Epoch Times.