Hrady, které potkáváme nejen v české krajině, nám tu zůstaly jako původní bydliště dřívějších mocipánů. Nejen králové stavěli hrady a opevnění. Stavitelem mohl být zeměpán, šlechtic nebo církev. Opevněná stavení měla nejen rezidenční účel, ale také vojenský, ekonomický a demonstrativní. Pořádné bašty mohly již předem odradit nepřítele, aby si nechal zajít chuť na útok nebo dobývání.
Investice do stavby byla společenská i správní, investovala šlechta a církev.
Původní nejstarší stavby znamenaly spíš ohrazený dvorec. Hrady se začaly stavět v 10.–14. století, v Čechách zejména ve 13. století. Ukončení hradních staveb se datuje ke konci 17.–18. století.
Podle kronikáře Kosmase Čechové odmítali stavět hrady podle římského způsobu. Hrady sloužily nejen k obydlí, ale také jako obrana proti lapkům a někdy i husitům. Kolem hradů se pak rozprostírala předhradí, nezřídka v nich stál pivovar.
Proč máme tolik Týnů?
Týn znamenal otýnění, tedy ohražení – např. Týnec nad Sázavou, Týn nad Vltavou, Horšovský Týn aj. Ve středověkých městech se jednalo o chráněný prostor, kde hosté, jako kupříkladu cizí kupci, nalézali za poplatek (ungelt) ochranu.
Ne každý důkladně postavený hrad se dochoval. Zatímco z gotického Nového hradu u Kunratic, jejž nechal postavit král Václav IV., zůstala zřícenina, starší Karlštejn, hrad jeho otce, tu s námi zůstává podnes. Václavův hrad, německy zvaný Wenzelsburg, byl obležen husity (pražany) a v lednu 1421 byl dobyt a vypálen.
Obytná věž, donjon
Pokud byste chtěli bydlet ve věži, vybrali jste si dobře. Zvláště na zimu. Protože takový donjon, obytná věž, mívala vzdušné topení. A to ve všech podlažích.
Topeniště, ohniště hořelo v přízemí, a horký vzduch byl veden vzhůru, k naprostému pohodlí obyvatelů. Jen museli chodit po dřevěných schodech do všech pater – výtahy neměli.
Původní název donjon však neznamenal útulné prostředí. Ve spodních prostorách věže obvykle bývalo vězení nebo hladomorna, donguon – z původně anglického názvu vězení se převzalo „donjon“ jako obytná nebo obranná věž. Dalším původem názvu může být latinský výraz dominus, tedy „pán“
V hladomorně rozhodně útulno nebylo, byla to vlastně jáma ve sklepení. Ale směrem vzhůru už to sloužilo jako obydlí. Vstup do donjonu býval z prvního patra nebo po žebříku, kvůli obraně.
Pokud věž sloužila hlavně jako obranná poslední výspa, nazývala se bergfrit.
Některé hrady se skládaly pouze z této jedné věže, kolem níž se postavily hradby.
Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.
V Čechách můžeme donjony nalézt na Křivoklátě i na Karlštejně, máme tu Přimdu, Vítkův kámen, Kunžvart, Kašperk, Kokořín aj.
Topeniště, ohniště
Důležitým centrem obydlí bývalo ohniště, kuchyň. Na hradech to byly tzv. černé kuchyně.
Měly pece, krby, otevřená ohniště.
Např. na hradě Buchlov nebo Švihov zůstaly zachované, připomíná historik Mgr. Miroslav Dejmal.
Ohniště bylo takovým centrem černé kuchyně. Jak se kolem něho musely kuchařky nebo hospodyňky otáčet, si žádná z dnešních neumí ani představit.
Udržovat oheň, ohřívat vodu k vaření nebo i k mytí, a současně ugrilovat pečeni, uvařit oběd, připravit vydatné nádivky do zvěřiny – vyžadovalo vysokou koncentraci a organizovanost. Kupodivu mívali i otočný rožeň na pečeni, k jehož otáčení nebylo třeba lidské ruky. Rožeň měl hořejší výběžek s vrtulkami, které byly poháněny horkým vzduchem z topeniště, a tak se pečeně ugrilovala skoro sama.
Co bývalo produktem hradních kuchyní?
Mgr. M. Dejmal uvádí, že maso měli spíše pouze bohatí lidé. Pytlačit lesní zvěř znamenalo hrdelní zločin, a tak se málokdo odvážil. Chudší si vařili obilné kaše, pekli chlebové placky, vařil se bér italský, podobný prosu. Ke zpestření chuti se používala se např. brukev černá, podobná hořčici, nebo mochyně židovská třešeň. V létě sezónní lesní ovoce. Chléb ze žita se pekl do zásoby, málokdy se jedl čerstvý. Během dne se lidé spíše krmili plackami a polévkami. Kořenová zelenina nebyla příliš v oblibě, protože podle církve, co roste pod zemí, bývá z nízké úrovně.
Nádobí – v hradech se používalo benátské sklo, které se tehdy dováželo z Benátek.
Pokud chcete dnes nahlédnout do černé kuchyně, můžete se podívat do černé věže v Jindřichově Hradci, na radnici v Jihlavě, na hrad Pecka, Švihov aj.
