Podle kalifornského ekologa Michaela Shellenbergera je životní prostředí v současnosti v mnohem lepším stavu, než jak jej líčí aktivisté za změnu klimatu.
Shellenberger, zakladatel a prezident organizace Environmental Progress a autor knihy „Smrt environmentalismu“, poukázal 1. října na konferenci konzervativců CPAC Australia v Sydney na několik pozitivních příkladů řízení životního prostředí a rozkvětu přírodních podmínek.
Uvedl, že na Velkém bariérovém útesu je více korálů než kdykoli předtím za posledních 36 let. Zároveň se od roku 2003 celosvětově snížila plocha území vypáleného lesními požáry o 25 procent – tedy o plochu o velikosti Texasu.
„A co četnost hurikánů? Před několika týdny jsem měl to potěšení opravit jednoho ze svědků na kongresním slyšení, který tvrdil, že četnost a intenzita hurikánů se zvyšuje. Ve skutečnosti nejlépe dostupné vědecké poznatky předpovídají, že v budoucnu dojde k 25procentnímu poklesu četnosti hurikánů, i když spolu s pětiprocentním nárůstem intenzity, což v tuto chvíli nevidíme,“ řekl.
Shellenberger rovněž poznamenal, že sucha v Evropě se nezvyšují a počet úmrtí v důsledku povodní rovněž klesá.
Autor uvedl, že emise se v posledním desetiletí s přechodem od uhlí k zemnímu plynu mírně snížily i celosvětově, ve Spojených státech klesly mezi lety 2005 a 2020 o 22 procent, i když dle něj jsou tyto informace podhodnocené.
„Každoročně zemře na následky přírodních katastrof kolem 305 100 lidí. Více lidí zemře na cestě z postele na záchod než při přírodních katastrofách.“
Ve Spojených státech zemře ročně více než 100 000 lidí na předávkování drogami a otravy, a více než 30 000 lidí zemře při autonehodách.
Přírodní katastrofy zaměňované s extrémním počasím
Později Shellenberger v rozhovoru pro The Epoch Times uvedl, že je zásadní pochopit rozdíl mezi extrémními projevy počasí a přírodními katastrofami.
Zatímco extrémní povětrnostní událostí může být vlna veder nebo hurikán, přírodní katastrofy se „měří striktně podle úmrtí a nákladů, přičemž obojí klesá“.
„Počet přírodních katastrof, katastrof souvisejících s počasím, klesá již 21 let.“
Ekolog poznamenal, že nejvýznamnější mylnou představou o změně klimatu je, že „představuje pro lidstvo určitá existenční rizika“.
„Tohle netvrdí dokonce ani OSN,“ namítl Shellenberger. „Je pravda, že se planeta otepluje, ale my jsme odvedli opravdu dobrou práci v tom, že jsme se tomu přizpůsobili.“
Zatímco koncept klimatického stavu nouze prosazují vědci, kteří se angažují v obhajobě politických rozhodnutí, vědecké studie naznačují, že „jde o něco jiného než o jakýsi postupný, kumulativní problém“.
„Psychologicky škodlivý vliv sociálních médií, nárůst počtu úmrtí na předávkování drogami ve Spojených státech, krize, které čelí Evropa kvůli nedostatku energie, to všechno jsou mnohem důležitější problémy, které by nás měly znepokojovat, než problémy se změnou klimatu,“ dodal.
„Pokud si chcete dělat starosti s ekologickými problémy, pak byste si měli dělat starosti s nadměrnou konzumací ryb. To je jeden z environmentálních problémů, kterému se nevěnuje dostatečná pozornost.“
Co s tím má společného náboženství?
Autorovy komentáře přicházejí v době, kdy političtí představitelé, odborníci a mediální komentátoři nadále intenzivně prosazují opatření a politiky v oblasti změny klimatu, jako je net-zero (eliminování produkce CO2 – např. výroba energie z obnovitelných zdrojů a zákaz aut se spalovacími motory) a elektrifikace ekonomik.
Vlády tyto kroky přijdou draho a očekává se, že budou muset investovat miliardy – a pravděpodobně biliony (dolarů) – do budování obnovitelných zdrojů energie (solární, větrná energie), výstavby nové přenosové infrastruktury a rozsáhlé dekarbonizace dopravy včetně podpory zavádění elektromobilů.
Shellenberger uvedl, že celosvětový tlak na opatření v oblasti změny klimatu je dán třemi faktory.
„Je to finanční motivace lidí z oboru obnovitelných zdrojů energie, prodávat zejména solární panely vyrobené v Číně. Je tu touha po určité politické moci, kulturní moci a sociální moci,“ řekl.
„A pak jsou tu způsoby [uvažování], díky kterým se změna klimatu stala náboženstvím a poskytla lidem určitý smysl života.“
„Myslím, že když lidé přestali věřit v tradiční náboženství, potřebovali tuto mezeru zaplnit nějakým jiným náboženstvím, a tak si ze změny klimatu udělali jakési apokalyptické náboženství jako náhradu za židovství či křesťanství,“ řekl o Západě.
Překlad původního článku: J. S.
