Komentář
Historie ozbrojených konfliktů ukazuje přinejmenším jeden truismus: války se snadněji začínají než končí. Vezměme si jeden z nejkrvavějších konfliktů 20. století, 1. světovou válku.
Konflikt byl dlouhá léta v patové situaci, dokud australský generál John Monash nezorganizoval průlom u Villers-Bretenneux a Le Hamel. Po celá léta se frontové linie posunuly sotva o několik set metrů.
Tento truismus je dobré mít na paměti, když uvažujeme o konfliktu na Ukrajině. Zjednodušeně řečeno, pokud je účelem války porazit protivníka nebo získat dostatečnou převahu, aby bylo možné jednat o míru, vyhlídky na mír na Ukrajině jsou omezené.
Poté, co prezident Vladimir Putin zahájil invazi, o níž se domníval, že bude úspěšná během několika dní, zabředl do války, kterou zřejmě nevyhraje, pokud budou ostatní země nadále pomáhat jeho protivníkovi. Putin by mohl válku, kterou zahájil, ukončit tím, že se z Ukrajiny stáhne, ale vzhledem k tomu, že do konfliktu tolik investoval, se tento krok zdá být nepravděpodobný.
Ukrajina čelí existenční hrozbě a nemůže jen tak přistoupit na mírové urovnání, pokud se Rusko zcela nestáhne z okupovaného území. Stejně jako se to stalo v minulosti, povolit Rusům, aby zůstali na Krymu, by jim pouze dodalo odvahu k další válce v budoucnu.
Tyto postřehy jsou relevantní při posuzování dvanáctibodového pozičního dokumentu „mírového plánu“ Komunistické strany Číny (KS Číny).
Dokument je plný obvyklých zahraničněpolitických prohlášení čínského režimu o „opuštění mentality studené války“ a „zastavení jednostranných sankcí“. Plytkost dokumentu však odhaluje hned první bod o „respektování suverenity všech zemí“.
Uvádí se v něm: „Všeobecně uznávané mezinárodní právo, včetně cílů a zásad Charty OSN, musí být přísně dodržováno. Musí být účinně dodržována svrchovanost, nezávislost a územní celistvost všech zemí. Všechny země, velké i malé, silné i slabé, bohaté i chudé, jsou rovnoprávnými členy mezinárodního společenství. Všechny strany by měly společně dodržovat základní normy, jimiž se řídí mezinárodní vztahy, a hájit mezinárodní spravedlnost a čestnost. Mělo by se prosazovat rovné a jednotné uplatňování mezinárodního práva, zatímco dvojí standardy je třeba odmítnout.“
Logickým důsledkem tohoto tvrzení je stažení Ruska z Ukrajiny. Ukrajina je suverénní stát, který je od rozpadu Sovětského svazu stejně jako Rusko nezávislým členem OSN. Má mezinárodně uznávané hranice.
Pokud by KS Číny upřímně toužila po míru, doporučila by Rusku, aby se stáhlo.
Činy neodpovídají slovům
Na otázku na tiskové konferenci, proč Čína v pozičním dokumentu nevyzvala Rusko ke stažení svých vojsk a proč neoznačila agresora v konfliktu, mluvčí ministerstva zahraničí Wang Wen-pin na dotaz přímo neodpověděl.
Namísto toho KS Číny nadále usiluje o neomezené partnerství s Putinovým režimem. Z konfliktu ekonomicky těží díky rostoucímu bilaterálnímu obchodu mezi oběma zeměmi.
Plán však také tvrdí, že „bezpečnosti regionu by nemělo být dosaženo posilováním nebo rozšiřováním vojenských bloků“. A to je právě základem obav Číny. Kromě Íránu a Číny žádný významný stát Rusko nepodporuje, naopak řada zemí Ukrajině pomáhá.
Čína chce spor zúžit na konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, čímž převáží šance ve prospěch Putina. Čína a Rusko mají společného nepřítele, a to Spojené státy. Čína zároveň běží na dlouhou trať. Pokud se Rusko u Číny výrazně zadluží, do budoucna existuje vyhlídka, že si Čína bude nárokovat svá (sporná) území v Tichém oceánu.
Skutečný záměr prohlášení čínského režimu odhaluje bod 10, který trvá na tom, že vhodné jsou pouze sankce schválené OSN. Rusko však má v OSN právo veta, což znamená, že takové sankce nebudou nikdy schváleny! Nelze tedy dospět k závěru, že by čínský dokument byl seriózním mírovým plánem.
Dokument je rovněž napsán s ohledem na Tchaj-wan. Čínský režim by podobně formulovaný dokument použil, kdyby samosprávnou zemi napadl. Ukazuje se, že KS Číny se obává sankcí používaných proti protivníkům a rostoucí mezinárodní reakce na její otevřenou agresi v Indopacifiku.
Čínští a ruští představitelé se nadále setkávají a Vladimir Putin oznámil, že čínský vůdce Si Ťin-pching navštíví Moskvu. Zprávy z minulého týdne rovněž naznačují, že Čína zvažuje prodej vojenského vybavení Rusku, což není jednání země, která má skutečný zájem o mír.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko The Epoch Times.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
