Větrná energie je historicky i vědecky nespolehlivá, tvrdí profesor fyziky z Oxfordské univerzity a jeho výpočty odhalují, že vláda praktikuje „chvástání o politice větrných elektráren“, zatímco odmítá numerické důkazy proti nim.
Poté, co bylo na konferenci OSN o změně klimatu v Paříži v roce 2015 přijato rozhodnutí omezit fosilní paliva, bylo „instinktivní reakcí na celém světě přijmout obnovitelné zdroje energie“, uvedl v článku z roku 2023 (pdf) emeritní profesor Wade Allison, který je rovněž vědeckým pracovníkem CERN.
Allison poznamenal, že vzhledem k tomu, že sluneční energie je „extrémně slabá“, nestačila před průmyslovou revolucí ani „udržet malou světovou populaci na přijatelné životní úrovni“.
„Dnes jsou k získávání těchto slabých zdrojů energie nasazovány moderní technologie. Budují se rozsáhlé ,farmy‘, které monopolizují přírodní prostředí, a to na úkor ostatních tvorů. Vývoj probíhá bez ohledu na způsobené škody. Staví se vodní elektrárny, obrovské turbíny a kilometry čtvereční solárních panelů, přestože jsou nespolehlivé a neúčinné, ba dokonce zbytečné,“ uvedl Allison ve zprávě, kterou zveřejnila Nadace pro politiku globálního oteplování.
Ve svém článku vědec uvádí, že zejména energie z větrných elektráren je zklamáním. „Politické nadšení a investorský humbuk nejsou podloženy důkazy, a to ani v případě větrných elektráren na moři.“
Podle údajů amerického ministerstva energetiky vyrobila větrná energie v roce 2021 více než 9 % celkové čisté energie v zemi a je největším zdrojem obnovitelné energie v zemi. Více než 70 000 turbín vyrábí dostatek energie, aby obsloužily ekvivalent 43 milionů amerických domácností, uvádí ministerstvo.
V České republice se v roce 2021 podílela energie z větrných elektráren na celkové produkci elektřiny pouhými 0,7 %, což je 5,6 % z celkové výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Důkazy
Profesor Allison vysvětlil, že větrná energie se měří na základě množství pohybujícího se vzduchu a rychlosti vzduchu, který se dostane do oblasti, kterou obtékají lopatky turbíny.
Vědec vypočítal, že při stoprocentní účinnosti, pokud vítr fouká rychlostí 10 metrů za sekundu (asi 22 mil za hodinu), je výkon 600 wattů na metr čtvereční. Proto, aby bylo možné dodat 3 200 milionů wattů, což je stejný výkon jako v Hinkley Point C (plánované bezuhlíkové jaderné elektrárně ve Velké Británii), bylo by potřeba 5,5 milionu metrů čtverečních plochy.
„To by mělo být pro ty, kterým záleží na ptactvu, a pro další ochránce životního prostředí zcela nepřijatelné,“ napsal Allison.
Skutečný výkon technologie je podle něj mnohem horší než výpočty provedené na základě stoprocentní účinnosti. „Protože výkon přenášený větrem závisí na třetí mocnině rychlosti větru, pokud vítr poklesne na poloviční rychlost, dostupný výkon klesne osmkrát. A skoro ještě horší je, že pokud se rychlost větru zdvojnásobí, dodaný výkon stoupne osmkrát, v důsledku čehož musí být turbína kvůli své vlastní ochraně vypnuta.“
Oxfordský vědec poznamenal, že výkyvy jsou značné, přičemž poukazuje na statistiku WindEurope, která ukazuje, že energie z větrných elektráren v EU a Británii by měla každý den činit podle instalovaného jmenovitého výkonu 236 gigawattů (GW). Nejvyšší výkon v roce 2021 však byl zaznamenán 26. března téhož roku, a i to bylo jen 103 GW.
Nespolehlivost se týká i větrných elektráren na moři. Baterie používané k ukládání energie jsou rovněž značně omezeny současnou technologií. Navzdory těmto důkazům vláda čísla stále ignoruje, uvedl Allison.
„Vzhledem k všeobecnému nedostatku energie, válce v Evropě, vysokým cenám a pravděpodobnosti výpadků v dodávkách elektřiny by měly být zpochybněny mnohé populární vědecké předpoklady, na nichž je založena energetická politika. Větrná energie selhává ve všech ohledech,“ uzavřel svou zprávu profesor.
Neúspěšné turbíny, démonizace oxidu uhličitého
Větrné turbíny ve Spojených státech v poslední době stále častěji selhávají, což vyvolává obavy z dodatečných nákladů vyplývajících z těchto poruch a také z jejich dopadu na energetické projekty. Větrné elektrárny na volném moři, které byly rozmístěny ve jménu ochrany životního prostředí, jsou nyní považovány za katastrofální pro život v oceánech.
Poruchy větrných turbín sahají od drobných problémů, jako jsou závady některých klíčových součástí, až po úplné kolapsy.
Podle článku Wallace Manheimera z roku 2022 publikovaného v časopise Journal of Sustainable Development, i když je moderní společnost závislá na spolehlivých zdrojích energie, mocná lobby politiků, vědců a médií prosazuje do obecného povědomí nepravdy týkající se klimatu.
„Nějakým způsobem se mnozí nechali přesvědčit, že CO2 v atmosféře, plyn nezbytný pro život na Zemi, který vydechujeme při každém nádechu, je jedem pro životní prostředí. Mnohé vědecké teorie a měření ukazují, že žádná klimatická krize neexistuje,“ uvedl Manheimer, vědecký pracovník americké Námořní výzkumné laboratoře ve výslužbě.
„V průběhu lidské civilizace teplota oscilovala mezi několika teplými a chladnými obdobími, přičemž mnohá z teplých období byla teplejší než dnes,“ napsal a dodal: „V geologických dobách se teplota a hladina oxidu uhličitého pohybovaly všude možně, aniž by mezi nimi existovala nějaká korelace.“
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.