Do předjitřní tmy proniká hukot vln a kvílení mořských ptáků. Nick Selway, který na Havaji žije už 14 let, zaparkuje a než se otevřou brány, sejde 20 minut dolů na pobřeží, kde je voda teplá – kolem 26 stupňů Celsia. Jeho cílem je vyfotografovat kouzlo východu slunce prosvítajícího velkými, tříštícími se vlnami.
„Oceán něco udělá s s vaším tělem, začne vás jakoby léčit,” řekl 39letý fotograf deníku The Epoch Times o své vášni pro fotografování vln. Tuto vášeň v něm poprvé vzbudily staré snímky ze surfařských časopisů ze 70., 80. a 90. let.
Selway se narodil v Seattlu, v 21 letech se přestěhoval na Havaj a vydobyl si místo tím, že se potápěl a zachycoval skrz svůj podvodní objektiv sklo připomínající vnitřek ikonických surfařských vln. Když se zvlněná voda obrátí takříkajíc naruby, je pohled na okolní svět (oblohu a pevninu) zevnitř vlny tak surrealistickou perspektivou, jakou nenajdete nikde jinde.
„Když se vlny začnou blížit, necháte vlnu, aby se přes vás převalila, ale ponoříte se pod vodu a pak se otočíte a jste otočeni zpět ke břehu,“ vysvětluje svou strategii. „Dochází k tomu, že vlna vytvoří vír; vlna se nasaje pod hladinu a pak uprostřed vlny vytvoří okno a vy jste schopni vidět ven z vlny a na břeh na pevninu.“
„Udělá to před vámi magickou scénu a vy ji můžete zachytit. Je to úžasné.“
Jen málokdo na světě dokáže takový záběr. Je to dáno tím, že se ve vodě cítíte dobře – a to si vyžaduje zkušenosti. „Můžete vzít tisíc úžasných fotografů krajiny a přírody, strčit je do oceánu s podvodním krytem (na fotoaparát) a budou v tom hrozní. A můžete vzít surfaře, dát jim podvodní kryt, dát jim pár dnů a pravděpodobně v tom budou skvělí.”
Jeho cesta do slané vody za fotografováním začala poté, co si v roce 2007 objednal první podvodní pouzdro AquaTech na fotoaparát . Během svého prvního focení však rychle zjistil, že: „Páni, je to mnohem těžší, než to vypadá,“ dodal s tím, že mu to neulehčuje ani fakt, že „to nejlepší místo je v podstatě zničeno vodou a jen tak získáte ten plný 360-stupňový pohled všude kolem vás”.
Kromě „skelných” záběrů z nitra surfařských vln fotografoval Selway v roce 2008 také ikonické sopečné erupce na Havaji, kde zachytil srážku roztavené lávy a moře, což není focení pro slabé povahy. Jedním z jeho nejpůsobivějších výkonů bylo sestoupit z 30metrového útesu, ponořit se do kouřícího oceánu, přitom se vyhýbat horkým „lávovým bombám“ plujícím kolem a zachytit vlnění před pekelným pozadím. „Můžete cítit žár, který vychází ze dna oceánu, což bylo super, super šílené,“ řekl.
Dvě desetiletí strávená ve vodě ho naučila respektovat sílu matky přírody. Přežít velké vlny, které vám strhávají ploutve a přitlačují vás ke dnu, znamená spíš nepanikařit a zachovat klid, abyste zůstali naživu. Párkrát už se mu stalo, že ho vlnobití strhlo až daleko do moře a málem se nedostal zpátky na břeh. Nyní se vydává na focení s kamarádem, který na něj většinu času dohlíží.
S jeho těžce nabytými znalostmi oceánu však přichází i dobrá intuice, která je užitečná při fotografování podmořských vln. „Ve vodě se cítím opravdu dobře a přesně vím, kde mám být, když se vlna zlomí. Měl jsem na to prostě dobrý nos a časem jsem se v tom stal skutečně, opravdu dobrým,“ vypráví.
Snad nejsilnější Selwayův snímek pochází z klidného rána v zátoce Kua Bay na Havajském ostrově Big Island v roce 2013. „Vždycky jsem chtěl zachytit něco jako svítání, které se blíží takřka přímo k zemi,“ řekl. „Jednoho rána jsem zaparkoval u brány, šel jsem 20 minut dolů na pláž, protože jsem vždycky přišel na pláž dřív, než se brána vůbec otevřela, vlezl jsem do vody a bylo úžasné světlo“.
Za bezvětří a naprosto úžasných šestimetrových vln, které se lámaly docela blízko břehu, Selway vyfotografoval ten jeden záběr, o kterém vždycky v duchu přemýšlel. „Myslím, že jsem dodnes nepořídil parádnější záběr,“ říká umělec, který se focení vln věnuje už skoro 20 let.
