Kontroverze kolem Istanbulské úmluvy: Jsou ženy domácím násilím zasaženy nepoměrně více než muži?

Již několik měsíců je na stolech senátorů Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, neboli Istanbulská úmluva (IÚ), jejíž ratifikace budí řadu kontroverzí i mezi samotnými senátory, ať už jde o „zavádění genderu“, nadbytečnost či vágní formulace úmluvy a jejich možné interpretace.

Byla také jediným tématem, které se diskutovalo na úterním jednání Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Přizváni byli zástupci z ministerstva spravedlnosti, profesoři práv z Univerzity Karlovy, zástupkyně Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) či vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

V diskuzi, která následovala po pohledech odborníků na IÚ, se senátor Marek Hilšer dotazoval na několik částí dokumentu nazvaného „Proč řekneme NE Istanbulské úmluvě“ sestaveného skupinou senátorů, kteří jsou odpůrci úmluvy.

Jeho první dotaz se týkal části „Co naopak Istanbulská úmluva obsahuje škodlivého“ a odstavce nazvaného „Lež, že ženy jsou nepoměrně více zasaženy domácím násilím než muži“. Hilšera zajímalo, zda to je pravda.

Samotný odstavec, který však už senátor Hilšer přítomným nepřečetl, dovysvětloval, že „muži se k domácímu násilí takřka nepřiznávají a na rozdíl od žen mnohem více trpí domácím násilím psychickým. Další lží je, že násilí je pevně spojeno s muži, že se ho dopouštějí právě oni a prakticky vždy, což si IÚ klade za cíl změnit“.

Mgr. Novopacká z IKSP komentovala, že studie opakovaně ukazují, že „nejen že jsou ženy zasaženy nerovnoměrněji častěji, ale také z mnohem závažnějšími důsledky“.

„Když se podíváme na ty jemnější formy domácího násilí, zahrneme třeba psychické násilí, tam už se dá mluvit o trošku vyváženějších číslech,“ konstatuje Novopacká.

Pokud jde o tvrdší formy domácího násilí, kvitovala nepoměr mezi muži i ženami také vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková s odvoláním se na oficiální statistiky Policie ČR.

Na Hilšerův dotaz reagovala ještě prof. Veronika Bílková z Univerzity Karlovy, která sdělila, že „úmluva neříká, že ženy se stávají častěji obětí domácího násilí. Ona říká, že ženy a dívky jsou vystaveny vyššímu riziku násilí založeného na pohlaví“.

Nicméně, Článek 2, odstavec 1 říká: „Tato Úmluva se vztahuje na všechny formy násilí na ženách, včetně domácího násilí, které nepoměrně více postihuje ženy.“

Reakce senátorů – signatářů výzvy proti IÚ

Deník Epoch Times se na zdroj tvrzení, že „ženy jsou nepoměrně více zasaženy domácím násilím než muži“, zeptal také signatářů výzvy k nepřijetí IÚ.

Reagovala senátorka Daniela Kovářová, která je zároveň prezidentkou Unie rodinných advokátů.

„Odpovědí je moje 35-letá praxe rodinné advokátky a více než 7 000 obsloužených klientů. Dalším zdrojem jsou zkušenosti mých kolegů, psychologů a terapeutů z Unie rodinných advokátů. Týrané ženy jsou velmi často týrané fyzicky, což je pro okolí viditelné a jednodušeji doložitelné. Týraní muži jsou fyzicky biti méně, o to víc a častěji jsou však týráni psychicky (kontrolou všech složek života). A protože týrání mužů ‚není v kurzu‘, nehovoří se o tom, muži se nesvěřují a na veřejnosti o tom nemluví, protože se více než ženy stydí,“ uvedla senátorka.

„Mnoho mužů si ani neuvědomí, že je jejich žena týrá, protože podobně jako u Stockholmského syndromu přijali, že ‚ona už je taková a že je lepší se jí neprotivit‘,“ sdělila dále senátorka Kovářová a dodala: „Jde o latentní (skryté) téma, o němž se nemluví, na které se neposkytují granty, nespecializují se na ně neziskovky a nedělají se o něm výzkumy. Ale my, rodinní odborníci, se s ním setkáváme stále častěji. O to častěji, oč v ženách obecně pod vlivem emancipace a feminismu roste sebevědomí.“

Psychické násilí

K psychickému násilí mezi muži a ženami se dodatečně vyjádřila pro deník Epoch Times Mgr. Novopacká, která odkázala na nedávno vydanou knihu „Násilí tváří v tvář“ od prof. Buriánka et al., která se zabývá českým výzkumem z roku 2020.

„Výzkumu se zúčastnili jednotlivci ženy a muži, ale také páry. Z výsledků lze konstatovat, že viktimizace psychickým násilím byla celkem rovnoměrná,“ uvedla Novopacká a zaslala tabulku z výzkumu s konkrétními daty (uvedena níže).

Byť, jak již bylo zmíněno, se fyzických forem násilí dopouští nepoměrně více muži, dle Novopacké je „psychické násilí nejvíce užívanou formou násilí mezi partnery“.

„Psychické násilí chápeme v souladu s Johnsonem (2006) jako úzce vázané na instrumentální motivaci pachatele či pachatelky k získání, udržení a posilování moci nad druhým ve vztahu. Zaměřili jsme se tedy na zastrašování, kontrolu (včetně kontroly nad financemi) a ponižování jako hlavní složky psychického násilí,“ dodala k popisu charakteristiky.

Viktimizace (V) a páchání (P) psychického násilí v současném vztahu

Poznámka: Uvedena jsou platná procenta. Chí kvadrát test rozdílů mezi muži a ženami statisticky signifikantní na hladině: * p < 0,05. Cronbachovo α pro viktimizaci = 0,84, pro páchání = 0,82.

„Nejčastěji se respondenti potýkají s přehnaným žárlením, kontrolou nad financemi a kontrolou aktivit svými protějšky (okolo 15 % respondentů se stalo obětí každého z těchto činů občas nebo často). Nadměrná kontrola se už v předchozím výzkumu ukázala jako převládající forma psychického násilí v českých párech (přinejmenším z hlediska ženské viktimizace). Naopak se sociálním izolováním, manipulací k určitému názoru či s úmyslným ničením věcí se dotazovaní setkávají dle aktuálních dat relativně méně (v obou případech to zhruba 6 % z nich zažilo občas nebo často). Tato zjištění víceméně odpovídají údajům o páchání, i když jsou prevalence páchání pochopitelně nižší,“ komentuje výsledky členka IKSP.

„Také je na místě se domnívat, že latence partnerského násilí páchaného na mužích je vysoká (možná i vyšší než u žen, viz např. Buriánek et al., 2014),“ dodala Novopacká.