Komentář
Říká se, že obrázek vydá za tisíc slov.
Složitá situace na Blízkém východě se dá předběžně shrnout do jednoho obrázku, který koluje po internetu.
Vlevo je obrázek izraelské vlajky. Pod ním je dětský kočárek a před ním klečící voják, který chrání kočárek a míří puškou vpravo od záběru.
Na pravé straně je vlajka Hamásu. Pod ní je dětský kočárek, za nímž je voják, který chrání tento kočárek, na jednom koleni a míří zbraní k levé straně záběru.
Vidíte ten rozdíl?
Izraelský voják chrání dítě.
Příslušník Hamásu využívá dítě pro svou vlastní ochranu.
Tato dynamika vysvětluje velkou část toho, co se nyní v pásmu Gazy děje.
Věděli jste, že velitelé v Gaze údajně nabídli svým pěšákům 10 000 dolarů a byt za přivedení rukojmího?
S takovými pobídkami není divu, že Hamás při svém nevýslovně krutém vražedném řádění 7. října unesl více než 200 rukojmích.
Tato rukojmí byla využita částečně jako pojistka.
Hamás ví, že Izraelci kladou velký důraz na životy civilistů, zejména na životy izraelských civilistů, a proto používá rukojmí jako mnoho vyjednávacích žetonů na jedné straně a apotropaických totemů na straně druhé.
Dělejte, co říkáme, nebo alespoň nedělejte, co zakazujeme, a my pravidelně propustíme jednoho nebo dva rukojmí z „humanitárních“ důvodů, tj. kvůli vztahům s veřejností.
Dvakrát si rozmyslete, zda se nám budete chtít pomstít za 1400 lidí, které jsme zabili při našem překvapivém útoku 7. října, protože jakýkoli útok ohrozí rukojmí, která jsme zajali.
Ohrozí také naše vlastní civilisty.
To je záměr.
Izrael prosí civilisty v Gaze, aby se přesunuli na jih, pryč od města Gazy, které je sídlem Hamásu a kde se nachází většina jeho infrastruktury a vojenského materiálu.
Podle všeho se asi 800 000 civilistů (z celkového počtu asi dvou milionů obyvatel) přesunulo na jih, pryč z pravděpodobného místa operací.
Hamás však od odchodu aktivně odrazuje a údajně zabavuje civilistům klíče od aut a benzín.
Sečteno a podtrženo: Hamás chce, aby civilisté byli v nebezpečí.
Pokud jde o Hamás, každá smrt civilisty je pro něj reklamním tahákem.
Nejenže to dobře působí na veřejné mínění a posiluje protiizraelskou rétoriku, která je stálým refrénem Hamásu, ale také to navozuje atmosféru brutality, která je zároveň znecitlivující a zastrašující: přesně takovou atmosféru teroristé rádi pěstují.
Minulý týden dopadla raketa poblíž nemocnice. Hamás oznámil, že Izrael se zaměřil na nemocnici a že zemřelo 500 civilistů.
Tuto zprávu přinesly New York Times, BBC a další západní média.
Velký tyran Izrael bombarduje nemocnice: stovky nevinných civilistů jsou mrtvé!
Až na to, že dotyčnou raketu pravděpodobně vypálil palestinský Islámský džihád, nikoli Izrael.
Raketa se porouchala, spadla na zem a explodovala na parkovišti v sousedství nemocnice.
Záběry z dronu ukázaly mnoho spálených aut, ale žádná těla.
Deník NY Times nakonec vydal „vysvětlení“ a pseudo omluvu a stáhl svůj původní titulek „Izraelský úder zabil v nemocnici stovky lidí“.
Ano, „válka je peklo“, jak řekl generál Sherman.
Vždycky byly a budou civilní oběti.
Charlie Kirk nedávno poznamenal, že řecký pravoslavný kostel svatého Porfyria z 12. století v Gaze byl poškozen, když se izraelský nálet zaměřil na přilehlou budovu.
Izraelský mluvčí toto neštěstí přiznal, ale vysvětlil: „Na tento ani na žádný jiný kostel jsme neútočili. Zasáhli jsme vojenského operativce Hamásu, který koordinoval raketovou palbu na Izrael z této oblasti. Byl to legitimní cíl.“
„Budeme i nadále dávat pozor na všechna citlivá zařízení,“ dodal.
Zásadní morální rozdíl je však tento: Zaměřují se bojující strany na civilisty úmyslně?
Hamás ano.
Nezapomeňte však, že proradnost Hamásu má ještě jeden rozměr.
Umístěním raketometů a dalších vojenských nástrojů v blízkosti škol, mešit, nemocnic a dalších civilních zařízení v podstatě vyhlašuje otevřenou loveckou sezónu na civilisty.
Jejich postup nejenže zaručuje civilní oběti, které pak Hamás vytrubuje jako důkaz bezcitnosti Izraele.
Zdůrazňuje také další rozměr brutálního barbarství způsobu, jakým Hamás operuje.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
