Bible byla pilířem západní civilizace, přesto 12 procent Američanů věří, že Johanka z Arku byla Noemovou ženou.
V sérii H. W. Crockera „Custer ze Západu“ přežije George Custer bitvu u Little Big Hornu a putuje po Západě pod pseudonymem Armstrong Armstrong. V knize Armstrong a mexická záhada cestuje s několika společníky do Mexika, kde hledá ztracený poklad a nakonec svádí boj s potomky podzemní starověké Atlantidy, jejichž filozofie odráží filozofii dnešních radikalizovaných lidí, kteří se snaží zničit západní civilizaci.
Crocker představuje Armstronga jako muže oddaného povinnosti a cti, ale také jako prudkého a tak sebejistého, že někdy působí směšně. V průběhu románových hříček, dobrodružství a šaškáren Armstrong například často překrucuje verše a příběhy z Bible. Na jednom místě říká: „Koně jsou nejlepší přátelé člověka. Jsem dalek toho, abych před otcem Goncalvesem citoval Písmo, ale jak říká Bible, není dobré, aby byl člověk sám, a proto Bůh stvořil koně – a psy.“ Později Armstrong do Písma vsunuje aforismus Samuela Johnsona: „Jak řekl Samson Dalile: ,Vsaďte se, paní, že když člověk ví, že má být za čtrnáct dní oběšen, úžasně to soustředí jeho mysl.‘“ Posuňme se o pár stránek dál a najdeme: „Připomínám, že Samson zůstal v Gaze bez očí, a přesto zbořil filištínský chrám, oženil se s Dalilou a zplodil Jásona a Argonauty.“
Crocker zjevně míchá Armstrongovu směs posvátného a profánního jako zábavu. Ale poté, co jsem se setkal s několika jeho biblickými hloupostmi, mě náhle napadlo: „Co když jsou někteří čtenáři sami tak neznalí Bible, že nepochopí, o co jde?“
Statistika
Ročně se na celém světě vytiskne přibližně 100 milionů Biblí. Ve Spojených státech se jich ročně prodá 20 milionů. V roce 2017 vlastnilo v Americe Bibli téměř devět z deseti domácností. Z toho průměrný počet Biblí na domácnost byl tři.
Když však na internetu vyhledáte heslo „biblická negramotnost„, objevíte spoustu stránek, téměř všechny křesťanské, naříkající nad biblickou neznalostí amerických věřících. Komentátoři, průzkumy veřejného mínění a kazatelé zde odhalují, jak málo věřících čte nebo zná Bibli.
Tato neznalost se zvyšuje, když přejdeme ze svatostánku do oblasti světské kultury. Dvanáct procent dospělých Američanů například věří, že Johanka z Arku byla Noemovou ženou. Velký počet respondentů jednoho průzkumu si myslel, že Billy Graham byl tím, kdo uskutečnil Kázání na hoře. Šedesát procent Američanů nedokáže vyjmenovat více než pět z deseti přikázání.
V článku, kde cituje tyto a další statistiky, teolog a ministr Albert Mohler píše: „Od sekularizovaných Američanů by se nemělo očekávat, že budou mít znalosti o Bibli.“
Pro ty, kteří oceňují západní kulturu, si náhodný postřeh doktora Mohlera žádá nesouhlas.
Zanedbané dědictví
Od puberty slýchám, že Atény a Jeruzalém jsou dva pilíře západní civilizace. Atény byly rodištěm demokracie a západní filozofie, Jeruzalém matkou našeho židovsko-křesťanského dědictví. V hodinách amerických dějin na vysoké škole a v knihách, které jsem od té doby četl, jsem se dozvěděl, že mnozí z otců zakladatelů – muži jako Thomas Jefferson, James Madison a John Adams – byli dobře obeznámeni s klasiky i Písmem, že tyto prameny naší civilizace ovlivnily jejich myšlení, řečnictví a psaní.
Za nimi přišla armáda Američanů, kteří byli se Starou knihou dobře obeznámeni. Bez ohledu na své náboženské přesvědčení dokázali vůdci jako Abraham Lincoln, Thomas „Stonewall“ Jackson, Theodore Roosevelt a Calvin Coolidge identifikovat postavy jako proroci Nátan a Jeremiáš, Rebeka a Judita, král David a apoštolové. Stejné příběhy znaly i nesčetné miliony dalších Američanů nehledě na spektrum jejich náboženské víry. Fráze jako „starý jako Metuzalém“ nebo „házet perly sviním“ byly známé po celé zemi.
Tyto vazby nyní z velké části zanikly. Doktrína odluky církve od státu, důraz na multikulturalismus a dlouhá propagandistická válka, kterou naše umění a kultura vedou proti zastáncům Bible, vrhly stín na Bibli jako klíčový dokument naší civilizace a její význam pro naše zákony, historii, umění a morální kodex.
Mojžíš a Michelangelo
Před více než 30 lety zahájil jeden osmdesátiletý ateista v mém rodném městě křížovou výpravu za odstranění Desatera ze soudní budovy. Protestoval, protože přikázání, která byla vyryta na dvou mramorových deskách a přišroubována k vnitřní stěně před více než šesti desetiletími, vzývala božstvo. Zemřel dříve, než mohlo padnout konečné rozhodnutí soudu.
Tento muž si zřejmě málo vážil práva a historie. Přikázání a později i některá učení Nového zákona jsou základem pro naše chápání práva a dokonce i vlády. Do tohoto vývoje vstupuje mnoho dalších prvků, jako je anglické zvykové právo, ale „Nezabiješ“ a „Nepokradeš“ zůstávají základními pilíři našeho právního systému. Učení Nového zákona jako „miluj svého bližního jako sebe sama“, spravedlnost pro utlačované a pomoc chudým silně ovlivnily naše chování a naši vládu.
Od koloniálních dob až do prvních let 20. století se Američané také odvolávali na příběhy, přísloví a lekce z Bible, aby podpořili sociální změny. Otroci, kteří znali Bibli, například přijali Mojžíše jako svého hrdinu a zpívali písně svobody čerpané z Písma, jako „Go Down, Moses“ a „Swing Low, Sweet Chariot“, čímž vytvořili celý hudební žánr: spirituály. Řečníci a skladatelé občanské války často přinášeli do svých vystoupení odkazy na Písmo. Populární výrazy té doby – „slepý vede slepého“, „vlk v rouše beránčím“, „bojuj dobrý boj“ a mnoho dalších – mají své kořeny v Písmu a dodnes se používají.
Stejný závazek platí i pro umění. Michelangelův „David“, da Vinciho „Poslední večeře“, Dantova „Božská komedie“, Bunyanův „Pokrok poutníka“, Händelův „Mesiáš“, „Cesta mudrců“ T. S. Eliota – to je jen hrstka děl spojených s Biblí. Již tento fakt sám o sobě by měl knihu řadit mezi největší umělecká díla světa. Básníci a skladatelé čerpali inspiraci ze Žalmů a stovky dalších spisovatelů od Shakespeara po Američanku Marilynne Robinsonovou pocítily vliv biblických přísloví, metafor a přirovnání a odkazovaly na ně ve svých dílech.
Bible jako literatura a historie
Když jsem učil v kurzech evropských dějin pro pokročilé studenty domácího vzdělávání, četli jsme „Komunistický manifest“. Tento dokument jsem nevybral proto, abych podpořil komunismus, ale proto, abych mladým lidem přiblížil slova a filozofii, která ve 20. století obletěla celý svět a zabila více než 100 milionů lidí a uvěznila obyvatele celých národů. V hodinách světových dějin jsme se zabývali hinduismem, buddhismem a islámem, uvědomovali si jejich význam v dějinách a umění a snažili se pochopit, jakou moc mají na své stoupence.
Stejným přístupem můžeme prohloubit své znalosti Bible, a tím i porozumění našim židovsko-křesťanským kořenům. Ať už jsme věřící, nebo nevěřící, můžeme Bibli číst pro její příběhy, historii a moudrost. Můžeme se ponořit do Přísloví a Žalmů pro jejich aforismy a poezii, můžeme studovat lekce vedení, které nám poskytl král David a apoštol Pavel, a můžeme prohloubit své porozumění minulosti návštěvou historických událostí, které se v Bibli nacházejí.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
