Sedlák jel se svým vozem po bahnité krajinné cestě po silném dešti. Koně stěží táhli náklad po hlubokém blátě, a nakonec se zastavili, když jedno z kol zapadlo až po náboj do vyjeté koleje.
Sedlák slezl ze sedla a zůstal stát vedle vozu, díval se na něj, ale nijak se nesnažil dostat kolo z vyjeté koleje. Jenom proklínal svou smůlu a hlasitě volal na Herkula, aby mu přišel na pomoc.
Poté se prý skutečně zjevil Herkules a řekl:
„Zapři se o kolo a popožeň koně. Myslíš si, že pohneš s vozem, když se na něj budeš dívat a fňukat? Herkules ti nepomůže, pokud si sám nepomůžeš.“
A když se sedlák zapřel ramenem o kolo a pobídl koně, vůz se bez námahy rozjel a zanedlouho jel sedlák velmi spokojeně a s dobrým ponaučením.
Svépomoc je tou nejlepší pomocí.
Nebesa pomáhají těm, kdo si pomáhají sami.
Tato bajka byla převzata z knihy The Project Gutenberg eBook of „The Aesop for Children“ (1919). Ilustrace pocházejí z bajky Herkules a vozka od Waltera Cranea ve sbírce limericků „Baby’s Own Aesop“ (1887).
Ezop (620-564 př. n. l.) byl řecký vypravěč, kterému se připisuje řada bajek, dnes známých pod souhrnným názvem „Ezopovy bajky“. Jeho bajky se vyznačují mravní hodnotou a po dlouhou dobu ovlivňovaly naši kulturu a civilizaci a přispívaly nejen k výchově a budování morálního charakteru dětí, ale díky své univerzální působivosti také k sebereflexi dospělých, kteří se rozhodli přijmout ctnosti nebo naslouchat varováním v nich obsaženým.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
