V rozhovoru s paní majitelkou Chlebárny – sídlištní pekárny v Nitře, Niki Sládečkovou, se dozvíte nejen o pečení kváskového pečiva, ale také o její lásce k tradicím, jak je zachovávat, jak přinést potěšení a laskavost mezi své zaměstnance a motivovat ženy k naplnění svých snů.
Jaký je příběh vaší Chlebárny?
Náš příběh určitě začínal, když byla koronakrize – to bylo pro mnohé z nás obtížné období. Viděla jsem v televizi, že pekaři stále pracují i přes opatření. A v té chvíli se zrodila myšlenka otevřít si pekárnu. Neváhala jsem a začala jsem si dělat online pekařský kurz – jinak se nedalo. Kamarádka mi půjčila kvásek, začala jsem zkoušet péct, úplně od začátku, protože doma jsem předtím nepekla nikdy. Takže jsem si to začala zkoušet. Později jsme přesunuli naše dřívější podnikání na jiné místo a začali jsme budovat naši milou Chlebárnu. Začalo to řekněme začátkem roku 2021, během nepříjemné situace ohledně pandemie – všechno zlé je k něčemu dobré.
Vaše pekárny se rychle rozrůstají, jak se vám toho podařilo dosáhnout?
Kdybych věděla, co mě čeká, nevím jestli bych se nelekla. Měla jsem odvahu začátečníka. Teď už je to jiné, můj tým je zkušenější a vím, že se na ně můžu v mnoha otázkách spolehnout.
Samozřejmě, chci zmínit i mého manžela, který mi pomáhá a stojí za mnou a společně budujeme náš podnik. Silnou podporu mám i od svých zaměstnanců. V práci se cítím velmi dobře a moje pekárna je jako mé dítě, o které se s láskou starám.
Máte silný vztah k tradicím, organizovali jste i dožínky, to vše tradičně a v krojích…
Jelikož pocházím z vesničky Hájske, možná tam to někde začalo, protože jsem byla odmalička ve folklórním souboru. Vesnická setkání v krojích a v duchu tradic byla normální a přirozená.
Ano, organizovala jsem dožínky, to je moje srdeční záležitost, protože pekárně náleží slavit konec sklizně. Oslavujeme novou úrodu neboli novou mouku. Bez mouky bychom se nepohnuli ani o milimetr. A i díky tomu, že jsem viděla to nadšení mezi mými lidmi, které při této příležitosti vzniklo, krásné kroje i ty mladé dívky, které jsou v krojích opravdu kouzelné, jsem si uvědomila, jak je důležité zachovávat tradice.
Letos bylo na dožínkách přes 300 lidí, přestože pršelo. Dopravili jsme na sídliště Chrenová dokonce i koně z Jezdeckého klubu Poľný Kesov. Požehnali jsme chlebu a propojili jsme minulost s přítomností. Jsme poslední generace, která může zachránit naši historii, další už určitě ne. Když se teď my postavíme a řekneme, že tohle je v pořádku, vždyť je to krásné a podívejte, jaké máme krásné lidové písně a jaké máme tradice, tak naše další generace na to určitě nezapomenou.
Máte v plánu další akce podobného typu jako dožínky?
Další akce bude 8. prosince (již proběhla, pozn. red.), budeme dělat mikulášskou zelňačku a opět budeme koledovat v tradičním hávu. Já si obléknu vlastní kroj z Hájského, na to se velmi těším, netřeba zapomínat na své kořeny. Naše pekárna není jen o pečení chleba, ale má i hlubší myšlenku. Ráda pracuji s komunitou. Jednoduše řečeno, nemusí to být jen tak syrové a chladné, že zákazník si vezme chléb, zaplatí a odejde. Přinášíme něco navíc a já jsem přesvědčená, že naši zákazníci to vnímají, jinak by zde nebylo tolik lidí, a ta atmosféra, která zde vzniká.
Odkud čerpáte tolik sil a energie k podnikání v pekárně?
Na toto se mě ptají často, ale asi jediná odpověď je, že mě práce fakt baví a naplňuje. Podílet se na práci v pekárně i při jakékoli práci mi vůbec nevadí a připojím se k ledajaké potřebné práci. Tu atmosféru, co jsme si vytvořili, nám nikdo nesebere. Když sem přijdu a jsem unavená, protože naposledy jsem pracovala mnoho hodin v pekárně, ale začneme si povídat a smát se, únava mě přejde. Prostředí v pekárně je podle mě velmi příjemné, a to mi dává pozitivní energii. Velmi ráda čtu mým starším kolegyním naše recenze na internetu, a to je velmi potěší.
Máte ověřené recepty, nebo vymýšlíte i své vlastní?
Máme ověřené recepty, které čerpáme z tradičních receptů babiček. Recepty sbírám i od světových pekařů, snažím se navštěvovat pekárny i v jiných zemích, vedle cestování, aby to bylo pro zákazníky zajímavé. Například ořechový hřeben nebo štrúdly – to se bude vždy prodávat – taková klasika. Ale máme také zajímavé novinky, jako například buchta s matcha pudinkem.
Vaši zaměstnanci jsou vstřícní a milí, máte nějaké speciální motivační techniky pro vedení lidí?
Snažím se je velmi mnoho chválit, vyzvednu je, kdykoli můžu. Komunikuji s nimi hodně, trávím s nimi čas, například je pozvu na společnou párty, nebo jim uvařím večeři jako poděkování, že pro mě pracují. Umím se postavit vedle nich, i když jsme na noční, a dělám práce, které jsou potřebné. Takže tohle všechno si oni cení a vrátí mi to v podobě vstřícnosti, pozitivity a příjemného chování k zákazníkům.
Všimla jsem si, že máte silnou komunitu na sociálních sítích…
Ano, naše komunita se rozrůstá i na sociálních sítích. Snažím se přidávat autentická videa z pekárny, vše přirozeně a bez přetvářky. Neboť lidé přijímají to, co je přirozené, ne vyumělkované nebo příliš upravené.
Dáváte do výrobků i speciální ingredience?
Když jsem doma pekla chlebíček, tak jsem na tác napsala „S láskou Niki“. Na to mi můj dobrý přítel řekl, že tohle musím určitě někam dát, aby si to každý zapamatoval. Od té doby mi to zůstalo a my pečeme s láskou, to je naše speciální ingredience. A také náš kvásek, který si žije svým životem. A jestli tomu někdo věří nebo ne, také nám přináší do pekárny svého ducha, a je to cítit.
Jak se vyrovnáváte se současnými trendy ve stravování, jako například bezlepková strava?
Velmi mě mrzí, že nám sem chodí malé děti, které mají různé alergie, intolerance a tak dále… A to nejen v pekařském sektoru, ale i v ostatních. My děláme chléb pouze s moukou, vodou a solí.
Řekněte nám, jak vypadá typický den v životě majitelky pekárny se třemi provozy?
No, odkdy mám pekárnu, spím mnohem méně, najdu si pár hodin na spánek, ale když se vzbudím příliš brzy ráno, ta zodpovědnost mi už nedá usnout. Hlava se mi už nezastaví a začnu přemýšlet, co mě ten den čeká a co musíme stihnout. Začínám v pekárně na Křenové, kde se vše v noci upeče a ráno se rozváží do ostatních dvou provozů na Klokočinu a Zobor. Vedle toho řeším, co je třeba dokoupit, opravit, připravit. Marketing si tvořím také sama, a to mi bere spoustu času. Vymýšlím soutěže, fotím a dělám videa, a tak to samo zapadá jedno do druhého. Potkávám zajímavé lidi, se kterými navazuji různé spolupráce.
Odlišně vypadá moje denní a noční směna. Na noční směně si umím odpočinout a jen fyzicky pracuji, to mi velmi pomáhá vypnout a soustředit se pouze na manuální práci.
Co byste ještě chtěla vzpomenout na závěr?
Příští rok bych chtěla vydat svou vlastní knihu, nejen s recepty z mé pekárny, ale aby kniha byla takovou motivací pro ženy, neboť my ženy máme tomuto světu co říct. Dokážeme toho zvládnout hodně, a když něco chceme, umíme toho dosáhnout s laskavým srdcem a pevnou vůlí.
Pozdravuji všechny čtenáře Epoch Times, přeji vám více a více nových čtenářů. Doufám, že tento článek zaujme vaše čtenáře a bude jim možná inspirací. Věřím, že to nebude naše poslední reportáž, kterou s námi děláte.
Děkujeme za rozhovor a vaše upřímná slova.
Článek původně vyšel na stránkách slovenské redakce The Epoch Times.
