V Německu sílí protestní hnutí proti politice vlády. Zemědělci se stále více spojují mezi sebou a také organizace zemědělců s podnikateli. Ne všem se to líbí. Erik Rusch z německé redakce Epoch Times v předvečer protestů 8. ledna hovořil s Peterem Guhlem z uskupení Svobodní zemědělci.
Peter Guhl vede rodinnou farmu v Teldau v Meklenbursku-Předním Pomořansku s dojnicemi, voly chovanými na pastvinách a vlastní farmářskou mlékárnou. Je také okresním radním v okrese Ludwigslust-Parchim. Hovořili jsme s ním o pokusech, které vidí v rozdělování zemědělců při jejich protestech.
Popsal jste, jak se protesty stále častěji organizují mimo zemědělce. Co za tím stojí?
V Meklenbursku-Předním Pomořansku existuje iniciativa s názvem Unternehmeraufstand MV (Vzpoura podnikatelů). Jsou to lidé, kteří jsou již delší dobu znepokojeni hospodářským a politickým vývojem v této spolkové zemi. Jsou to převážně samostatně podnikající malí a střední podnikatelé, kteří chtějí mít zastoupení svých zájmů v podobě volné organizace.
Po demonstracích zemědělců, které uspořádal Svaz německých zemědělců 18. prosince v Berlíně, se na nás obrátili zástupci Unternehmeraufstand MV se slovy: „Vaše problémy jsou i našimi problémy. Nechtěli bychom společně zorganizovat spořádaný protest v Meklenbursku-Předním Pomořansku?“
Velmi rychle jsme si uvědomili, že máme vlastně stejné problémy, a proto sledujeme stejné cíle, a to i mimo čistě partikulární zájmy zemědělců.
A tak nyní, v pondělí 8. ledna, jsme vyšli v Meklenbursku-Předním Pomořansku společně protestovat do ulic.
Jaké problémy spojujete s podnikateli ze sektoru malých a středních podniků?
Svaz německých zemědělců se v současné době zaměřuje výhradně na problematiku osvobození zemědělských a lesnických vozidel od daně z motorových vozidel a zvýšení zdanění nafty pro zemědělce. Proti těmto dvěma masivním zvýšením daní svaz oprávněně vystupuje s velkým rozhořčením. Mezitím byla tato opatření částečně zrušena, ale my zemědělci je stále platíme z vlastního spolkového rozpočtu ministerstva zemědělství.
Podle nových plánů budou peníze odebrány rybářům a dalším zemědělským projektům. Takže to není dárek, který včera přišel od federální vlády. Kromě toho nás však již delší dobu tíží řada dalších problémů, které se nás spolu s dalšími malými a středními podniky dotýkají. Jako zemědělci se považujeme za součást sektoru malých a středních podniků. Je tu například otázka silničního mýta, která stojí můj podnik kolem 25 000 eur ročně. Dále je tu daň CO₂, která se týká každého občana, nejen podnikatelů.
Zemědělci se shromáždili při protestní jízdě v koloně v braniborském Klaistowě 8. ledna. (Erik Rusch / Epoch Times)
Máte k tomu nějaký údaj? Co pro vás zdanění CO₂ finančně znamená?
To je velmi obtížný výpočet, protože zdanění CO₂ nepřímo ovlivňuje veškeré nakupované zboží a výrobky, včetně zboží denní potřeby. Jsem členem naší okresní rady. Na konci loňského roku jsme tvrdě bojovali proti zvýšení poplatků za odpad pro naše občany. Toto zvýšení je z velké části způsobeno daní CO₂ z nerecyklovatelného zbytkového odpadu určeného ke spálení.
To je jen příklad toho, jak obtížné je odfiltrovat náklady na daň CO₂. Pak je tu další masivní zvýšení daní v podobě nové daně z plastů. Ta se rovněž týká všech. Pak je tu zvýšení DPH pro pohostinství, které povede ke značným ztrátám a s největší pravděpodobností ke ztrátě mnoha zdrojů obživy a k omezení kulturní nabídky v Meklenbursku-Předním Pomořansku. To je jen malý výběr z bezprecedentních věcí, které se plánují, které se nyní mají realizovat, které již byly realizovány a které nás spojují v protestu.
Naznačil jste, že jsou činěny pokusy záměrně zabránit tomuto propojení mezi sdruženími, profesními skupinami nebo částmi obyvatelstva. Odkud máte tento dojem?
Jsem členem tiskového týmu organizace Freie Bauern (Svobodní zemědělci), která zastupuje zájmy rodinných farem. Jsme alternativou k Německému svazu zemědělců a dalším profesním zájmovým skupinám. To samozřejmě není doceněno. Německý svaz zemědělců stále tvrdí, že zastupuje 90 procent zemědělců v Německu a že smí mluvit jejich jménem. To je samo o sobě lež, ale přetrvává, protože to přináší finanční výhody a svaz se nechce vzdát žádné ze svých obrovských pravomocí.
Proto je přirozeně zájem na tom, aby alternativní sdružení zůstala co nejmenší. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je nenápadná snaha dostat nás do „pravicového kouta“, například prostřednictvím mediálních zpráv, jako byly ty od bývalého mluvčího zemědělské politiky Zelených Friedricha Ostendorffa, proti kterému jsme úspěšně podali žalobu o soudní zákaz, protože na něco takového narážel.
Nyní se v pátek 5. ledna objevilo v novinách Lübecker Nachrichten prohlášení předsedy Šlesvicko-holštýnského svazu zemědělců Klause-Petera Luchta.
Po protestní akci na přívozním terminálu proti vicekancléři a ministru hospodářství Robertu Habeckovi (Zelení) prohlásil, že se distancuje od všech „radikálů“, zejména od Svobodných zemědělců. Nemohu uznat, že bychom měli nějaké pravicově populistické nebo pravicové tendence, a už vůbec ne pravicové radikály.
Vydali jsme se zastupovat zájmy zemědělských podniků, a to se vší vážností, ale v konstruktivním, dobrém dialogu se všemi. To také znamená být někdy v některých bodech neústupný. To však nemá nic společného s radikalismem. Od toho se jasně distancujeme.
To, co Lucht spustil prostřednictvím významného německého deníku, je pokus o rozdělení. Bohužel se to opakuje, a pak se dotyčná skupina distancuje. Včera po protestu proti ministru hospodářství Habeckovi na přívozu Schlüttsiel se to stalo také. Odborní kolegové ve skupinách napsali: „To, co se tam stalo, je nepřijatelné.“ A to je také pravda. Distancovali se „co nejdůrazněji“, aniž by však věděli, co se tam vlastně stalo.
Zemědělci se 8. ledna shromáždili na protestní jízdě v koloně do Postupimi v Braniborsku (Erik Rusch / Epoch Times)
Existují další příklady?
Ano, v současné době je více než 8 000 podnikatelů organizováno ve Vzpouře podnikatelů. Zprávy o aktuálních protestech přicházejí každou vteřinu do skupiny na WhatsAppu. Ozývají se malé a mikropodniky od foto a kosmetických studií, lékáren a podobně, až po přepravní společnosti. Jeden vysvětluje, že přijede s dodávkou, jiný chce přinést kávu a koláče. Pak se ozve dopravní společnost, že se chce zúčastnit s deseti nákladními auty.
Zároveň jsem v pátek 5. ledna ve veřejnoprávním rozhlase Norddeutscher Rundfunk (NDR) zaslechl, že se Svaz podnikatelských svazů Meklenburska-Předního Pomořanska distancuje od Vzpoury podnikatelů kvůli „heslům a cílům“, které byly zmíněny. Jedná se o představy o převratu.
Jistě tu a tam někdo řekne: „Vláda musí pryč.“ Ale žádné převratné fantazie jsem neviděl. Je legitimní mít názor, že potřebujeme jiné politiky.
Já jsem toho názoru, že potřebujeme zásadně jinou politiku. To bohužel není zaručeno tím, že budeme mít jiné politiky. Není nic špatného na tom, něco takového požadovat. Pokud bude na šibenici ve tvaru semaforu viset slaměná loutka s Habeckovým obličejem, je to něco jiného. Od toho bych se skutečně distancoval.
Takže se nedá říct, že by za tím byla přímo politika, ale spíš to, že jde o vlastní mocenské zájmy německého svazu zemědělců.
Politici z toho mají samozřejmě radost a celou věc prosazují na tom či onom místě. To jim dává pěkné alibi pro další nečinnost podle hesla: „Až se dohodnete, uvidíme, co bude chtít většina.“
Členy Svazu německých zemědělců jsou nejen zemědělci, ale také svaz Raiffeisen a svaz mlékárenského průmyslu. Ti platí dobrovolné členské příspěvky. Proto je pro takové sdružení obtížné zastupovat obě strany.
Proto například spor o správný směr mléčné politiky v Německu trvá dodnes. Dosud se nepodařilo dosáhnout žádného zlepšení.
Děkuji vám za rozhovor.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
