Kryptologie je vědním oborem zabývajícím se rozvojem prostředků pro ochranu informací.
Poodhalme roušku nesnadno rozluštitelných kódů a hádanek, pojďme se společně vydat na cestu sérií článků o šifrovacích klíčích naší historie, v nichž uvedeme ty nejproslulejší šifrovací systémy, podrobně je vysvětlíme a odhalíme jejich postupy i jejich stvořitele.
Johannes Trittheim
Za zakladatele moderní evropské kryptografie je považován benediktinský opat Johannes Trittheim (1462–1518), učenec mnoha talentů známý také jako teoretik kryptografie a steganografie.
Kolem roku 1500 n. l. napsal první knihu o šifrování – tři svazky díla Steganographia (napsána roku 1499 a vydána 1606 ve Frankfurtu), které pojednávají právě o odvětví steganografie.
Kniha obsahovala příliš mnoho tajných informací a panovnické rody byly znepokojeny, že vyzrazuje choulostivé informace. Proto obvinily Trittheima z čarodějnictví a jeho dílo bylo roku 1609 umístěno na Index Librorum Prohibitorum.[1]
Principem stenografické šifry je nahrazení každého písmene slovem z předem určené tabulky. Stejného roku vydal první tištěnou knihu zabývající se popisem některých známých šifrovacích algoritmů s důrazem na dříve zmiňovaný substituční systém. Její název byl Polygraphiae libri sex.
Trittheim zavedl a doporučoval vkládat do šifrového textu takzvané klamače. Jednalo se o náhodné vkládání znaků do textu za účelem ztížení statistického rozboru, který by mohl šifru prolomit.
Panovnické rody používaly tehdejší systémy k šifrování vlastní tajné korespondence, a tak byli i v pozdější době ti, kteří šifry odhalili nebo rozluštili, jako francouzský právník a matematik Francois Viete (1540–1610) nebo Giovani Baptista della Porta (1541–1615), obviněni z čarodějnictví nebo spojení s ďáblem, což byla pravděpodobně pouze záminka k jejich stíhání.
Trittheimova tříčíselná substituce
Trittheimova tříčíselná substituce se řadí do takzvaného substitučního šifrovacího systému, o kterém jsme se dozvěděli v předešlém dílu o kryptologii. Každé písmeno otevřeného textu je nahrazeno tříčíselnou kombinací čísel 1, 2 a 3. Například A = 111, B = 112, C = 113 atd.
Příklad Trittheimovy substituce:
Takto zašifrovaný text byl tedy pouze sérií po sobě jdoucích čísel. 111133111 = AHA :).
Tímto způsobem, a samozřejmě nejen tímto, byly ve své době účinně ukrývány psané texty, které byly předmětem osobního utajení nebo jiných například státních záležitostí.
Samozřejmě není radno podceňovat schopnosti analytiků šifru prolomit. Existují případy, kdy byly velmi choulostivé informace ze slabě zašifrovaného textu odhaleny, a stály tak dopisovatele jeho život.
Jednou takovou nešťastnicí byla skotská královna Marie Stuartovna. Její dopisy obsahující souhlas k přípravám povstání a zavraždění anglické královny Alžběty byly dešifrovány, a staly se tak usvědčujícím důkazem při soudním přelíčení.
Níže vidíte Trittheimovu knihu Polygraphiae, ve které popisuje různé šifrovací systémy. Kruhový otočný obrazec vpravo je elegantním řešením sedmi různých substitucí – tedy sedm způsobů, jak zašifrovat běžnou abecedu. Pokud by vás téma zajímalo, základy pro šifrování abecedy naleznete zde.
Pojďme v dalším článku na cestě za odhalením intrik společně nahlédnout o kousek dál do francouzského podsvětí – do tajného šifrovacího oddělení kardinála Richelieu… (připravujeme)
Poznámky:
[1] Index Librorum Prohibitorum (Seznam zakázaných knih) – seznam publikací zakázaných z důvodu, že by mohly být nebezpečné pro víru členů církve. Cílem seznamu mělo být zabránit čtení knih či prací obsahujících chyby a zabránit poškození věřících.
