Práce v zemědělství je obrovská dřina. Vždycky byla. A když se k tomu ještě přidá byrokracie, snížení výkupních cen, zvýšení nákladů (pohonné hmoty, energie), levné dovozy nekvalitních potravin, mnohdy nesmyslná a ideologická pravidla vymyšlená od stolu („eko“ normy na stroje, hnojiva, osiva), na náladě to nepochybně fakt nepřidá. Na to se zaměřme.
Něco o tom vím. Se zemědělci jsem totiž přes 25 let v pracovním kontaktu.
Dnes se sjíždí zemědělci do Prahy. Tak, jako u každé akce pramenící z pochopitelného naštvání, se s ní chtějí svézt i ti, kteří prostě chtějí dělat jen humbuk. A ti, kterým jsou problémy zemědělců jsou vlastně úplně jedno.
Je dobře, že jednání o požadavcích zemědělských svazů (např. snížení byrokracie, dovoz ze třetích zemí, omezení ekofanatických cílů) probíhají i za Českou republiku na úrovni EU. A hlavně věřím, že po evropských volbách bude v EU vládnout taková většina, která nebude na zemědělce od bruselského stolu chrlit nesmyslné rádoby „eko“ požadavky, které jsou k ničemu a jen ničí zemědělce.
Poctiví zemědělci tu práci dělají, protože chtějí. Často po mnoho generací.
A státy – potažmo EU – tady fakt nemají být od toho, aby jim tu práci dělaly ještě těžší.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
