Během dnešního dopoledne se na pražské magistrále od úrovně ministerstva zemědělství táhly v obou proudech zástupy stovek traktorů. Čeští farmáři sem přišli vyjádřit svoji nespokojenost především s politikou Evropské unie, jejíž dopady pociťují na vlastní kůži.
Někteří z nich jsou připraveni zůstat v Praze dle potřeby až do čtvrtka. Zdá se však, že ministr Marek Výborný protestujícím naslouchá, byť samotní organizátoři dle něj mají politické cíle. Krátce před polednem sdělil na platformě X: „Mám pochopení pro problémy, které zemědělce trápí. I mně vadí přebujelá byrokracie, proto po EK (Evropské komisi) chci její výraznou redukci. Pravidla pro zemědělce musí být realistická a nezavalovat je zbytečnými povinnostmi. Rád si od zemědělců vezmu konkrétní podněty na změny, které lze udělat.“
Naopak, protest, který není zastřešen žádnou zemědělskou organizací, některá média a politici, včetně premiéra Fialy, degradují a vytýkají mu, že jeho pořadatelé jsou „proruští“.
Jak to vidí sami demonstrující farmáři?
„To nám právě vadí. To je jeden z těch argumentů, který je prostě mylný,“ reaguje na ono obvinění z proruského vlivu Jan Dlouhý z rodinné agrofarmy Holedeč. A dodává: „Samozřejmě, že když děláte nějakou demonstraci, tak nemůžete ovlivnit, co tam přijede za lidi, a možná někteří jsou prorusky smýšlející. Ale myslím si, že většina je slušných a zajímá je to zemědělství.“
„Proto tady jsme… nám jde o nás, o české zemědělce, protože nám se krátí živobytí. My nevíme pořádně co dělat. A dneska, když jsem poslouchal pana ministra, tak sice ho tam neustále překřikovali, což mi vadilo, ale… podle mě, z jeho interpretací mi přišlo, že on taky sám neví, co má dělat,“ dodává farmář.
K evropské politice říká: „Ta situace v Evropě není stejná. A podle mě… společná zemědělská politika je utopie. Ono to nemůže fungovat, když se nad tím zamyslíte, protože každý ten stát má jiný agrární sektor, má jiné podnební podmínky. Třeba průměrná velikost české farmy je 130 ha a v Německu máte 30 ha, takže ti sedláci v Německu chtějí něco jiného.“
„Ale vesměs se shodneme všichni – a to je to, proč stávkují i zemědělci v Německu, ve Francii… že ta byrokracie je už neúnosná,“ poukázal na jeden z důvodů stávky Jan Dlouhý a okomentoval také neefektivní systém dotací.
Dalším problémem je skloňované levnější obilí z Ukrajiny.
„Mě teď nejvíce tíží ty levné dovozy obilí sem, protože nám rapidně klesají tržby z komodit. A my vlastně nevíme, co máme dělat,“ popisuje farmář. A naznačuje možné řešení: „Kdyby ministerstvo mělo nějaký akční plán a řeklo, co mají čeští zemědělci dělat, co mají pěstovat anebo jestli se mají starat jen o krajinu, nebo chovat dobytek, měli bychom to snazší. Ale oni pořádně nevědí, jaký by měl být ten zájem [zaměření] českého zemědělství.“
„My to potřebujeme taky vědět, co teda chce občan České republiky. Chce kvalitní české domácí potraviny, nebo chce jen dovoz?“ ptá se Dlouhý a dodává další rozměr jejich práce a přístupu: „Většina zemědělců, tedy ti, co to dělají dobře, tak ti to dělají s láskou a srdcem. Já k tomu už takhle přistupuji 20 let a snažím se to učit moje děti. Půda je prostě základní výrobní prostředek a nám ubývají mladí lidé do zemědělství… Nikdo to nechce dělat, je tam nejhůř placená mzda. Děláte v létě – když vlastně jsou dovolené, tak máte žně. Nemáte odpočinek. Když máte zvířata a jste na té farmě, musíte je neustále dennodenně krmit.“
Dále vysvětlil, že kdyby měli jasnější vizi, mohli by farmáři například zvýšit stavy hovězího skotu, který by zkrmil přebytky obilovin. „A můžeme naopak to hovězí maso vyvážet… Jenomže Evropa nám do toho neustále kecá, a to je furt metan, a krávy prdí, a to jsou ideologické nesmysly. To je to, co ty zemědělce právě trápí.“
Vybídl také k zamyšlení nad jednotnými dotacemi v rámci státu, byť různé oblasti napříč republikou mají odlišné přírodní podmínky a v důsledku toho i odlišné výnosy plodin.
Nad ohnutou interpretací stavu zemědělství a protestujících ze strany některých médií si posteskl Kamil Karban ml., který se svým otcem provozuje farmu v Lhenicích u Teplic, kde na 350 ha pěstují chovný plemenný charolaiský hovězí skot.
„Vadím mi na tom všem, že nikdo neřekne tu pravdu. Ať už v rádiu nebo v televizi, anebo jak se o tom mluví… že zemědělci jezdí v nových strojích za X milionů… Ano, jezdíme v nových strojích. Proč? Každý si taky koupí nové auto, protože chce, ale my si to kupujeme kvůli práci,“ říká mladík. A dodává: „My tady za něco protestujeme, a stejně je to otočeno proti nám. Každý na nás nadává, že bereme dotace… ale ty dotace jsou vykompenzováním těch cen. My si ani nemůžeme říct tu cenu, za kterou to chceme prodat.“
Pokud jde o dopady Green Dealu, farmář z Lhenic říká: „Abych platil nějaké peníze za to, že krávy vyprodukují nějaký metan… Co to je za nesmysly? Přijde mi, že EU se snaží o něco, co není reálné.“ Nesouhlasně poukázal i na myšlenku úhorů a rozdílné podmínky zemědělců mimo EU.
Na menší části svých pozemků pěstují Karbanovi i plodiny. „Ve finále si nemůžeme zasít ani to, co chceme. Třeba já musím mít čtyři druhy obilí, nemůžu mít jen jedno nebo dvě [která bych chtěl]. Ale já je tam musím dát, protože jinak bych nedostal dotaci. I když nějaké dostáváme, stejně nám to nevykompenzuje ty výkupní ceny.“
„Nevím, jak to dělají ty velké podniky, ale vím, že dost z nich dotuje tu ornou půdu. A my, nemít náš dobytek, tak můžeme už loni zavřít, protože ty výkupní ceny obilí a nákupní ceny osiv, hnojiv, postřiků, nafty… to je prostě neudržitelné. Musíte to dotovat, i když nechcete.“
Jako náročnou vnímá i administrativu v oboru. U nich na farmě mají jednoho člověka, který dělá na plný úvazek jen „papírování“.
Jiný mladík, Karel ze severních Čech, s podobou dnešní demonstrace není úplně spokojen: „Ten protest se změnil v něco, co jsme my tam ze severu úplně nechtěli. Shodli jsme se na tom s více lidmi tady ze severu, se kterými jsme byli domluveni, že sem pojedeme.“
Vadí mu, že se k protestům přidali lidi, kteří „tam pokřikovali, nechci říkat vysloveně bláboly, ale takové výkřiky o ničem, jako demise vlády, atd.“.
„Odstoupení vlády není řešení. Spíše by se to mělo nějak řešit a komunikovat,“ dodává.
Na otázku, zda má politika Zelené dohody na mladé nějaký demotivující dopad, odpovídá: „Taky mě to částečně odrazuje. Nechci vyloženě být za názorem, že bych Green Deal odsoudil, ale myslím si, že se to [regulační politika] až moc přehání v návaznosti na to, že zbytek světa se tím až tak nezaobírá. A tady v Evropě se to až tak moc přehání, že to odrazuje lidi.“
„Nejel jsem sem ani tak kvůli Green Dealu, ale spíše kvůli tomu, jaká je v tom zemědělství byrokracie, a že zemědělství se stává o papírování,“ shrnuje mladý farmář. A doplňuje: „A chtěl bych vlastně říct – jako můj banner na traktoru – aby nám všichni, kdo to můžou ovlivnit, nebrali chuť pracovat v zemědělství i v jiných odvětvích.“
