Latina zdaleka není mrtvá. Žije dál jako velký ovlivňovatel románských jazyků.

Zatímco angličtina se svými anglosaskými kořeny je považována za derivát němčiny, latina a řečtina tvoří přibližně 60 % její slovní zásoby. V klasických školách a mezi žáky, kteří se učí doma, se latina v posledních 40 letech vrací a k nelibosti Vatikánu dává mnoho amerických katolíků, včetně rostoucího počtu mladých lidí, přednost tradiční latinské mši.

Učebnice angličtiny a příručky o psaní a slohu se mračí na používání cizích výrazů. Například ve vlivné klasické knize Williama Strunka a E. B. Whitea The Elements of Style autoři poznamenávají, že „spisovatel bude občas považovat za vhodné nebo nutné vypůjčit si z jiných jazyků“, ale měli by se jim vyhýbat co nejvíce. Např. „alter ego“ je v psané i mluvené řeči naprosto v pořádku, ale „Alea iacta est“ – Caesarovo „Kostky jsou vrženy“, které pronesl, když se rozhodl překročit řeku Rubikon a zahájit občanskou válku – pravděpodobně fungovat nebude, i když si ho možná u nějaké stolní hry s kostkami rádi vyslovíte. 

Přesto v naší společnosti přetrvává velké množství latinských hesel, z nichž některé jsou naprosto běžné, a některé méně známé, ale stále užitečné, ať už pro vysvětlení, nebo pro pobavení.

Motta

Například americký státní znak obsahuje heslo „E Pluribus Unum“, což znamená „Z mnohých jeden“. Ačkoli ve Spojených státech od počátku používají dolarové bankovky, někteří možná méně znají slova, která jsou na nich vyryta z velké pečeti Spojených států: „Annuit Coeptis“ a „Novus Ordo Seclorum“, což v uvedeném pořadí znamená „Schválil započaté“ a „Nový řád věků“.

Dvacet států USA má motta v latině. Na státní pečeti Virginie je nápis „Sic Semper Tyrannis“ neboli „Tak vždy tyranům“, který zobrazuje bohyni ctnosti s mečem v pochvě a kopím stojící v triumfu nad tyranií. Severokarolínský nápis „Esse Quam Videri“, což znamená „Být, a ne se tak jevit“, je možná políčkem tomu, co kdysi starý severní stát považoval za své domýšlivější sousedy, Virginii a Jižní Karolínu. Newyorské „Excelsior“ znamená „Stále vzhůru“, což Kansas odráží ve svém krásném „Ad Astra per Aspera“ neboli „Ke hvězdám skrze obtíže“. District of Columbia, ačkoli není státem, si za své motto zvolil „Justitia Omnibus“ neboli „spravedlnost pro všechny“. Jedním z hesel Jižní Karolíny je „Dum Spiro Spero“, což je rčení („Dokud dýchám, doufám“), které nepochybně inspirovalo některé studenty latiny před závěrečnými zkouškami.

Běžné použití

Většina z nás bezmyšlenkovitě přehazuje latinské výrazy. Mluvíme o politicích nebo komentátorech, kteří se dopouštějí útoků ad hominem, používáme quid pro quo při výměně laskavostí a s láskou vzpomínáme na svá vysokoškolská léta na naší alma mater. V závislosti na našich sklonech k popisu mluví naše teta ad infinitum nebo ad nauseam o módě a líčení. Používáme „et cetera“ latinsky „a další podobné věci“, aniž bychom si vzpomněli na starověký Řím. „Carpe diem“ je jistě známé téměř každému z nás a každý, kdo zná Shakespearova Julia Caesara, pozná „Et tu, Brute?“ jako slova označující zradu. Když si nastavujeme budík na šestou hodinu ranní neboli 6 am, málokdy se zamyslíme nad tím, že tyto dlouholeté iniciály znamenají „ante meridiem“ neboli „před polednem“.

Když už mluvíme o Shakespearovi, můžeme vzít větu „Nic nevznikne z ničeho“ z Krále Leara a dát jí punc stejného verše z Lukrécie: „Ex nihilo nihil fit.“ Oblíbené rčení Augusta Caesara „Festina lente“ neboli „Spěchej pomalu“ připomíná některé z kuriózních amišských přísloví. „Audentes fortuna iuvat“ je vynikající mantra – „Štěstí přeje statečným“ – když se chystáte požádat o ruku nebo si v práci říct o zvýšení platu.

Mnoho lidí se možná setkalo s „Memento mori“, což znamená „Pamatuj, že zemřeš“, ale „Memento vivere“ připomíná neméně důležitý příkaz „Nezapomeň žít“. „Mehercule!“ je skvělá průpovídka, která se může hodit při mnoha příležitostech. Doslova znamená „Při Herkulovi!“, ale lze ji použít i jako „S největší jistotou“, „Dobrý bože“, a dokonce i jako mírnou přísahu.

Zábava

René Descartes nám dal „Cogito, ergo sum“, ale chytráci vzali „Myslím, tedy jsem“ a dali mu mnoho obratů. „Cogito, ergo doleo“ („Myslím, tedy jsem v depresi“) a „Cogito cogito, ergo cogito sum“ („Myslím, tedy myslím, že jsem“) Volně přeloženo „Emo, ergo sum“ je „Nakupuji, tedy jsem“. A pak je tu „Sum, ergo edo“ neboli „Jsem, tedy jím“. Máte na stole snídani a děti se poflakují nahoře, tak jdete ke schodišti a zařvete: „Venite et capite!“ neboli „Pojďte si pro to!“.

Strážci mateřských jazyků se správně ohrazují proti nadužívání cizích výrazů v esejích, článcích a knihách. Málokdo z nás by si přál návrat děl, jako je klasika Anatomie melancholie Richarda Burtona, kde autor odstavec za odstavcem a stránku za stránkou zdobí latinskými větami a frázemi. To fungovalo v dobách, kdy se latina používala vedle angličtiny mezi vzdělanci, ale dnes by kniha vyžadovala tisíce vysvětlivek. Mnohem později Conrad Aiken v recenzi na Pustinu T. S. Eliota kritizoval básníkovo používání cizích slov a napsal: „Mohli bychom se obejít bez francouzských, italských, latinských a hinduistických frází – jsou otravné.“

Na druhou stranu je angličtina hřištěm jazyka. Má obrovskou slovní zásobu s množstvím eufemismů, žargonu a synonym. Svévolně přebíráme slova ze zemí celého světa a děláme si z nich svá vlastní, přebíráme slangy a odhazujeme je stranou se vší odevzdaností dvouletého dítěte, které se přehrabuje v krabici s hračkami. 

Ke konci knihy The Ode Less Travelled Stephen Fry píše: „Anglický jazyk je jako Londýn: hrdě barbarský, ale zároveň hluboce civilizovaný, obyčejný, ale královský, vulgární, ale procesní, posvátný, ale profánní.“

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times. Text byl redakčně zkrácen a upraven.