Ve třetí a závěrečné části seriálu „Mohla by vám Athéna pomoci najít moudrost?“ se podíváme na to, čemu nás mohou dary bohyně či její zjevení naučit.
V dnešní době, kdy práva a povinnosti nahrazují jakýkoli smysl pro odpovědnost a zásluhy občanů, je moudrost stále důležitější.
Ve druhé části této série článků jsme se zamýšleli nad tím, jak nám původ a zrození řecké bohyně Athény mnohé napovídá o tom, jak moudrost působí ve světě. Snad nejdůležitějším bodem bylo to, co představuje Athénino vlastní zrození a její cudný život: moudrost nelze pošpinit ani zkazit; má vrozenou integritu, kterou nelze porušit.
Pro ty, kdo si myslí, že toto tvrzení je pohanské nebo čistě antického chápání na rozdíl od hlubokého psychologického nebo duchovního vhledu, srovnejme, co o moudrosti říká Šalamounova Kniha Moudrosti, kterou protestanti obecně považují za apokryfní. Paralely mezi řeckým a křesťanským chápáním moudrosti jsou pozoruhodné:
„V Moudrosti je duch, který je inteligentní, svatý, jedinečný, rozmanitý, jemný, pohyblivý, čistý, neznečištěný, zřetelný, nezranitelný, milující dobro, bystrý, neodolatelný, blahodárný, lidský, pevný, jistý, prostý úzkosti, všemocný, dohlížející na vše a pronikající všemi duchy, kteří jsou inteligentní, čistí a zcela jemní. Moudrost je totiž pohyblivější než jakýkoli pohyb; pro svou čistotu prostupuje a proniká všechny věci. Je totiž dechem Boží moci a čistou emanací slávy Všemohoucího; proto do ní nic poskvrněného nemá přístup. Je totiž odrazem věčného světla, neposkvrněným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobroty.“
Tento jazyk dokládá a vyzdvihuje povahu bohyně, kterou zkoumáme. Jako bohyně moudrosti je Athéna prodloužením svého otce Dia, nejvyššího boha, jehož vítězství ukončilo chaos a ničivou sílu kosmu.
Vzhled Athény
Athéna nese kopí, drží štít a nosí aegis – pokrývku z kozí kůže, která ji chrání. Řeč je o někom, kdo je „pod egidou“, tedy pod ochranou a autoritou někoho nebo něčeho. Moudrost je nejvyšší autorita a zdroj ochrany.
Na štítě, který Athéna nese, je vyobrazena hlava Medúzy. Ta může doslova ochromit, proměnit v kámen každého, kdo se na ni podívá. Metaforicky štít není jen ochranou, ale i formou útoku. Své nepřátele děsí. Ti, kdo mluví s moudrostí nebo „pravdou k moci“, děsí své nepřátele, kteří pravdu nesnesou.
A konečně její kopí představuje její moudrost ve vojenské strategii, podporu spravedlnosti a trestání zlých lidí, zejména těch, kteří se provinili zpupností.
Athéniny dary
Athéna byla patronkou lidstva. Mezi jinými vymyslela trubku, flétnu, hliněný hrnec, pluh, hrábě, volský potah, koňské spřežení, vůz a loď. Byla to ona, kdo jako první vyučoval počty, vaření, tkaní a spřádání. Všechny tyto dovednosti jsou nesmírně užitečné a všechny by se měly rozvíjet. S Athénou jsme obdařeni civilizací.
Když chtěli Athéňané pojmenovat své město, zvažovali: mělo by se jmenovat po bohu Poseidonovi (bohu moře a Diově bratru), nebo po Athéně? V soutěži, která následovala, prokázal Poseidon svou moc tím, že dal vzniknout prameni slané vody, což bylo sice hezké, ale k čemu to bylo? Athéna stvořila olivovník, který dával ovoce, olej a dřevo. Proto bylo město na její počest pojmenováno Athény. Je to možná nejslavnější město na světě, protože se v něm narodili filozofové, z nichž mnoho předurčilo západní kulturu.
Povzbuzování hrdinů
Pokud by vám tyto dary nestačily jako důkaz síly moudrosti a „moudrosti v následování moudrosti“, pak druhá oblast Athéniny výjimečnosti je ještě pozoruhodnější. Je totiž velkou podporovatelkou řeckých hrdinů. Ve strategickém válčení vynikala. Ačkoli je Arés (latinsky Mars) řeckým bohem války, jeho doména spočívala ve skutečném boji – v krvi a vnitřnostech války. Athéna je bohyní strategického válčení: plánování, úskoků a lstí, které vedou k vítězství.
Když Arés a Athéna spolupracovali, byli nezastavitelní; když však stáli proti sobě, Athéna vždy zvítězila. Klasickým příkladem je trojská válka. Hrubá síla k vítězství nestačí. Zeptejte se soupeřů Muhammeda Aliho v ringu. Mnozí byli silnější než Ali, ale bohyně „ringové strategie“ mu byla častou pomocnicí.
Athéna měla při pomoci řeckým hrdinům za úkol vytvořit ve světě mír a pořádek. Někteří z jejích olympských druhů byli nepořádní, nejznámější byl Dionýsos; přesto „Athéna nedovolila, aby se na jejím území objevil jeho kozel“, poznamenává psycholog James Hillman ve své knize Síla charakteru a věčný život.
Je to Athéna, kdo bdí nad Héraklem, který očišťuje svět (pravda, nedokonale) od hrůz, nestvůr a nespravedlnosti; je to Athéna, kdo podporuje Persea v jeho výpravě proti Medúze; je to Athéna, kdo pomáhá sestrojit loď Argo, na níž plují Jáson a Argonauti; a je to Athéna, kdo pomáhá Theseovi v jeho dobrodružství proti Minotaurovi. K poslednímu bodu stojí za zmínku, že nejenže pomohla Theseovi netvora porazit, ale také tím vyřešila obludnou nespravedlnost: každoroční krvavé oběti nevinných.
Pravděpodobně nejznámější příklad povzbuzování hrdinů se objevuje na sklonku řeckého cyklu hrdinů: posouváme se od zlatého věku hrdinů od Hérakla, přes stříbrný věk Thesea až k bronzovému a poslednímu věku skutečných hrdinů, Achilleovi, který byl napůl nesmrtelný. V závěrečné trojské válce už většina hrdinů neměla nesmrtelnou krev. Je nepochybné, že Odysseus a Diomédes byli lidé, kteří se nám podobali více než polobohové, kteří jim předcházeli.
Plná moc Athény
Během trojské války podporovala Athéna Dioméda v boji proti Arésovi, v němž Diomédes zvítězil. Dala Diomédovi do vínku mimořádné schopnosti, aby na bitevním poli dokázal rozlišovat mezi bohy a smrtelníky. Prostřednictvím Odyssea, který vymyslel lest s Trojským koněm, dosáhne zničení Tróje. Což se jí ve všech předchozích bojích nepodařilo.
Athéna dále chrání Odyssea na jeho cestě z Tróje domů, včetně ochrany před hněvem Poseidona, Odysseova nepřítele. Tato ochrana se vztahuje i na Odysseovu rodinu – zejména na jeho syna Télemacha – a to když na sebe Athéna vezme podobu Mentora, který zemřel, aby pokračovala v Télemachově výchově.
Nakonec Odysseus i Diomédes trojskou válku přežijí. Podle většiny tradic (s výjimkou Danta) se tito hrdinové dožívají vysokého věku. Přesto prakticky všichni řečtí hrdinové (a určitě všichni trojští, kromě Aenea) zemřeli násilnou a nepříjemnou smrtí: Ajax Veliký, Agamemnon, Achilles a Patroklos. Ti, kteří ctili moudrost, přežili.
Výzva k hledání moudrosti
Co se z těchto příběhů můžeme naučit dnes? Zaprvé, moudrost je tou, kterou musíme hledat a přijmout. Bible nám radí, abychom moudrost aktivně vyhledávali (Job 28,12). Měli bychom k ní přistupovat aktivně. Jinak řečeno, nemáme na ni nárok, nemáme na ni právo, ale musíme ji najít. Je to cesta – odysea.
Za druhé, v úsilí o moudrost jsme všichni povoláni být hrdiny. Život vyžaduje hrdinství, abychom se postavili příšerám, přízrakům, strachu a všem dalším deformacím, které vedou ke smrti. Z pohledu bohyně není hrdinství o hrubé síle nebo moci, je v něm strategie, směr, je zaměřené na cíl a má vyšší smysl.
Za třetí se učíme, že musíme být vytrvalí, důslední a nikdy se nevzdávat konání dobra. Dr. Johnson to formuloval takto: „Velkých skutků se nedosahuje silou, ale vytrvalostí.“ Maďarsko-americký fyzik Albert-Laszlo Barabas nedávno v britském časopise MoneyWeek poznamenal: „Navzdory tomu, co si mnozí myslí, vaše šance na úspěch s věkem neklesají. S vytrvalostí se úspěch může dostavit v každém věku.“
Tyto poznámky poukazují na nejsilnější ctnost: naději. Naděje je základem moudrosti, protože když věříme, že moudrost zvítězí, věříme také, že zvítězí i řád a spravedlnost.
V současné době, kdy je pasivita až příliš patrná – čas strávený na mobilních telefonech a ve virtuálních vesmírech – je odhodlání být hrdinou ještě naléhavější. S tímto cílem si můžeme utvářet vlastní skutečné životy. V době, kdy nás nespravedlivé zákony, pravidla a nařízení deprimují, demoralizují a dehumanizují, můžeme praktikovat moudrost Athéniny vytrvalosti. Můžeme zůstat věrní svým nadějím na lepší budoucnost, kterou jsme částečně vytvořili vlastním úsilím. Studium moudrosti tedy není nečinně strávený čas.
Text pochází z Nové revidované standardní verze.
První článek z této série naleznete na stránce „Může vám Athéna pomoci najít moudrost? Část 1.“
–ete–
