Athéna a přirozenost moudrosti 

V první části tohoto článku jsme se zabývali tím, jak se západní svět odklonil od úsilí o moudrost a nyní usiluje o to, co někteří nazývají seberealizací. Řekli jsme, že podstatou moudrosti je morálka. Jak napsal římský státník Cicero, je to schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem a tato schopnost prostupuje všemi našimi činnostmi.

Řekové pronikli k podstatě moudrosti díky svému pojetí bohyně Pallas Athény. Athénino zrození nám možná onu podstatu přiblíží.

Athénin původ

Athénin otec Zeus byl králem bohů a nejvyšším vládcem kosmu. Nebyl však vždy nejvyšším vládcem. Jeho dědečka Urana, původního boha oblohy, sesadil z trůnu jeho syn, Titán Kronos (neboli římské božstvo Saturn), kterého zase sesadil jeho syn Zeus. Tento vývoj nebyl pouhou výměnou stráží: znamenal zásadní změnu v povaze vesmíru. Titáni, jimž Kronos vládl, byli prvotními a chaotickými bytostmi, zatímco Zeus a Olympané vnesli do kosmu řád a spravedlnost: zcela nově definovali a přetvořili vesmír.

Předpokládejme, že tato změna moci představuje proces velkého třesku, mohutných pohybů plynu, výbuchů, černých děr a všeho ostatního; a přesto se z něj objevuje řád, systém organizace a život. U Urana a jeho syna Saturna převažují činy, ale příchod Dia představuje mysl, která všechno obsáhne, ovládne a udrží věci pohromadě, a to včetně zničení zla (například draka Tyfona).

Zatímco se Zeus chystá oženit s královnou bohů Hérou, zaplete se s Titánkou Metis, jejíž jméno znamená lstivost, mazanou inteligenci nebo moudrost. Zamilují se do sebe, ale jsou i ostražití, jelikož Zeus zná proroctví, že Metisino dítě bude větší než jeho otec. Zeus proto Metis obelstí – promění ji v mouchu, sebe v ještěra a mouchu sežere! Metisina lstivost se však ukáže být silnější než Diova lest.

Metis se totiž ocitla v situaci ještě lepší: nedosáhla pouhého sexuálního spojení s Diem, ale úplného začlenění do celé jeho bytosti prostřednictvím pozření. Zeus se vrací ke svatební hostině šťastný a s jistotou, že Metis už není hrozbou. O nějaký čas později se u něj objeví bolest hlavy, která ho začne doslova trhat na kusy. Král bohů je v agónii a zdá se, že nikdo není schopen mu ulevit – dokud Prométheus neporadí Héfaistovi, co má udělat.

Všimněte si, že každý účastník tohoto příběhu má symbolický význam. Za prvé, Prométheus, Titán, který se postavil na stranu Dia proti Titánům. Proč? Jeho jméno nám napoví: znamená prozíravý. Prométheus předvídal, že Kronos v boji proti svému synovi prohraje, a tak se postavil na stranu vítězů. Předvídavost je samozřejmě forma moudrosti.

Za druhé, Héfaistos (římský bůh Vulkán) je kulhavý bůh a syn Dia a Héry. Rozhodující však je, že je zbrojířem bohů. Kuje kovy a je to skutečný mistr práce s kovem. Jinými slovy je ochráncem bohů.

Prométheus dává Héfaistovi pokyny, jak si opatřit sekeru a co s ní má dělat. Zeus se nechá přemluvit k tomu, aby mu Héfaistos sekerou rozpůlil hlavu. Všichni bohové jsou toho svědky. Nejprve jsou zděšeni, když se lebka roztříští, a pak naprosto ohromeni, když se z otvoru vynoří hrot kopí a za ním – v plné zbroji – bohyně Athéna.

Panenské zrození

Mezi tímto řeckým mýtem o moudrosti a moudrostí v Bibli existuje několik paralel. Moudrost se nerodí skrze tělo, skrze sex a biologii, rodí se partenogeneticky neboli skrze panenský porod.

Mimořádná moudrost je sui generis neboli jediná svého druhu. Jednou z jejích vlastností je, že přichází plně vyzbrojena. Nepotřebuje se ani vyzbrojovat, ani připravovat, neboť je ve své základní podstatě plně vyzbrojena. Athéna takto přichází – plně dostačující, plně schopná, plně mocná.

Abychom se vrátili k Bibli, jedním ze zřídka zaznamenávaných aspektů Ježíšova života je to, že byl neustále vystaven slovním útokům a výzvám. Přesto není zaznamenán jediný případ, kdy by mu chyběla účinná a rozhodná odpověď. Kde tento muž získal vzdělání, bědovali farizeové a učitelé? Kdo ho učil? Není vzdělaný, jak by tedy mohl odpovídat těmito způsoby?

Z mýtu o Athéně vyplývá, že vzdělání není totéž co moudrost a může s ní být v rozporu. Moudrost má axiomatickou sílu, je základem. Předchází tomu, co bychom mohli nazvat přemýšlením o věcech. Jinými slovy, moudrost je intuitivní; vyvěrá z hlubin naší psychiky. Všichni víme, že je to pravda, když vidíme, že obyčejní lidé projevují více moudrosti – nebo někdy bychom to mohli nazvat zdravým rozumem – než vzdělanci naší doby.

Jeden výrazný příklad to ilustruje – nedávné výpovědi univerzit před Kongresem. Intelektuální elita – moudrost světa – zde v kontextu skutečné moudrosti, která spočívá v rozlišování mezi dobrým a špatným, neuspěla. Obzvláště křiklavé bylo svědectví profesorky Claudine Gayové, která následně musela odstoupit z funkce rektorky Harvardu. Republikánská kongresmanka Elise Stefaniková o ní řekla: „Její odpovědi byly naprosto ubohé a postrádaly morální vůdcovství a akademickou integritu, která se od rektora Harvardu vyžaduje.“

Jak může někdo tak vzdělaný postrádat moudrost? Bohužel se dnes vzdělání oddělilo od moudrosti.

Na závěr ještě jedna poznámka k panenskému zrození Athény. Jednou z prvních věcí, které bohyně po svém narození udělá, je, že žádá Dia, aby navždy zůstala pannou. On této žádosti vyhoví. To samozřejmě znamená, že moudrost je čistá, neposkvrněná, nezkažená tělesností, že si zachovává nezávislý, objektivní pohled, protože není kontaminována vztahy, nebo dokonce jedním speciálním vztahem, který by mohl vyvolat zaujatost. Je věčnou pannou, která nemůže být poskvrněna.

Je zřejmé, že jde o to, že poznání je objektivní a že sama subjektivita je podřízena skutečnosti. To nabízí protilék na velkou část současného myšlení.

Ve třetím článku této série se od Athénina zrození přesuneme k některým jejím výjimečným činům a k tomu, jak nám pochopení Athény může pomoci k návratu domů.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.