Podle analytiků je první zaznamenaný případ čínských operací v blízkosti aljašské námořní zóny součástí pokračující taktiky Pekingu v „šedé zóně“.
Analýza zpráv
Americká armáda nedávno odhalila první zaznamenaný případ čínské armády operující v blízkosti aljašské námořní zóny, a to během společného leteckého cvičení s Ruskem, kdy byly čtyři letouny zachyceny americkými a kanadskými stíhačkami.
Zatímco američtí vojenští představitelé uvedli, že je incident nepřekvapil, vojenští analytici tvrdí, že se jedná o pokus Číny posílit svou strategickou přítomnost v severním Pacifiku a za polárním kruhem, a signalizuje rostoucí netrpělivost s americkou politikou.
24. července potvrdil NORAD detekci, sledování a zachycení dvou ruských bombardérů TU-95 a dvou čínských vojenských letounů H-6 v identifikační zóně protivzdušné obrany USA nad Aljaškou. Ačkoli zůstala letadla v mezinárodním vzdušném prostoru – nikdy nenarušila výsostný vzdušný prostor Spojených států nebo Kanady – zdůraznil NORAD svůj závazek ostražitě monitorovat a reagovat na zahraniční vojenské aktivity v blízkosti severoamerických břehů.
Americký ministr obrany Lloyd Austin 25. července v souvislosti s incidentem ujistil veřejnost o připravenosti země a o tom, že výskyt ruských a čínských letadel „nebyl překvapením“.
„Pečlivě jsme tyto letouny monitorovali, sledovali a zachytili, což dokazuje, že naše síly jsou neustále v pohotovosti a máme velmi dobré možnosti dohledu,“ řekl Austin.
Ruské ministerstvo obrany poskytlo další informace, podle nichž operace zahrnovala společnou hlídku nad Čukotským a Beringovým mořem a severním Pacifikem a nedošlo k žádnému narušení mezinárodního vzdušného prostoru. Mluvčí čínského ministerstva obrany na tiskové konferenci dále ujistil, že cvičení nebylo zaměřeno proti žádné třetí straně ani nebylo ovlivněno současnými globálními či regionálními konflikty.
Su Tzu-Yun, vojenský analytik a ředitel tchajwanského Institutu pro národní obranu a bezpečnostní výzkum, však nabídl opačný pohled.
Su uvedl pro Epoch Times, že blízkost těchto cvičení k Aljašce – kritické oblasti pro americkou protiraketovou obranu – signalizuje záměrné zastrašování ze strany Číny a Ruska. „Společné nasazení bombardérů slouží nejen jako jasná připomínka potenciálního dosahu Číny a Ruska, ale také vyvolává obavy ohledně jejich záměrů,“ řekl.
Su upozornil na širší model vojenského spojenectví mezi Čínou a různými zeměmi a zdůraznil nedávná cvičení s Běloruskem v Evropě, Laosem v Indickém oceánu a námořní cvičení s Ruskem v Tichomoří.
„Spojením těchto aktivit vzniká jasná strategie. Cílem čínské komunistické strany („KS Číny“) je zpochybnit dominanci USA podél první obranné linie ostrovního řetězce, od Japonska a Tchaj-wanu až po Jihočínské moře,“ vysvětlil.
Stále častější a intenzivnější společná vojenská cvičení KS Číny a zemí, jako je Rusko, zvyšují celosvětové napětí a vyvolávají vážné obavy západních demokracií, zejména Spojených států.
Su uvedl, že spojenectví mezi KS Číny a Ruskem vytváří hrozivou globální bezpečnostní osu, která zahrnuje také Severní Koreu, Írán a vazalské státy, jako je Bělorusko, a představuje pro svět velký bezpečnostní problém.
„Tato spojenectví podtrhují strategickou výzvu KS Číny pro námořní demokracie s kontinentální mocenskou základnou,“ uvedl Su.
Taktika šedé zóny
Liu Hsiao-Hsiang, spolupracovník tchajwanského Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti, řekl Epoch Times, že vojenské aktivity KS Číny v blízkosti Aljašky využívají „taktiku šedé zóny“, jejímž cílem je posílit regionální vojenskou přítomnost a signalizovat rostoucí netrpělivost KS Číny s americkou politikou.
Liou uvedl, že ačkoli předchozí společné letecké a námořní hlídky KS Číny ve Východočínském moři, Žlutém moři a Japonském moři jsou domněle zaměřeny na Japonsko, jejich konečným cílem jsou Spojené státy. „Tyto manévry nepředstavují pouze regionální pózu, ale svědčí o širší strategii, jejímž cílem je překalibrovat rovnováhu sil v asijsko-pacifickém regionu,“ prohlásil.
Poukázal také na strategický význam prvního společného letu čínských a ruských vojenských letadel poblíž Aljašky.
„Pro Rusko má vzdušný prostor nad Aljaškou a Beringovým mořem zásadní vojenské a ekonomické zájmy, především kvůli blízkosti životně důležitých severních námořních tras,“ dodal Liou. „KS Číny je ochotna vsadit na svou indo-pacifickou strategii a ustoupit od udržování nejednoznačného postoje, který zastávala v minulosti.“
Arktický region Power Games
Čínská a ruská vojenská letadla prolétávají nad Čukotským a Beringovým mořem a u pobřeží Aljašky a jejich letové trasy nyní protínají polární kruh severně od 66° 34 minut zeměpisné šířky, což je oblast, která je kvůli zrychlenému tání arktického ledu stále více považována za strategicky klíčovou.
Navzdory své geografické vzdálenosti od Arktidy se Čína prohlásila za „důležitého aktéra v arktických záležitostech“, což zdůraznila vydáním bílé knihy „Čínská arktická politika“ v roce 2018. V tomto dokumentu se Čína zavazuje k hlubokému zapojení do arktických záležitostí.
Pouhé dva dny před společnou čínsko-ruskou hlídkou v aljašské identifikační zóně protivzdušné obrany představilo americké ministerstvo obrany svou „Arktickou strategii 2024“, první aktualizaci politiky ministerstva pro tento region od roku 2019.
Náměstkyně ministra obrany Kathleen Hicksová zdůraznila klíčovou roli Arktidy v národní obraně a suverenitě, což je v souladu se smluvními závazky USA. Cílem strategie je zachovat Arktidu jako „bezpečný a stabilní region“.
S vědomím výzev, které představují ambice Číny a asertivita Ruska v Arktidě – navzdory ruským neúspěchům na Ukrajině, se americká strategie zaměřuje na posílení obranných schopností, prohloubení spolupráce se spojenci, pravidelná cvičení a posílení regionální obrany a mechanismů odstrašení.
Při představení strategie Hicksová zdůraznila: „Čína sice není arktickým státem, ale usiluje o větší vliv v regionu, lepší přístup do regionu a větší vliv na jeho správu. Je to znepokojující vzhledem k tomu, že je jediným strategickým konkurentem, který má vůli a stále více prostředků k tomu, aby přetvořil mezinárodní řád.“
Upozornila také na rostoucí obchodní a vojenskou spolupráci mezi Čínou a Ruskem v Arktidě a zdůraznila, že je nutné, aby se Spojené státy vojensky přizpůsobily této vyvíjející se dynamice.
Na této zprávě se podílel Xin Ning.
–ete–
