Správce přenosové soustavy, státní podnik ČEPS, vydal poslední den v říjnu dlouho očekávané hodnocení zdrojové přiměřenosti, což je analýza rizik českého elektroenergetického sektoru do roku 2040. V neobvykle zpožděném vydání instituce připouští nedostatek elektřiny napříč Evropou a scénář, kdy spotřebitelé budou „rychleji přizpůsobovat své návyky zásadám udržitelnosti a upravovat svou spotřebu
energie podle dostupných zdrojů“.
Hodnocení, které podnik vydává každý rok, slouží mimo jiné jako podklad pro vládu při sestavování strategických dokumentů a rozhodování o rozvoji energetického mixu České republiky. V letošní analýze zobrazuje dokument dva možné scénáře vývoje – respondentní a progresivní.
Dovozům se nevyhneme
V respondentní předpovědi dochází po roce 2025 k obratu a ČR se stává tzv. čistým dovozcem elektřiny, přičemž nejkritičtější je rok 2035, kdy bychom měli dovážet až 18,2 % spotřebované elektřiny.
Tento scénář reflektuje postupný útlum uhelných zdrojů, kdy se k roku 2030 stává provoz většiny uhelných elektráren neekonomickým a za tímto horizontem je spalování uhlí záležitostí výhradně menších tepláren a závodních energetik. Předpokládá se postupný přechod z tohoto zdroje na zemní plyn či biomasu a pozvolný nárůst instalované kapacity obnovitelných zdrojů.
V progresivním scénáři se importům nevyhneme také, jen budou kritičtější směrem k roku 2040. Progresivní prognostika předpokládá kompletní odklon od uhlí a transformaci tepláren a závodních energetik na (převážně) zemní plyn do konce roku 2030. Tento scénář zahrnuje vyšší instalovaný výkon obnovitelných zdrojů energie (OZE), zejména fotovoltaických a větrných elektráren, a vyšší spotřebu elektřiny vlivem rozsáhlejší elektrifikace dopravy, průmyslu a vytápění.
Nutnost postavit další zdroje
Oba scénáře dochází k závěru, že v důsledku nedostatku zdrojů energie mohou vzniknout problémy se zajištěním spolehlivosti soustavy. „V roce 2035 výsledky obou scénářů naznačují problémy se zdrojovou přiměřeností v rozsahu překračujícím normu spolehlivosti i přes vysoký objem importu,“ popisuje ČEPS.
Nejohroženější měsíce jsou tradičně ty zimní, kdy je spotřeba nejvyšší. V případě, že by došlo k extrémně nepříznivému počasí, vyhlídky na nedostatek elektřiny v obou scénářích by se ještě drasticky zhoršily.
Spoléhat se stoprocentně nedá ani na import proudu z jiných zemí, upozorňuje ČEPS. „Významné přebytky elektřiny se očekávají zejména ve Francii a Německu. Otázkou zůstává, zda budou tyto přebytky využity k výrobě vodíku pro tamní průmysl, nebo budou k dispozici pro export do ostatních zemí,“ píší analytici společnosti.
Jako řešení vidí výstavbu dodatečných zdrojů energie k již plánovaným kapacitám, a to v rozsahu 1 600 – 1 900 MW v roce 2035. Pakliže by panovalo extrémně nepříznivé počasí, tyto zdroje (ČEPS doporučuje plynové a větrné elektrárny) budou potřeba již o pět let dříve.
Volatilita cen
ČEPS predikuje, že ceny silové elektřiny budou do budoucna značně proměnlivé. Důvodem jsou zvýšené náklady na řízení rozvodné sítě (např. redispečink) způsobené intenzivnějším zapojením obnovitelných zdrojů, která však zároveň mají snižovat ceny elektřiny. Cena silové elektřiny by proto podle odhadů analytiků měla postupně klesat, zato distribuční poplatky porostou.
Také se mají objevit velké rozdíly mezi ročními obdobími. Zatímco v létě by měly podle predikce velkoobchodní ceny elektřiny klesat díky dovozu levnější elektřiny ze zahraničí, v zimě hrozí „vyčerpání všech dostupných zdrojů v Evropě“, nedodávky elektřiny a extrémní ceny. V takových případech by mohlo dojít i k opatřením, kdy by spotřebitelé museli svoji spotřebu upravit podle zatížení sítě.
ČEPS proto v hodnocení opět upozorňuje na nutnost vybudovat dodatečné zdroje, které budou schopny výkyvy v síti flexibilně vykrývat.
Spotřeba elektřiny
Spotřeba elektřiny bude podle ČEPS v průběhu let stoupat poháněna nárůstem elektromobilů, tepelných čerpadel a elektrifikací v různých odvětvích průmyslu.
To, zda budeme mít dost zdrojů pro výrobu elektřiny, závisí podle hodnocení na těchto faktorech:
- vývoj cen paliv (především plynu) a emisních povolenek CO2,
- podíl OZE, zejména v Německu a Francii, a výše spotřeby se zohledněním vlivu vodíku a elektromobility,
- dostupnost přeshraničních přenosových kapacit pro dovoz elektřiny
- rozhodnutí ukončit provoz uhelných zdrojů a jeho načasování,
- existence nových plynových zdrojů,
- nárůst a struktura spotřeby s ohledem na míru elektrifikace,
- zprovoznění nových jaderných bloků včetně malého modulárního reaktoru dle aktuálních plánů.
Na zprávu ČEPS reagoval Milan Smutný, mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie, který na svém osobním blogu zaujal k analýze kritický postoj a ony dva scénáře označil za „zelenou a ještě zelenější variantu“.
Varoval před používáním souhrnných ročních čísel, která mohou zkreslovat možnou velikost výpadků/nedodávek v síti, a to i v situaci importu elektřiny.
„Kolik ten dovoz bude činit? Ještě loni ČEPS psal, že 10% podíl na spotřebě je maximum. Pro rok 2030 nyní Respondentní scénář předpokládá netto spotřebu elektřiny 69,5 TWh (ale včetně ztrát v síti kolem 7 %) a dovoz 11 217 GWh. Při progresívním scénáři bude netto spotřeba včetně ztrát v síti 74,2 TWh a dovoz elektřiny již 14 992 GWh. To je nutnost krytí dovozem asi 22 % čisté spotřeby elektřiny země. Ovšem zase v souhrnném celoročním čísle, nikoli v očekávané koncentraci na zimní období, kdy podíl dovozu může být klidně třetinový. Odkud elektřinu dovezeme? ČESP mluví explicitně o Francii a Německu, kdežto ostatní sousedé budou jako Česko závislí na dovozu.“
Zároveň Smutný vyjádřil skepsi vůči dovozu z Německa, a to jak objemově v kritických měsících, tak finančně a podotkl, že k hodnocení celkové energetické situace v ČR je potřeba vzít v úvahu i teplárenství.
