„Česká populace nemá příliš velký zájem se očkovat,“ konstatoval Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů, na debatě Očkování proti chřipce: přínos z pohledu kardiovaskulární prevence a cesty ke zvýšení proočkovanosti. Hlavním důvodem je podle něj podceňování nemoci, jelikož chřipku považujeme za lehké, málo nebezpečné onemocnění.
Příčinou dle něj přitom očividně nejsou náklady na očkování, neboť jak zdravotničtí pracovníci, tak lidé nad 65 let mají toto očkování plně hrazeno ze zdravotního pojištění. Přesto je u obou skupin proočkovanost kolem 20 %, což považuje Šonka za velmi málo.
U seniorů se podle ředitelky Státního zdravotního ústavu (SZÚ) a hlavní hygieničky Barbory Mackové křivka proočkovanosti v posledních letech zvedla mírně nad 20 %, ale v porovnání se západními zeměmi dlouhodobě zaostáváme. „Bohužel ani letos nepozorujeme, že by zájem o očkování byl jiný,“ uvedla na debatě.
Když se podíváme na graf Eurostatu z roku 2021, vidíme, že prakticky celá východní Evropa očkování proti chřipce moc velkou důležitost nepřikládá. Zatímco u nás byla proočkovanost seniorů 25 %, v sousedním Polsku to bylo pouze 10 %, na Slovensku necelých 13 % a v Rakousku zhruba 18 %. Naopak v sousedním Německu se nechalo očkovat na chřipku přes 47 % osob důchodového věku. Rekordmany jsou Irové, kde se nechalo očkovat 75 % seniorů.
I jako celek česká populace k očkování netíhne. Podle údajů Ministerstva zdravotnictví z roku 2023 podstoupí očkování proti chřipce každoročně pouze pět až osm procent Čechů, přičemž ideální stav dle ministerstva by měl být 25 %.
Peníze
Data ministerstva uvádí, že v ČR každý rok onemocní chřipkou statisíce až jeden milion obyvatel, přičemž zhruba 1 500 pacientů zemře „v souvislosti s chřipkou“. Podle Jana Kynčla, vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí na SZÚ, je to „obrovské číslo“.
Mezi skupiny osob, u kterých existuje vyšší riziko závažnějšího průběhu, patří podle zdravotnických odborníků senioři, osoby se specifickými chronickými onemocněními, jako je například astma, cukrovka, onemocnění srdce, lidé se sníženou imunitou, ale také děti do pěti let nebo těhotné ženy.
Kromě zdravotních dopadů, může mít chřipka i dopady ekonomické. Roční ztráty se podle ministerstva zdravotnictví pohybují v miliardách korun, z toho několik desítek až stovek milionů korun představují náklady za léčbu chřipky, další miliardy tvoří ztráty výdělku v důsledku nemoci.
Podle zdravotně-ekonomické analýzy Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA) by zvýšení proočkovanosti mělo velmi pozitivní dopad jak na zdraví obyvatel, tak na finanční stabilitu zdravotního systému. „Pokud by se podařilo dosáhnout 75% proočkovanosti, mohlo by se zabránit více než 47 tisícům návštěv u praktických lékařů, téměř pěti tisícům hospitalizací a více než dvěma tisícům úmrtí,“ uvádějí autoři.
Překážky ve zvýšení proočkovanosti
Ministerstvo i SZÚ chtějí proočkovanost zvednout, hlavně u rizikových skupin. Podle hlavní hygieničky Mackové je třeba zlepšit osvětu, ovšem někteří lékaři podle ní přistupují k této problematice velmi vlažně.
Místopředseda výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Prymula uvedl jako jednu z překážek fakt, že vakcína proti chřipce není povinná, a lidé ji proto berou jako nedůležitou.
Dalším problémem je, že praktičtí lékaři musí část financí na nákup vakcín hradit částečně z vlastní kapsy, a když vakcíny nevyočkují, musí řešit jejich likvidaci a případně jednat o vrácení peněz. To snižuje ochotu lékařů očkovací látku objednávat. Jak uvedl předseda výboru České kardiologické společnosti Petr Ošťádal, „nastavený systém v podstatě očkování brání“.
Finanční riziko nese vedle všeobecných lékařů i farmaceutická firma. Podle Prymuly by mělo dojít ke změně systému tak, aby riziko sdílely také pojišťovny a stát.
Jak objevila studie na evropské populaci z roku 2024, u věkové skupiny 20–64 let se očkuje více žen a u všech stoupá pravděpodobnost nechat se očkovat s rostoucím věkem.
Zdá se, že výdaje na zdravotnictví ovlivňují míru očkování rovněž. „V zemích s nejnižší úrovní výdajů na preventivní zdravotní péči patří také proočkovanost, zejména u starší populace, k těm nejnižším,“ uvádí studie a zmiňuje v tomto smyslu i Českou republiku.
Další faktor je zřejmě počet všeobecných (praktických) lékařů. „V zemích s vysokým počtem všeobecných lékařů je navíc zaznamenána vyšší míra prevence, což je výsledek, který se zdá být platný pro všechny věkové skupiny s výjimkou dospívajících,“ píší autoři výzkumu.
Hrazení nákladů na očkování z vlastní kapsy, ať už plně, nebo částečně, může podle vědců rovněž přispívat k nižší proočkovanosti. To nicméně nevysvětluje, proč například v Rakousku, kde je očkování proti chřipce zadarmo pro všechny, je míra proočkovanosti u obyvatelstva pouze kolem šesti procent. V tomto ohledu mají naši jižní sousedé velmi podobný postoj jako Češi.
