Hřebíček vyzařuje sladkou, kořeněnou vůni a je nezbytnou součástí každého perníku nebo punče. Málokdo si však uvědomuje, že také zmírňuje bolest zubů a má další cenné zdravotní účinky.
Hřebíček je oblíbený zejména v adventním a vánočním období: používá se k provonění pomerančů, vaří se ve svařeném víně a červeném zelí nebo se z něj pečou perníčky, sušenky a ovocný chléb.
Hřebíček však nemá dlouhou tradici pouze jako koření. Jeho léčivé a antibakteriální účinky se využívaly již ve staré Číně a v raném středověku. O hřebíčku se zmiňuje Hildegarda von Bingen. Podle tradice byly součástí „čtyř loupežnických octů“, které v 18. století používali vykradači hrobů na ochranu před morem.
Hřebíček jsou sušené květní pupeny hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum), který dorůstá výšky 10 až 15 metrů, má stále zelené listy a miluje tropické podnebí. Jeho původním domovem jsou Moluky, skupina indonéských ostrovů, které byly kdysi známé jako „ostrovy koření“. Z botanického hlediska nemá hřebíček nic společného s barevnými květy.
Složení a zdravotní účinky hřebíčku
Hřebíček, který byl v roce 2010 vyhlášen léčivou rostlinou roku, obsahuje přibližně 15 % esenciálních olejů, které jsou zodpovědné za jeho chuť, vůni a léčivé účinky. Hlavní složkou je eugenol, který tvoří 70 až 85 % a nachází se také ve skořici. Dále obsahuje eugenol acetát a beta-karyofylen.
Kombinace složek hřebíčku má anestetický, protikřečový, antibakteriální, antivirový, protinádorový a protiplísňový účinek. Bylo také prokázáno, že eugenol má obrovské protizánětlivé účinky. Odstraňuje volné radikály, které vedou k zánětům a poškození tkání. Vědecké testy ukazují, že hřebíček je jedním z nejsilnějších rostlinných antioxidantů s vysokým obsahem fenolu, a může tak předcházet chronickým onemocněním.
Léčebné využití hřebíčku
Hřebíček se díky svému anestetickému účinku používá jako domácí prostředek proti bolesti zubů. Jeden nebo dva hřebíčky přiložte na bolavý zub a lehce je skousněte. Pokud to není možné, můžete hřebíček jednoduše položit vedle postiženého zubu a nechat ho působit. Žvýkaný hřebíček zároveň neutralizuje zápach z úst, proto se hřebíčková silice často používá v ústních vodách a přípravcích pro péči o zuby.
Hřebíček je také užitečným prostředkem při žaludečních potížích, nadýmání a plynatosti. Povzbuzuje chuť k jídlu, odstraňuje nežádoucí zárodky a uvolňuje trávicí trakt.
Hřejivé koupele nohou a inhalace s horkou vodou a několika kapkami hřebíčkového esenciálního oleje pomáhají při nachlazení, kašli a rýmě. Hřebíčkový olej podporuje hojení svým antivirovým a antibakteriálním účinkem.
Hřebíčkový esenciální olej lze použít také při kožních problémech, například při akné. Několik kapek oleje naneste na postižená místa. Studie dokázala účinek proti bakterii Propionibacterium acnes způsobující akné.
V lidovém léčitelství se hřebíček často používá k léčbě střevních parazitů, plísňových infekcí Candida a kontaminace plísněmi. Tato použití jsou rovněž podložena studiemi.
Protikřečový a analgetický účinek hřebíčku podporuje také léčbu chronických bolestí svalů, šíje nebo zad. Vtírání několika kapek hřebíčkové silice smíchané s nosným olejem, jako je jojobový olej, může přinést úlevu při revmatických bolestech, bolestech svalů nebo namožení.
Protože hřebíčkový esenciální olej může vyvolat porod, neměl by se v těhotenství používat. Hřebíčkový olej je také nevhodný pro kojence a malé děti. Hřebíčkový olej by měl být pro použití na kůži zředěn nosným olejem. Neředěný hřebíčkový olej může dráždit sliznice.
Univerzální kuchyňské koření
Hřebíček je celosvětově oblíbený jako kuchyňské koření a svou hřejivou, intenzivní chutí zjemňuje mnoho pokrmů. V indické kuchyni se používají mimo jiné ke kořenění směsí kari, garam masaly a čaje chai.
Hřebíček se hodí také do polévek, dušených pokrmů, masových a zvěřinových jídel, ochucuje marinády a čatní a ladí se skořicí a pepřem. V klasickém červeném zelí se vaří v celku. Je nepostradatelný v tradičním vánočním cukroví, punči a svařeném víně.
Tento článek nenahrazuje lékařské doporučení. V případě jakýchkoliv zdravotních otázek se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka.
–etg–
