Výzkum ukazuje, že přítomnost tuku ve svalech, známá také jako myosteatóza, snižuje výkonnost a zvyšuje riziko onemocnění a úmrtí.
Toto je 7. část série „Sval: orgán, který pohání vitalitu“.
V tomto seriálu se dozvíte, jak kosterní svalstvo, největší orgán těla, ovlivňuje zdraví a dlouhověkost. Svaly jsou mnohem víc než jen zdrojem síly – od řízení hormonů a hladiny cukru v krvi až po podporu zdraví mozku.
Když si představíme největší zabijáky, obvykle nás napadne kouření, rakovina a obezita. V našem těle se však skrývá nebezpečí, které mnoho lidí včetně lékařů přehlíží.
Intramuskulární tuk neboli tuk uložený ve svalech představuje významné zdravotní riziko. Studie o složení těla ukazují, že jedinci s tučnými svaly čelí dramaticky zvýšenému riziku úmrtí. Tato tichá hrozba se týká i těch, kteří nejsou obézní, a může nepozorovaně zkracovat život.
Svaly: Kvantita versus kvalita
Diskuse o svalech se obvykle zaměřují na velikost a sílu, ale nejnovější výzkumy zdůrazňují kvalitu před kvantitou. Odessa Addisonová, docentka na Marylandské univerzitě s doktorátem z rehabilitačních věd, tento posun zdůrazňuje.
„Nejde jen o množství svalů, ale o jejich kvalitu a složení, které skutečně ovlivňují fungování dospělých,“ uvedla.
Intramuskulární tuk neboli myosteatóza významně ovlivňuje kvalitu svalů. Na rozdíl od podkožního tuku (uloženého pod kůží) nebo viscerálního tuku (kolem orgánů) proniká intramuskulární tuk do svalových vláken, čímž zhoršuje jejich výkonnost a funkčnost. Může se hromadit mezi svalovými vlákny nebo uvnitř svalových buněk.
Doktor Sean O’Mara, uznávaný odborník na zvládání chronických onemocnění, popisuje myosteatózu jako „tuk nahrazující vaše svaly“ nebo „lidské svalové zbytnění“. V rozhovoru pro Epoch Times vysvětlil, že tento proces je zákeřný a snižuje svalovou hmotu a výkonnost, což má za následek četné zdravotní problémy.
„Zjistili jsme, že i když máte stejné množství svalů, více tuku uvnitř těchto svalů znamená, že prostě nepracují tak dobře,“ řekla Addisonová.
Nebezpečí intramuskulárního tuku
Svaly s vyšším obsahem tuku jsou méně výkonné, což vede ke snížení síly a pohyblivosti, zejména s přibývajícím věkem. Myosteatóza však kromě zhoršené funkčnosti svalů představuje i další závažná zdravotní rizika.
Studie z roku 2023 v časopise Radiology odhalila, že hromadění tuku v kosterních svalech může zvýšit riziko úmrtí stejně jako cukrovka 2. typu a kouření. Výzkum, který sledoval téměř 9 000 zdravých dospělých osob po dobu devíti let, zjistil, že vyšší množství intramuskulárního tuku významně zvyšuje zdravotní rizika.
Z 507 účastníků, kteří zemřeli, mělo 55 % myosteatózu, což vedlo k 16% pravděpodobnosti úmrtí do 10 let – vyšší než u obezity, ztukovatění jater a ochabování svalů.
„Pokud máte tento tuk ve svalech, pak máte dvojnásobné riziko úmrtí než obézní člověk,“ řekl O’Mara a zdůraznil smrtelný potenciál myosteatózy.
Intramuskulární tuk, stejně jako viscerální tuk, uvolňuje škodlivé zánětlivé molekuly.
„Tento tuk ve svalech se chová velmi podobně jako viscerální tuk v břiše, takže je vysoce zánětlivý,“ řekla Addisonová.
Studie z roku 2022 v časopise Physiology Reports zdůrazňuje, že vyšší hladina intramuskulárního tuku zvyšuje množství zánětlivých cytokinů, což přispívá k metabolickým poruchám.
Odborník na fitness a výživu JJ Virgin řekl deníku Epoch Times, že intramuskulární tuk „uvolňuje prozánětlivé cytokiny a vytváří zánět celého těla“.
Virgin dodal: „Svaly jsou místem, kde se zbavujeme glukózy. Při ztučnělých svalech dochází k metabolické dysfunkci, inzulínové rezistenci a zhoršené likvidaci glukózy.“
Addisonová uvedla: „Svaly jsou velmi odolné vůči poškození. Má to metabolické důvody. Pokud máte ve svalech vysoké množství tohoto tuku, je pravděpodobnější, že budete mít cukrovku, inzulinovou rezistenci a špatně se zotavíte po operaci.“
Důkazy doplňuje studie v časopise Journal of the American Heart Association, která zkoumala hustotu svalů a srdeční choroby u více než 1 800 lidí. U mužů byly hustší svaly (kvalitnější) spojeny s o 74 % nižším rizikem srdečních onemocnění, zatímco větší svaly (které obsahují více tuku) byly spojeny s šestinásobně vyšším rizikem.
O’Mara vysvětlil, že lidé s většími svaly, například kulturisté, kteří konzumují velké množství sacharidů, mají tendenci mít více intramuskulárního tuku, což přispívá k vyššímu riziku srdečních onemocnění. Lidé s hustšími svaly, kteří konzumují méně sacharidů, mají přirozeně méně intramuskulárního tuku, což snižuje riziko srdečních onemocnění.
„V podstatě chcete svaly bez tuku,“ řekl O’Mara.
Výzkum také spojuje špatný stav svalů s horšími výsledky rakoviny. Studie z roku 2020 zjistila, že pacienti s rakovinou, kteří trpí myosteatózou, mají o 75 % vyšší riziko úmrtí než pacienti bez ztučnělých svalů. Ztluštělé svaly navíc předpovídají horší přežití u pacientů s gynekologickým, hepatocelulárním, renálním, pankreatickým, gastroezofageálním a kolorektálním karcinomem a lymfomy.
Jedním z bezprostředních nebezpečí je dopad myosteatózy na pohyblivost. „Rozhodně víme, že pokud máte více tohoto tuku, je pravděpodobnější, že se časem zhorší vaše schopnost pohybu a nezávislosti,“ řekla Addisonová.
Tento pokles může vést ke křehkosti, zvýšenému riziku pádů a ztrátě nezávislosti, zejména u starších dospělých.
Ne všechen intramuskulární tuk je však špatný. „Vytrvalostní sportovci mají tendenci mít ve svalech více svalového mramoru,“ protože slouží jako zdroj energie, poznamenal Virgin.
Jak se vytvářejí tukové svaly
Intramuskulární tuk často doprovází jiné škodlivé tukové zásoby, jako je viscerální tuk a hluboký podkožní tuk.
„Když máte hodně viscerálního tuku, pravděpodobně máte také hodně svalového tuku,“ řekl O’Mara.
Na vzniku myosteatózy se podílí několik faktorů. Klíčový význam má strava, na níž se podílí především vysoký příjem sacharidů, zejména zpracovaných potravin.
„Sacharidy, zejména zpracované potraviny, přispívají ke vzniku intramuskulárního tuku. Při absenci sacharidů se tuky a bílkoviny podílejí na jakémkoli typu tuku minimálně,“ uvedl O’Mara.
Konzumace alkoholu zhoršuje stav tím, že ztěžuje odstraňování viscerálního tuku a podporuje jeho větší ukládání. Přispívá k tomu také špatný spánek, který je běžný u pacientů s poruchami spánku, jako je obstrukční spánková apnoe. Stejně škodlivý je i stres.
„Lidé se zvýšenou hladinou stresu, jako jsou například politické osobnosti pod neustálým tlakem, často vykazují zvýšené množství tuku,“ uvedl O’Mara.
„Největšími faktory jsou nečinnost a nárůst tělesné hmotnosti,“ řekl Virgin.
Poukázal na studii, která ukázala, že neaktivní dvojčata měla o 54 % vyšší hladinu ztučnělé svaloviny než jejich aktivní protějšky.
Addisonová vysvětlila, že svou roli hraje také věk a genetika, i když k úplnému odhalení jejich vlivu je zapotřebí dalšího výzkumu.
Odhalení myosteatózy: Nástroje a techniky
Addisonová poznamenala, že v současné době neexistuje žádný standard pro měření intramuskulárního tuku.
„Myslím, že je to něco, co lékařský model ještě zcela nezachytil,“ řekla a poukázala na mezery v současné praxi.
Navzdory pokrokům v zobrazovacích technologiích, jako je MRI (magnetická rezonance) a CT (počítačová tomografie), se intramuskulární tuk mimo výzkumná pracoviště běžně neměří.
Někteří lékaři, jako například O’Mara, však měří různé typy tuku v těle. Podle O’Mary je MRI zlatým standardem pro detekci myosteatózy díky svým vynikajícím zobrazovacím schopnostem, které poskytují detailní snímky rozlišující zdravou svalovou tkáň od tukové infiltrace.
„Sval je na MRI tmavý a tuk bílý. Když vidíte bílou infiltraci tmavého svalu, je to tuk nahrazující sval, což významně ovlivňuje svalovou výkonnost,“ řekl O’Mara.
Ačkoli je magnetická rezonance obvykle dražší, její širší využití by mohlo snížit náklady a zlepšit zdravotní výsledky díky zvýšení diagnostické přesnosti a včasné detekci, uvedl.
Podle O’Mary je vizuální zpětná vazba z magnetické rezonance užitečná pro vzdělávání a zapojení pacientů. Zdůrazňuje, že pacientům ukazuje snímky jejich vlastních svalů v porovnání se zdravou a nezdravou tkání.
„Pokud jde o svalový tuk, kdybyste někomu řekli ‚6 % vašich svalů tvoří tuk‘, nebyla by to užitečná informace,“ vysvětlil.
„Ale když jim ukážete jejich svaly a tuk spolu s fotografiemi toho, co je dobré a co špatné, je to mnohem silnější a působivější zážitek než číselné hodnocení.“
Tento vizuální přístup motivuje pacienty k potřebným změnám životního stylu účinněji než samotné číselné údaje.
CT vyšetření je cenově dostupnější alternativou k magnetické rezonanci a zároveň poskytuje cenné informace o obsahu svalového tuku. Přestože je CT vyšetření méně podrobné než MRI, je díky své dostupnosti hojně využíváno. O’Mara však upozornil na související riziko záření při CT vyšetřeních.
Virgin souhlasil s tím, že „MRI je nejlepší způsob, jak získat vyšší citlivost pro zjištění tuku ve svalu“. Dodal, že skeny DEXA jsou „další nejlepší možností z hlediska snadnosti použití a nákladů“ a úzce korelují s MRI. Skeny DEXA (duální energetická rentgenová absorpciometrie) používají nízké dávky rentgenového záření k měření hustoty kostí a složení těla, včetně tuku a svalové hmoty.
Doktor Sandeep Palakodeti, vedoucí lékař společnosti Rebel Health Alliance, připustil, že vyšetření DEXA poskytuje přehled o celkovém množství tělesného tuku, včetně podkožního a viscerálního tuku, ale v rozhovoru pro Epoch Times upozornil: „Nemyslím si, že dokáže dostatečně odlišit intramuskulární tuk od jiných typů tuku tak účinně jako vyšetření magnetickou rezonancí nebo CT.“
Ultrazvuk se stává praktickou a neinvazivní metodou měření svalového tuku.
Addisonová vyzdvihla výzkum doktora Michaela Harrise-Lovea z Coloradské univerzity a poznamenala: „Ultrazvuk je klinicky mnohem dostupnější. Pracujeme na metodách zachycení obsahu svalového tuku pomocí ultrazvuku, což pacientům umožní rychlé neinvazivní posouzení během běžných návštěv.“
Tipy pro prevenci a léčbu
Prevence a léčba intramuskulárního tuku zahrnuje změnu životního stylu a cílené strategie pro zlepšení celkového stavu svalů.
„Moje poselství vždy zní: Prevence je lepší než léčba. Ale pokud jde o léčbu, právě teď je naší nejlepší volbou kombinace diety a cvičení,“ řekla Addisonová.
O’Mara rovněž zdůraznil význam stravy, cvičení a spánku.
„Sacharidy, zejména zpracované potraviny, přispívají ke vzniku viscerálního tuku,“ řekl a zdůraznil, že je třeba je minimalizovat ve prospěch zdravějších možností, jako jsou bílkoviny a zdravé tuky. Doporučuje také omezit alkohol a zajistit dostatečný spánek, aby se snížilo hromadění tuku.
Cvičení hraje zásadní roli při regulaci intramuskulárního tuku. Studie z roku 2021 zjistila, že aerobní cvičení střední intenzity (např. chůze nebo jízda na kole) a kombinovaný trénink (kombinace aerobních a silových cvičení) účinně snižují množství škodlivého tuku ve svalech u dospělých ve věku 18 až 65 let s chronickými onemocněními.
„Jde o kvalitu svalů,“ zdůraznila Addisonová a povzbudila lidi, aby se zaměřili na cvičení, která zvyšují hustotu svalů, a ne pouze na zvětšování jejich velikosti.
Virgin také zdůraznil důležitost udržování fyzické aktivity, aby se předešlo vzniku tukových svalů, a zdůraznil: „Obezita s nízkou aktivitou je receptem na vysokou hladinu tuku ve svalech.“
„Samotné omezení kalorií není tak účinné jako kombinace s fyzickou aktivitou. Když budete dělat obojí dohromady, ztratíte dvakrát více tukové infiltrace, než když se budete snažit zhubnout pouze pomocí diety,“ dodala.
Zásadní je také správná hydratace a zvládání stresu. Chronický stres může vést k vyšší hladině kortizolu, který podporuje ukládání tuků. Techniky, jako je cvičení zaměřené na pozornost, jóga a další relaxační metody, mohou pomoci účinně zvládat hladinu stresu.
Osvojením těchto strategií mohou jednotlivci podniknout proaktivní kroky ke snížení množství intramuskulárního tuku, zlepšení kvality svalů a posílení celkového zdraví.
–ete–
