Komentář
Zkratka ESG se začala do širšího povědomí veřejnosti dostávat až v poslední době v souvislosti s navázáním úrokových sazeb poskytovaných úvěrů na ESG rating žadatele.
Pro ty, koho zatím tato záležitost míjí, krátký úvod do problematiky. Zkratka ESG má následující význam:
E = Environmental = environmentální, týkající se životního prostředí
S = Social = sociální
G = Governance = správa věcí veřejných
Jednotná definice neexistuje, ale systém ESG lze popsat jako komplex zákonných opatření, regulačních mechanismů, organizací, úřadů a aktivistů, pokoušející se nasměrovat soukromé zdroje směrem k centrálně definovaným (bohulibým) cílům.
V kontextu Evropské unie je ESG vyvrcholením snah této organizace o vytvoření centrálně řízeného systému, který využívá soukromé subjekty jako prostředníky k dosažení celospolečenských změn.
Jeho původ lze vystopovat v roce 2004, kdy se zkratka v tomto významu objevuje v iniciativě OSN a švýcarské vlády s názvem „Who Cares Wins“. Následně v roce 2006 několik agentur OSN společně spustilo projekt „Princip Odpovědného Investování (PRI)“, který si dal za cíl začlenit environmentální, sociální a správní faktory do investičního rozhodování. Následovala řada dalších regulací a norem, které v rámci EU vyvrcholily vytvořením Taxonomie udržitelných aktivit(2020), Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD, směrnice EU 2022/2464) definující a rozšiřující požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti (reporting) a European Sustainability Reporting Standards (ESRS, standardy výkaznictví publikovány v Úředním věstníku Evropské unie dne 22. prosince 2023 jako Delegované nařízení (EU) 2023/2772).
Od roku 2024 jsou firmy v EU povinny podle CSRD zveřejňovat informace o udržitelnosti, což zahrnuje i ESG reporting s postupným zaváděním podle velikosti a typu podniku.
Ačkoliv, jak zmíněno na začátku, se zkratka ESG začala do širšího povědomí veřejnosti dostávat až v poslední době, v průmyslu zavádění ESG probíhá už několik let. Do nedávné doby se týkalo jen bank a velkých firem, ale dle požadavků Evropské komise je zavedení systému ESG požadováno od stále širšího okruhu subjektů.
Reálně ví jen málokdo, co systém ESG obnáší ve všech svých souvislostech a jaké dopady bude jeho kompletní zavedení mít na celou naši společnost.
Jedním z nejzákeřnějších principů, které ESG zavádí a u kterého bych se chtěl blíže zastavit, je závislost hodnocení firmy na ratingu jejích dodavatelů.
Pokud bychom si jako příměr vzali systém čínských sociálních kreditů, fungoval by analogický princip tak, že vaše osobní hodnocení by záviselo na hodnocení vašich sousedů. Abyste získali dobré hodnocení a mohli pak například cestovat jinam a jinak než do nejbližšího supermarketu přeplněným autobusem, museli byste sledovat, jaké hodnocení mají vaši sousedé, sledovat jejich chování, vychovávat je a třeba i udávat. Pak byste získali dodatečně dobré hodnocení a byli uznáni za odpovědné občany hodné občanských výhod.
Že je něco takového v Evropě nepředstavitelné? Ale kdeže, přesně tak ESG funguje.
Pokud tedy jako firma žádáte například banku o úvěr, je podkladem pro vaše hodnocení, které si banka vyžádá, i hodnocení vašich dodavatelů. Pokud budete chtít výhodnější úvěr, můžete nakupovat výrobky či služby jen u dodavatelů, kteří požadavky ESG splňují a mají příslušný rating. Ti zase musí pro získání dobrého hodnocení vyžadovat plnění požadavků u svých subdodavatelů. A tak dále, skrz celý dodavatelský řetězec.
Máte proto povinnost vyžadovat příslušné informace od svých dodavatelů, poskytovat dodavatelům své hodnocení a v případě potřeby s nimi vypracovávat akční plány a nápravná opatření.
Kdo tuto hru nechce hrát, nemusí. Systém je nepovinný. Jen pravděpodobně přijde o zákazníky. Anebo si v bance připlatí. V automobilovém průmyslu, například, bez příslušného ratingu, nebude mít dodavatel sebemenší šanci. Už dnes vyhlašují automobilky ESG rating jako podmínku pro účast ve svých výběrových řízeních.
Elegantní, ne? Stačí nahoře stanovit sadu pravidel žádoucího chování (v případě ESG se nazývá „EU Taxonomie“) a systém sám zajistí jejich dodržování napříč dodavatelským řetězcem.
Bezpochyby elegantní, ale také nebezpečné. Sada pravidel, jejichž dodržování je s pomocí systému ESG vynucováno, se může, a nejspíše také bude, s časem rozšiřovat. Zavedení nových pravidel do praxe je pak dílem okamžiku. Stačí požadavky aktualizovat a systém se sám postará, aby jejich vynucování „probublalo“ od bank a velkých korporací až na úroveň těch nejmenších firem. Bez diskuse, bez možnosti volby, odporu či obrany a bez ohledu na hranice států.
Nelíbí se ti nová pravidla? Bez problému, účast je nepovinná. Jen ti snížíme rating. A zákazníky si sháněj, kde chceš.
Tak jednoduché to je. Jednoduché a naprosto totalitní. A pokud nám záleží na naší svobodě a svobodě našich dětí, měli bychom od naši politiků vyžadovat jasné odmítnutí ESG na všech úrovních. Nejlépe hned v příštích volbách.
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
