Poznámka: Článek byl původně publikován v roce 2022.
Ve viktoriánské společnosti vyšších a středních vrstev byly ženské vlasy znakem postavení i ženskosti. Dnes se to může zdát těžko představitelné, ale v dobách minulých si mnoho dam nikdy vlasy nestříhalo – místo toho je nechávaly dorůst do mimořádné délky.
Dlouhé, smyslné kadeře měly nejen estetickou hodnotu, ale umožňovaly také vytvářet složité drdoly – tehdejší módní ideál. Vzhledem k tomu, že viktoriánské šaty byly zpravidla těžké, načesaný účes pomáhal opticky vyvážit siluetu.
V případech, kdy účes vyžadoval velký objem, používaly se příčesky – tzv. rats – vyrobené z vlastních vlasů ženy. Inzerce tehdy propagovala vyčesané, nadýchané účesy jako ideální obraz ženy na veřejnosti a zároveň romantizovala představu dlouhých, splývavých vlasů. Rozpuštěné vlasy však patřily výhradně do soukromí – po patnáctém nebo šestnáctém roce věku už je mohla spatřit jen služka nebo manžel.
Ačkoliv byly dlouhé vlasy vysoce ceněny, jejich rozpuštění na veřejnosti bylo považováno za nemravné a nevhodné. Vlasy byly vnímány jako sexuální symbol a objektem značného zájmu – odrážely konzervativní viktoriánský pohled na ženskou přitažlivost.
Mezitím v nižších společenských vrstvách bylo mít extrémně dlouhé vlasy nepraktickým a nedosažitelným ideálem. Zámožné dámy věnovaly – často za pomoci služebné – spoustu času péči o čistotu a úpravu svých vlasů. V tehdejších hygienických podmínkách by však taková péče byla pro chudší ženy prakticky nemožná; mnohé z nich si raději nechávaly své vlasy ostříhat a prodávaly je za peníze.
Bohaté ženy neváhaly utratit celé jmění za vlasové vody a přípravky, které slibovaly zastavení padání vlasů, podporu růstu a hebké, poddajné kadeře. Propagovaly se nejrůznější bylinné a léčivé tinktury, například Danderine, kterou reklamy popisovaly jako: „… pro vlasy tím, čím jsou čerstvé deště a sluneční svit pro vegetaci. … Její povzbuzující, hnojivé a životodárné vlastnosti způsobují, že vlasy rostou hojně, silně a krásně.“
Mezi americkými viktoriánskými ženami, jejichž krása byla zosobněním dlouhých vlasů, vynikalo sedm sester Sutherlandových. Tyto kočovné zpěvačky měly tmavé, hedvábné kadeře sahající až po kotníky – a ještě dál, jedna z nich prý měla vlasy dlouhé přes dva metry. Pocházely z farmy v okrese Niagara ve státě New York a byly proslulé stejně svým zpěvem jako svými vlasy. Vystupovaly dokonce i v cirkusech – jejich nápadný vzhled byl hlavní atrakcí.
Nosit extrémně dlouhé a těžké vlasy ale nebylo vždy příjemné. Jak lze očekávat, ženy často trpěly bolestmi hlavy a migrénami v důsledku velké zátěže na pokožku hlavy.
Jedna z viktoriánských krásek s dlouhými vlasy, Lucy Evansová, napsala: „Moje máma byla první ženou v Manchesteru, která si nechala své dlouhatánské vlasy ostříhat na mikádo poté, co uviděla obrázek ve Vogue. Kadeřnice při stříhání plakala. Maminku ale dlouhodobě trápily bolesti hlavy z tíhy vlasů. Její otec byl zuřivý – vlasy byly přece korunou ženské krásy.“
Období vlády královny Viktorie – od června 1837 do její smrti v lednu 1901 – bylo charakteristické romantickou a fantazijní módou. Následující georgiánská éra se nesla ve znamení racionalismu, který se odrazil i ve stylu oblékání. Ženy odkládaly korzety a přijímaly volnější, méně svazující oděv. Vlasy – i když zůstávaly dlouhé – se česaly přirozeněji a elegantněji, do jednoduchých uzlů, drdolů a výčesů.
–ete–
